26.10. Nepal (1) - privitani pod strechou sveta aneb dalsi kulturni sok v Kathmandu (pohledem nas obou)

26.10. Nepal (1)- privitani pod strechou sveta aneb dalsi kulturni sok v Kathmandu (pohledem nas obou)
Pozn. 100 Nepalskych Rupii (NPR) = cca 22Kc, tj. 1Kc = 4,5NPR.
Letani mi neprijde jako uplne prirozena cinnost, proto jsem rada, kdyz letadlo dosedne a mohu oschnout u vyrizovani viz (podotykam, primo na letisti). Je zvlastni videt opet tolik bilych hub pohromade. Jsou tu samy cajovnicky a pohodarsky typy (misty az moc), aneb vitejte v Nepalu.
Tak co nas ceka pred letistem? Prirozene, ze taxikari cekaji... Zprvu voli neurvaly mongolsky styl vnucovani. Kdyz to ocividne nezabira ani v nemeckem jazyce, chlapek se nas zacne vyptavat celkem lidsky, odkud jsme, atd. Zmena pristupu je prijemna, nicmene s usmevem se loucime a jdeme pesky. Nemame mapu, takze Martas vytahuje kompas a vypada to na slusny hledani. Prochazime ulickami a ja zjistuju, ze tenhle obrazek odpovida mym predstavam Indie. Silnice prestava byt silnici, cesta cestou, stava se oranistem. Automobily, motocykly v hojnem poctu a za nezbytneho troubeni projizdeji kolem nas. Tak s timhle jsem pocitala nekde mimo hlavni mesto. Silnice vypada jako kdyby po ni projel tank, navic po leve strane:-)
Je ale na co koukat. Lide jsou zajimavi a predevsim zeny v barevnych satech s uhrancivymi pohledy neujdou nasi pozornosti. Skobrtame ulicemi pres vymoly a blato. Zacina prset, nandavame plastenky a mavame na taxik.
Taxikar kyva na Stupa guesthouse a chce vice, nez jsme zamysleli zaplatit. Martas usmlouva na 500 rupii.
Stupa house neni k nalezeni, po dlouhe jizde, opakovanych dotazech a nejasnych odpovedich to taxikar vzdava. Mame jit pesky, nekde blizko to musi byt. Po par dalsich dotazech a rozpravach s usmevavymi lidmi cil nachazime.

Martinka je ze zmeny prostredi opet trochu nesva. Na jeji obranu je nutne podotknout, ze k tomu ma jiste duvody. Ono vymenit hulky za pribor, hlavouna na bankovkach za slona, uniformy za pestre saty, cinske znaky za anglicke napisy, panelaky za nepatricne nizke rozvaliny, nervozitu lidi za poklidne rozpolozeni dusi a jeste k tomu prohodit volanty a mijet vsechny zbytky z aut na nespravne strane ulic, neni jen tak.

Je treba odhodit vsechny uzkoprse hygienicke navyky, aby tu mohl clovek nejak fungovat. To, ze vam prodejce osaha pekne rukama vsechno pecivo, ktere nasledne nasklada do pouzitych novin a pote poda radne omakane penize touze rukou, je v pohode. Pokud to ale udelal levou, nechci to ani domyslet, nebot koluji zname historky na co leva ruka v Indii i Nepalu slouzi.
Usoudili jsme, ze dobry etalon pro posuzovani hygieny je obycejny banan. Pokud se stitite snist oloupany banan, jde do tuheho:-)

Nasledujici dny poznavame ulicky Karhmandu. 2 dni jsou ve znameni dokupovani potrebneho vybaveni do hor. Tolika kramku s outdoorem jako ve ctvrti Thamel jsme nikdy nevideli. Nutno rici, ze vetsina zbozi jsou padelky, nektere z nich velmi zoufale padelky. Dle prodavacu je samozrejme vsechno plneno perim, vse original The North Face, very good quality, very good price. Cenovky jsou raritou. Cedulky gore-tex visi na takovych kouscich, ze pani manazeri z Gore by pri tom pohledu museli pachat sebevrazdy a otacet se v hrobech:-) Ceny jsou ale vcelku priznive. Znackove zbozi se da sehnat jen v nekterych kramcich za bezne znackove ceny.
Co se tyce nedavneho nestesti v horach, v Kathmandu jsme skoro nenarazili na jedinnou zminku. Nebyt internetu, asi o tom nevime. Davame si ale dost prace s hledanim informaci o aktualni situaci nahore a prizpusobujeme patricne sve plany.
Co se tyce stravovani, zaznamenavame jisty pokles v prisunu zivin. V Cine jsme si ponekud zvykli, ze jidlo je hned na stole. Tady jsou ale cekaci doby nezanedbatelne a porce pomerne skromne. Take nas docela prekvapuje palivost jidel. Na druhou stranu je prijemna pritomnost peciva jake zname z domova.
Pri tapani po meste si zase nasinec uvedomi vyhody nekterych civilizacnich vymozenosti, jako je pritomnost chodniku, nebo asfaltovy povrch cest. Nad svazky neuveritelne zamotanych kabelu na sloupech se uz moc nepodivujeme, pokud po nich tedy zrovna nelezou opice:<>) Dravce krouzici nad hlavnim mestem bychom take necekali. Je nam lito lidi, kteri v tom vsem jeste chodi na boso (coz je ale z nekterych ohledu zdravi prispesna cinnost:))
Vybirani penez v bankomatech se ukazuje byti celkem problematicke. Vyber je bud omezen relativne nizkou castkou (2 - 4000Kc), nebo nejde vubec. Maximum jsme vybrali cca 8000, ale podruhe uz jsme bankomat nenasli. Nazvy ulic na cedulich jsou nesplnitelnym snem.
Nachazime 2 mista vybavena PC a internetem, levna a pouzitelna, pokud tedy neni vypadek elektriny. Tezko ovsem odhadnout, zdali je lepsi mluvit o vypadcich, nebo naskocich proudu:<>) (Z fyzikalniho pohledu se samozejme jedna o napeti, ale termin vypadek napeti zni ponekud divne:))
Prijemnou zmenou je rozhodne barvitost prostredi. V ulicich mesta se to barvami jen hemzi. Na mnoho lidi je velmi zajimavy pohled (predevsim na zeny:-)).Pestrobarevne latky jsou vsudypritomne, dokonce letite kamiony jsou barevne ozdobene.
V supermarketu nakupujeme 21kg jidla na asi 11 bezstarostnych dni s rezervou:-)
U jedne smenarny si vsimame cedule Welcome money exchange. pricemz prvni dve slova jsou na spolecnem radku vedle sebe (vitejte penize). Docela trefne:-)