20.10. Provincie Yunnan (2) - podel pohori Ailao Shan (Gasa, Mosha, krajem terasovych poli do Mojiangu)

20.10. Provincie Yunnan (2) - podel pohori Ailao Shan (Gasa, Mosha, krajem terasovych poli do Mojiangu)

Gazu prochazime pesky, za navstevu stoji trh, kde je k videni take spousta zen v tradicnim osaceni. Obedvame v lokalu fungujicim ve stylu "ukaz si v lednicce, co chces", my to pripravime. To neni vubec spatne,jen tentokrat si uplne neporozumime a dostavame 4 ruzna jidla + ryzi a caj. Ale chutna nam:-)
Pote pokracujeme pesky na jih. Silnice vedouci smerem na Moshu ci Xinping je vetsi ctyrproudovka. Par km se nam dari se ji vyhybat, slapeme po cestach mezi venkovskymi stavenimi a plantazemi vseho mozneho. Banany bohuzel jeste nejsou zrale, cukrova trtina uz je:-) Po oloupani tvrde nafialovele slupky se da drevnata duzina narezat a zvykat. Stava v ni obsazena je prijemne osvezujici. Dale mijime mensi ryzoviste, policka s chili paprickami a dalsi zeleninou, kterou nejsme schopni identifikovat.
U prvniho mostu nas cesticky vyhodi na silnici a tak stopujeme dal na jih smerem na Moshu. Svezeme se k mostu u odbocky na Xinping s rodinkou v offroadu nam nezname znacky. Starsi pani si celou cestu zacpava usta a nos satkem, asi uz by to chtelo sprchu:-D
Dal slapeme kousek pesky, stihame se podivat do "ekologicke" vesnice Nanjian. Neni na ni nic zvlastniho, ale okoli je pekne. Pred pul 6 zastavujeme bus do Moshy a naskakujeme. Asi 5km dale zacina rozhodne nejhezci krajina, kterou jsme doposud v okoli Ailaoshanu videli. Policka na zvlnenem terenu ve svahu vypadaji paradne. Tady by stalo za to vystoupit a klidne tu stravit noc.
Mosha sama o sobe naopak za mnoho nestoji, je to tuctove, neprilis vabne mesto. Kempovat se da nedaleko autobusoveho nadrazi, staci prejit hlavni silnici a vydat se smerem nahoru, betonova cesta nas brzy vyvadi ze zastavby mezi plantaze. Vybirame si bananovou terasku, je to sice oraniste, ale lepsi nez ryzove pole plne vody ci bahna.
Nasledujici rano nahodou narazime na hotel Baihe naproti autobusaku, pokoj pro 2 za 60 Yuanu bereme. Asi hodinu po prichodu nas na pokoji navstevuje policie. Ofocuji si pasy a ptaji se odkud jedeme, kam jedeme, kdy presne odjedeme ci kde jsme spali vcera. Ne, ze by byli neprijemni, ale na nase pomery jsou docela zvedavi:-) Mam pocit, ze kdybych nestal ve dverich, pozvali by se dovnitr. Vymyslene odpovedi na jejich otazky je uspokojuji, takze odchazi.
Dopoledne obchazime vesnicky kolem mesta, cestou nazpet si vybihame kopec od reky. Hned pote usedame do lokalu k obedu, takze pot se z nas jen rine. Behem konzumace nudli pak uz ani nevime, zdali se potime z behu, z hicu, nebo z palivosti jidla. Martina si pochvaluje lahvace Tuborga, pry konecne pivo. Me take chutna vic nez na sluzebce v Dansku, ono v porovnani s cinskymi 8° zvitezi ledacos:-)
V Moshe se nam "libi" 2 mista: trh a suseni kukurice. Suseni probiha na velkem betonovem placu, nebo spis mensim namesti. Kukurice lezi primo na zemi, mezi ni chodi susici, ci v "ulickach" jezdi auta. Na krajich kolem jsou odpadky, tak jak je tam lide nahazeli. Za deste po place behaji susici a snazi se hromady kukurice prikryt igelitovymi plachtami. Pres to, ze hlavni hygienik libovolne evropske zeme by okamzite dostal infarkt, je na tento zluty koberec docela hezky pohled :-)
Dale si vsimame pracovnic na stavbe. Tento pohled je mene vesely. 1 chlapik obsluhuje velkou michacku, zatimco material do ni hazi asi 5, prevazne starsich zen. Nevypadaji, ze by jim bylo moc do smichu. Neni to poprve, co vidime zeny v profesi, kde se fyzicky dre.
Vecer si vybihame po ceste vedouci nad mesto. Je odsud pekny vyhled a neni uz takovy hic jako pres den.
Rano je ve znameni nakupu, cviceni na pokoji a rychle ryze v podniku pod hotelem. Dal na jih/jihozapad se da pokracovat bud do YuanJiangu, nebo Mojiangu. Dle hesla "obratit se lze az na obratniku" volime druhou moznost, ktera se ukaze jako docela zajimava. V poledne odjizdi autobus z Moshy.
Klikata cesta stoupa po stranach udoli, misty mijime zlute pasy kukurice susici se na kraji silnice. Asi po hodine a pul zastavujeme ve meste ?. Po prestavce zaciname klesat, zhruba ve 2000mnm prijizdime do mestecka ? nad vodni nadrzi. Okoli vypada hezky, zahledli jsme kere vypadajici jako cajovniky, takze vystupujeme. Krajina se dost lisi od te na vychodni strane hor, to je ale dano take vyssi nadmorskou vyskou. Zahazujeme batohy do krovi mezi obrovske pavouky a prochazime se kolem nalehko. Kere jsou opravdu cajovniky, pestuji se tu stejne jako dalsi plodiny na terasovitych polickach. Ubytovavame se tedy na cajove plantazi na druhe strane prehrady:<>) Keriky jsou pesteny v radach s ruznymi rozestupy, vzdy ale tak, aby se mezi nimi dalo projit. Nekam se vejde i uzsi stan:)
Slapeme jeste nalehko vyse, odkud je lepsi vyhled. Krajina zvyraznena vrstevnicovymi zarezy policek vypada nadherne.
Rano je na silnici necekany ruch, po prichodu do mesta neverime svym ocim. Vcerejsi ospalost vystridal ruch ranniho trhu. Prodejci vpodstate ucpou celou silnici, ale co na tom, ted se proste nakupuje, projizdet se bude pozdeji. Tradicni obleceni nekterych zen zde vypada jinak nez v Moshe, ze by se jednalo o jine etnikum? Kupujeme balenou vodu a slapeme dal pesky smerem na Mojiang. Ranni chladek je velmi prijemny, provoz na silnici maly, takze se jde lehce. Sem tam nas mine nakladni auto ci trikolka s korbou plnou lidi, vracejicich se z trhu. Taktez motorka obsazena 3 dospelymi lidmi neni vyjimkou, stejne jako jinde v Cine. Dale mijime pastevce s buvoly.
Okolni svahy jsou opet terasovite. Asi po 2h chuze prichazime k mistu, kde si vsimame vody na polickach. Narazili jsme na paradni ryzoviste. Ze silnice to nemusi byt na prvni pohled prilis patrne, ale nasledujicich asi 20km cesty (az k dalnici) je doslova olemovano terasovymi policky.
Obedvame a fotime na jednom z nich, na protejsim svahu mezitim probiha sklizen kukurice a rochani buvola v bahnite koupeli.
Kvuli nedostatku pitne vody navstevujeme protilehlou vesnici. Vodu zde sice nenachazime, ale dozvidame se, kde je obchod a jsme pohosteni banany:-)
Slapeme tedy pesky do dalsi vesnice po silnici. Po prave strane se po chvilce vynoruje skupina policek, ktera nemuze nechat chladnym zadneho majitele objektivu. Zaverka Canonu se poti nasledujici 3/4h:<>) Ve vesnicce si posleze davame odpoledniho lahvace. Fotime pestrobarevne motyly, jsou na nase zvyklosti take ponekud velci:) Nakonec slapeme jeste asi 3h po silnici, kempujeme na vrcholku u hrbitova hned nad ryzovymi policky. K veceri varime tentokrat nudle na sladko s omackou z neznameho suseneho ovoce. Vecer i rano se nese ve znameni vysilani z obecniho rozhlasu.
Po snidani pokracujeme dal nekolik km pesky, krajina je stale idylicka. Po 9.h stopujeme autobus. Smerem k Mojiangu trochu pribyva cajovych plantazi. Vsimame si take slamenych cepic nekterych domorodcu.
Mojiang na nas pusobi docela prijemne, lec travime tu jen par hodin. Stejne jako jinde tu vidim kola Merida a Giant, ostatni jsou me nezname cinske znacky. V uschovne na nadrazi se mi predstavuje mlada slecna, trochu me to vykolejuje, ale asi si jen chtela procvicit anglictinu. Na ulici mi z motorky mava dalsi slecna, to uz Marta zacina byt trosku podrazdena:-) Dale se stihame kvalitne prezrat, jak se v civilizaci slusi a patri. Dokonce dostavame hned 2 nepaliva jidla. K nim si davame pivo Dali, to bychom si uz ale nedali:-D
Nedaleko autobusoveho nadrazi je plac se zajimavymi slunecnimi hodinami. Park na obratniku raka nenavstevujeme, vstupne se nam na skok platit nechce. Davame si poobedniho lahvace, objem lahve je tentokrat 0,595L:-) Loucime se s nejjiznejsim mistem nasi planovane cesty. Bus do Kunmingu nam odjizdi v 14:30, listek stoji 104 Yuanu. Po ceste jsme svedky toho, jak ridic zastavuje lidem primo na dalnici. Trochu nam to nahani hruzu do oci, ale na druhou stranu je to docela lidske.

Krtecek a yunansky syr
Dnes (24. 10.) se ze zprav na netu dozvidame, ze se v Cine budou tocit dalsi dily Krtecka, pry je tu popularni. Nedavno jsme o tom vedli spolu debatu, co tu asi maji deti rady, ze jsme zadnou postavicku, ktera by se hojneji objevovala nepostrehli. Krtecka by jsme si pravdepodobne vsimli i v noci na 200m s cinskymi slunecnimi brylemi, schovaneho v neonovem pekle:<>) Tudiz informaci o popularnosti Krtecka povazujem za zcela nepodlozenou. Trochu nam to pripomina Yunnansky syr, ktery se, dle pruvodce, ma objevovat v kazde poradne yunanske samosce. Realita je vsak jina. Ac hledame jak hledame, na zadny syr jsme nikde nenarazili. Recepcni na hostelu Hump v Kunmingu nam k tomu rika, ze neco, cemu my rikame syr se mozna nekde vyskytuje, ale ze naprosto netusi kde:)