1.10. Provincie Secuan (2) - Kangding, vychodni Himalaj

1.10. Provincie Secuan (2) - Kangding, vychodni Himalaj
Kangding nas vita zejmena hulakajicimi taxikari ci jinymi vlezlymi podnikavci. Mame trosku pocit jako v Mongolsku. Na druhou stranu si napravujeme naladu nocni navstevou tibetskeho klastera. Fasady ala Potala ve Lhase jsou krasne. Udajne je zde obyvatelstvo zhruba pul na pul, Cinane a Tibetane. Vecerime v mistnim lokalu, vybereme si do misy maso a zeleninu dle libosti a personal nam to upravi a naserviruje. Vysledek je misa plna "okorenene polevky", s ryzi je to vyborny pokrm, prestoze zaciname mit palivych jidel celkem dost:-)
2 hostely jsou obsazeny, za Zhilianem tedy slapeme dal po ceste do kopce, nacez objevujeme solidni placek na kemp s vyhledem na mesto. Nadmorska vyska je cca 2700mnm. Nasledujici rano dokupujeme nezbytnosti, potrebujeme zejmena palivo do varice. Benzina je na kraji mesta u autobusoveho nadrazi. Na pumpe pracuje docela dost lidi, obsluha bezne cepuje palivo. Na nase pobidky k natoceni benzinu do petky vsak odmitave krouti hlavou (tedy spis rukou, cinsky). Snazime se vysvetlit, ze ho potrebujeme na vareni, ale bez vysledku. V "kancelari" samozrejme nemaji nic jako cistice, nebo technicky benzin, radeji jen cinske polevky. Zkousim to u jineho stojanu na jinou obsluhu, ale odpovedi je jen ukazani na nejaky car papiru s cinskym textem. Odstrkuji nas bokem, zacinam byt nasranej, takze v nestrezeny okamzik si benzin cepuju sam. To uz k nam bezi pumparka a vydesene mava rukou ze ne, stiham ale flasku zavrit a pak uz mi ji z ruky nikdo nevezme:-) Chvilku se s ni pretahuju, zatimco se ji snazime vysvetlit, ze s tim fakt nikoho ani nic nehodlame zapalit. Nakonec nam ji nechava, ukazuje na kamery a po zaplaceni nas posila pryc. Zrejme to maji zakazane, se stejnym pristupem jsme se jiz setkali na pumpe po ceste. To nam nedela radost, budeme muset v budoucnu najit jiny zdroj na vareni.
Fotime se na prani s mistnima skolackama a slapeme dal pres mesto. Snazime se stopnout nekoho ve smeru k vesnici Lao Yun Lin, lezici vyse pod horami. Nedari se, tak zkousime taxi, ovsem zrovna se mihaji kolem nas jen obsazene. Nasledne nam zastavuje mladik v peugeotu, veze uz jineho pana, ale vejdeme se. Pan plati na konci mesta 5Yuanu. Svezeme se az na konec vyse zminene vesnice. Vzhledem k tomu ze typek nic nerika, davam mu pripravenych 40Yuanu. Za 12km to neni nijak malo, taxiky v Chengdu jezdi i se sazbou 2Yuany/1km. Mladik se chechta a chce 300Yuanu. My se take chechtame, 100Kc/km by bylo trochu dost mozna i na zlodejske taxikare v Praze. Zkousime to po dobrem, vysvetlujeme mu ze zname cenu a nabizime 50 Yuanu. Typek trva na 300. Prestava nas to bavit, takze si vyndavame veci a vystupujeme. Snizuje na 250, davam mu do kapsy z neznameho duvodu jeste tech 10 a hodlame jit. Chyta me za popruh na batohu a snizuje na 200 Yuanu. To uz me fakt nasrava, takze ho servavam s velkou davkou nelibosti, udajne i cesky:-) Zkousi na nas jeste ze "zavola Policii", cemuz se smejeme a slapeme pryc.
Vyzivny den zakoncujeme vyslapem pres krovinatou dzungli. Ackoliv nahoru vede silnice, odbocujeme doleva na JZ na jakousi zvireci pesinku, abychom se vyhnuli provozu. Ta se brzy ztraci a nechava nas napospas terenu. 300 vyskovych metru vylezame za hruzne 2,5h. Vzhledem k tomu, ze cca 80% porostu ma trny ci ostny, vypadame nahore na silnici patricne. Hazim jeste dvakrat hubu do blata (tedy jednou hubu, podruhe zada), asi abych pak vypadal jak Bear Gryls na svych fotkach:-D
I po silnici se nam netape nejlepe, jsme zadychani vic nez by se patrilo a trosku nas boli kebule:-/ Kempujeme vedle silnice ve 3500mnm, troubici Cinani nas do tmy irituji.
Rano vyrazime v 8 a vzhledem k okolnimu terenu slapeme po silnici pomalu vzhuru. Nasledne nam zastavuje auto pote co natahuju ruku sikmo dopredu, abych si rezepnul vetrani bundy v podpazi. Smejeme se, ale kdyz uz stoji, tak se popovezeme k jakesi budove pred sedlem v asi 3900mnm. Tady uz je teren prustupnejsi, pichlave keriky jsou nizke, vyse se tyci jen rododendrony. Vybirame si tedy jizni stranu a plahocime se do strane. Smejeme se sami sobe, jak jdeme pomalu:-) Martinka rika, ze je to jako po nemoci. Ja si pripadam spis jako retard. Vyska je holt citit. Chceme jen konecne vypadnout od silnice a od lidi, ovsem vzhledem k terenu to znamena, ze musime popolezt jeste kousek nahoru.
Plac na stan nachazime v 4100mnm. Je teprv pred polednem, ale vyse spat nechceme. Jdeme jeste 200m nahoru do nedalekeho sedla nalehko, porozhlednout se po vode. Ta timto smerem neni, obhledneme alespon teren a jdeme nazpet, voda je v udoli pod nami.
Na druhe strane za silnici obcas vykoukne z mraku masiv sestitisicovky (Lamo Che Shan?). Mrazi nas jen z toho pohledu, v sedem zavoji vypada nedostupne. Okolni kopce jsou docela rozmanite. Hned za zady mame jinou spicku, skalnaty vrch lehce pod 5000mnm. Asi 30km za nim se schovava nejvyssi vrchol Secuanu Gonga Shan, merici hned 7570mnm. Na nej se tedy zrovna nechystame:-)
Odpoledne si davame aklimatizacni odpocinek. Vecer se kazi pocasi, nejprv neni videt na 20m, pozdeji, behem vareni vecere, zacina snezit. V noci chvilemi trochu lapam po dechu, pripadam si trochu jako kapr na suchu:-D Rano se ale citime lepe nez vcera.
Trosku nam dela problem dostat se ze stanu, nebot mokry vecerni snih pres noc zmrznul, vytvarejic tim krasny ledovy obal naseho pribytku. Bolehlavy odeznely, tela uz si asi navykla chudsiho vzduchu. Jdeme nalehko omrknout okoli, ale pocasi nas otaci uz na sedle, kde jsme byli vcera. Vydrapneme se alespon na maly vrchol po jeho leve strane, ale viditelnost je skoro nulova. Chvilemi lehce snezi, pote se oblacnost protrhava. Vecer prichazi vydatny slejvak. Mam chut vyslapnout si na nejblizsi vrchol, na jehoz upati kempujeme. Martinka nesdili moji touhu:-) Uvidime, jak bude rano.
V noci se pocasi umoudruje, ve 4:30 vstavam a mam radost z hvezd nad hlavou. Martinka mi pripravuje vydatnou snidani a o hodinu pozdeji uz vyrazim. Cestu na sedlo mam "najetou" z predchozich dni, jen dnes je snehovy poprasek zmrzly a kameny klouzou trosku vic. Na sedle uhybam na Z,JZ a po hrebeni v klidu postupuju vzhuru. Rozedniva se a vyhledy jsou uzasne. Oblacnost v udoli hali silnici a dalsi civilizacni ukazy, takze pohledy jsou uplne neposkvrnene)
Jde se mi dobre, teren ani orientace tu necini problemy, takze v 8h uz jsem na vrcholu. Vyska je tu necelych 4700mnm. Z vychodu mezitim bleskove pritahla oblaka, takze zprvu vidim velke kulove. Je bezvetri a 0°C, davam si svacu a travim nahore asi 1,5h, protoze vyhledy, ktere se chvilemi naskytnou, za to stoji. Nakonec se pocasi umoudri jeste vic, sestupuju dolu za spalujiciho svitu slunce.
U stanu jsem v 11h, Marta sla mezitim vykonat hygienu k vode a posleze me tise prepadava ze zalohy:-)
Obedvame cinske nudle s cinskou klobasou, dlouhodobe nejslabsi pokrm. Dale se rozhodujeme presunout kemp do udoli za "nedalekym" hrebenem na zapade, abychom obmenili vyhledy:<>) Vyrazime po 3h odpoledne. Cestou mame na vyber mezi kamenymi poli a rododendronovym porostem. Natezko to neni uplne nedelni vychazka. Nakonec pridavame jeste vysvih strani necelych 300m na hreben. Drapeme se pomalu nahoru, plice maji zase pohotovost:) Chvilemi neuchranime nas sluch od vzdaleneho troubeni. Ve strani se vyskytuje dost mechu, ktery se krasne trha a ujizdi pod nohama. Pripomina mi to trochu zimni popolezani v Krkonosich, jen nam chybi macky a cepiny:-)
Na hrebeni nachazime vcelku dobry placek na nocovani, vzhledem k viditelnosti (0) a teplote (taky 0) nema smysl jit dal. Kosa se vkrada pod vsechny vlnene i umele vrstvy, da nam trochu zabrat zahrat se ve spacacich. Vlastne jsme si nakonec neumyslne zvedli kemp do necelych 4400mnm.
Nasledujici rano se splhame asi hodinku po hrebeni vyse, za dalsimi vyhledy. Po obede pak opet presouvame nocleziste, tentokrat na JV stranu (od silnicniho sedla). Cestu necestu tentokrat volime pres rozlehle kamenne pole. Martinka bojuje statecne:<>) Pocasi se opet meni bleskove, rekl bych ze i na horske zvyklosti je to trochu dost:) Kroupy pozdeji ustavaji a i oblacnost se k veceru trha. Dochazime k jednomu z jezer, ktere jsem si predtim fotil z vedlejsiho vrcholu. Stiham jeste vykonat hygienu, prestoze zima je nehorazna. Martinka se neuspesne pokousi rozdelat ohen.
Nasledujici noc je zatim subjektivne nejstudenejsi, jakou jsme zazili. Ve stanu 0°C, venku -3,5°C, ale predevsim zarazejici vlhkost pres 75%.
Pristi den se nam odmenuje jasnou oblohou, skvele vystupove pocasi ale vyuzivame po svem. Susime vse co je treba a osetrujeme botky, uz to zase potrebovaly jako sul. Stiham jeste okouknout dalsi 2 jezera a odpoledne opet slapeme na tezko, tentokrat k jezeru na druhe (severni) strane silnice. K nemu dokonce vede kousek jakasi pesinka, tapani po ni je celkem vitana zmena. Nakonec taborime na travnatem hrebeni kousek pred jezerem, nadmorska vyska je lehce pod 4000m. Po obou stranach hrebinku tece voda, na jedne strane maly potok, zarezavajici se do zeleneho udoli, na druhe strane divoka horska bystrina. Pohled na kempoviste pod zasnezenymi vrcholy ve vecernim svetle je uzasny.
Vstavame v 5:00 a vzhledem k ciste hvezdne obloze vyrazime o hodinku pozdeji nalehko za dalsimi vyhledy. Moje psychicka pohoda je zejmena po ranu v rozkladu, pricinou je hlavne zima a trochu i nadmorska vyska. Uz par noci se tesim na spanek v teple nekde dole:-)
Za svitu celovek mijime jezero, vyhoupneme se na vedlejsi sedlo a slapeme dal nahoru po travnatem hrebenu. Prestoze teren je velmi snadny, jde to celkem ztuha. Mame moznost sledovat, jak jsme na tom fyzicky chabe. Shodujeme se, ze nas respekt k horolezcum behem tohoto tydne jeste vyznamne vzrostl.
Doplahocime se na jakysi pred pred predvrchol, 4530mnm s paradnimi vyhledy zejmena na jizni stranu. Dal by byl postup jiz narocnejsi, hreben se zuzuje, expozice roste a vypada to obecne trochu dobrodruzneji. Vcera jsem sice mel zalusk na vzdalenejsi a vyssi vrchol, dnes se ale na nej necitim, takze zustavam s Martinkou a uzivame si slunicka.
Behem dopoledne se cele udoli zatahuje oslnive bilym morem mraku. Uzivame si pohledy na majestatni hory vycnivajici nad bilou deku. Na oslavu 3 mesicu na ceste si dale spalujeme sve obliceje:<>) Dolu ke stanu se vracime az po poledni. V huste oblacnosti schazime ponekud jinudy, zly jazyk by mohl dokonce rici, ze jsme sli uplne do p*dele:) S pomoci kompasu a ulozenych souradnic v gps se vracime k rece. Rododendrony jsou v techto mistech velmi vzrostle a ponekud branici pohybu. Reku prekonavame s jednim uklouznutim, natlucenim zadnice a namocenim jedne, vcera krasne vysusene boty:<>) Dale pridavam diru do batuzku Sea to summit, ale ten beztak vypada jako po 3 ranach z brokovnice:)
Nasledujici rano mam chut na malou zkousku a trenink zaroven. Martinku trapi jakesi strevni obtize, tudiz zustava v klidu. Vyrazim nalehko do mirneho travnateho svahu, davam si 30min chuze v tempu. Beh nepripada v uvahu:<>) Plahocim se jako plz, ale citim se hur nez kdybych behal nekde po parku v Plzni. Za pul hodinky stiham 270m prevyseni a 1,5km vzdalenost. Tempo bych rozhodne nevydrzel ani o 5min dele. V Mongolskem Changaji jsem pritom zvladal 500 vyskovych metru/h natezko (ale hodne tezko). Nadmorska vyska holt dela sve. Je ale fajn se unavit trochu jinak:) Jsem zvedav, jak se nam bude slapat v Nepalu.
Odpoledne balime a schazime na silnici. Oproti predchozim dnum je provoz temer nulovy. Svatky jsou pryc, s nimi i cinsti automobilovi turiste. Slapeme kus pesky smerem na Kangding, pote zastavujeme polo-nakladni dodavku. Ridic si nejprv rika za odvoz 200RMB, pote 100, nakonec nas naklada zadarmo. Podivna praktika. Po ceste jeste s tibetsky vypadajicim kolegou 2x zastavuji a nahani jaky. Vystupujeme nejprve v prijemne vesnicce pred Kangdingem, pote nas ridic nabira jeste jednou a odvazi nas primo do Kangdingu.
Secteno a podtrzeno
V horach jizne od Kangdingu jsme stravili prijemny tyden. Prilis jsme se sice civilizaci nevzdalili, ale uzili si je i tak dost v poklidu. Predevsim jsme na vlastni kuzi okusili specifika pohybu ve vyssi nadmorske vysce. Masiv na delsi prechazeni prilis vhodny neni. V nizsich polohach jsou tezko prostupna kroviska, ve vyssich kamenna pole, casto zasnezena (v nasem pripade). Idealni vyska pro pohyb je kolem 4000mnm, kde je jen nizsi porost. Vody je obecne dostatek, ale v nekterych udolich neni coz v kombinaci s absenci podrobne mapy muze cinit potize. Vrcholy na zdolavani bez zimni vybavy (macky, cepiny, lano) se ale najdou:-)