30.10. Nepal (2) - Planovani treku a cesta do Beni a Darbangu

30.10. Nepal (2) - Planovani treku a cesta do Beni a Darbangu
Trekovani a lezeni v Nepalu je obecne velky bussiness. Na to, aby jste se dostali na vetsinu mist v blizkosti nejvyssich hor musite chte nechte neco nasypat do statni kasy (v nekterych pripadech potom i do kapes majitelu agentur). Muze to mit podobu vstupneho do narodniho parku, poplatku za TIMS kartu, nebo poplatku za vstup do tzv. restricted areas (zony s omezenym pristupem). Tam je navic nezbytne vyridit si povoleni pres nejakou agenturu (jen v Thamelu jsou jich stovky), ktera vam bude pravdepodobne cpat pruvodce a nosice, ktere si patricne zaplatite.
Plan na trek okolo Dhaulagiri zavrhujeme, neb podle informaci ze skveleho webu wawrik.blogspot.com jsou nejvyssi partie pravdepodobne neprustupne (coz nam pozdeji potvrzuje francouzska skupinka, vracejici se z tohoto mista). Je tu ted obecne trochu neprijemna situace, nebot oblasti Dhaulagiri, Anapuren a Manaslu byly zasypany hromadami snehu, takze lezt do nich nepovazujeme za moudre. Oblasti Everestu a Langtangu budou pravdepodobne oblezeny turisty vice nez obvykle, nebot "vyber" je proste mensi. Odlehla oblast Kanchejungy je dostupna jen s pruvodcem, po cemz dvakrat netouzime. Zbyva jednosmerny trek k Makalu nebo oblasti na stredozapade a zapade.
Je to sice nemile, ale na druhou stranu jsme radi, ze jsme sami neskoncili pod privaly snehu a naslednymi lavinami. Rozhodujeme se nakonec pro trasu na stredozapade z Beni do Dunai, pripadne prodlouzenou do specificke oblasti Lower Dolpo. Dle nalezenych informaci je to zridka chozena trasa s peknymi vyhledy, byt dale od osmitisicovych vrcholu. Do oblasti Lower Dolpo je nutne povoleni, ktere se da ziskat pouze pres agenturu.
Obchazime turisticke informacni centrum a imigracni urad a zjistujeme, ze jsme nic nezjistili. V centru maji "najetou" trojici Anapurna, Everest a Langtang, ale o ostatnich oblastech mnoho nevi. Nedozvidame se ani jake nezbytnosti potrebujeme predem vyridit. Na urade je zavreno, neb je statni svatek. Dale potrebujeme zjistit, zdali je mozne si koupit vnitrostatni letenku primo na letisti v Dunaii. Na aerolinkach maji rano jeste zavreno, v poledne pak poledni pauzu. Cekame, abychom se dozvedeli, ze se mame zeptat v kancelari v Nepalgunji, pres ktery ovsem nejedeme. Vysvetluji to panovi za prepazkou natrikrat, ale dostavame trikrat stejnou odpoved. Dopredu si kupovat letenku nechceme, nebot nemame jistotu, ze se do Dunai pres hory dostaneme. Za zminku jeste stoji, ze cenik je rozdelen podle statni prislusnosti. Let, ktery prijde Nepalce na cca 1000Kc, vyjde cizince na temer 3000Kc. Podobne je to se vstupnym do narodnich parku.
Rozhodujeme se tedy, ze to zkusime pesky tam i zpet. Poplatek za vstup do Dhorpatan hunting reserve (parku) by mel jit zaplatit az na miste. Zbyva tedy povoleni do oblasti Lower Dolpo.
Obchazime nekolik agentur, bez zaplaceni pruvodce nam ale povoleni udelat nechteji. Je to same "pockejte chvilku, zavolam sveho sefa", nebo "pujdeme za mym bratrem". V jedne by nam povoleni dali, ale museli bychom zaplatit za imaginarni pruvodce, nosice a kuchare a podepsat jim jakousi kryci smlouvu. Cena je pro nas neprijatelna. Z netu vime, ze to v minulosti slo i bez toho. Navstevujeme jeste agenturu Green Horizon, kde jsou udajne zvykli na pozadavky Cechu a maji je v oblibe. Chlapik nas odhaduje uz mezi dvermi a smeje se. Povida, ze to nyni nasledkem nedavneho nestesti doopravdy bez pruvodce nepujde. Pry na ne slape vlada. Jinak receno na tom ted budou vydelavat vice nez predtim pod oficialnim odduvodnenim o vyssi bezpecnosti. Mame na to cele svuj nazor, ale ten si nechame k pivu. Do mesta Dunai bychom se ale meli dostat bez povoleni, dale pak uvidime.
V Kathmandu nakonec travime 5 noci.
Do Beni jedeme strojem vzdalene pripominajicim autobus. Jelikoz zaspavame, odjizdime z dalkoveho autobusoveho nadrazi az pred 9h. Listek do Pokhary (imaginarni) stoji 400 rupii. Osadku tvori 2 lidi, ridic a nahanec. Ten vetsinu cesty visi z otevrenych dveri a pokrikuje "Pokhara, Beni". V jeden moment mizi, myslime si tedy, ze na kraji mesta vystoupil, ale neni tomu tak. Po chvilce se zhoupne ze strechy vozu zpet dovnitr, drzic se jednou rukou zablokovanych dveri, zatimco druhou rukou vytahuje mobil a zacina nekomu volat,. Za jizdy. Ku*va tohle je Afrika!
Do Pokhary prijizdime za smradu paliciho se brzdoveho oblozeni a prestupujeme na dalsi bus, prestoze ten z Kathmandu byl zarucene "direct". Ten se behem chvile plni k prasknuti. Platime 225 rupii za listek. Po vyjezdu ze smogu mesta se po prave strane objevuje v tezko pochoitelne vysce spicaty bily flek. Malem si z toho vymknu celist:-D "Tak tohle je narez!"
Do Beni prijizdime na kasi po osme hodine vecer. Nechavame se zlakat usmevavou pani, ktera nam nabizi ubytovani za 500 rupii hned vedle placku, kde zastavil autobus.
Rano snidame smes 2 ruznych ryzovych vlocek a vyrazime na pochod. Na kraji mesta ale narazime na maly autobus, jedouci nasim smerem. Vynasime batohy na strechu a cpeme se dovnitr. Jen v blizkosti ridice sedi 10 lidi. Autobusik ma rozmery cca 5x2m, presto jsme uvnitr napocitali 34 pasazeru. Myslim, ze tam byla jeste 2 volna mista: u ridice na kline a na volantu:-)
25km do Darbangu jedeme pres 2h. Myslim, ze vetsina osobaku a lecktere SUV by si tady neskrtla. Mozna miriho Favorit navykly brozeni by to projel:-)
Vsimame si, ze nektere zeny maji dlouhe namalovane nehty, ovsem jen na leve ruce. Navigator, visici vetsinu cesty ze dveri ven, se s ridicem domlouva pomoci bouchani dlani do karoserie. Efektivni.