Makedonie: Ohrid a okolí

V Kičevu zajiždíme nejprve na oběd a pak do předem vyhlídnuté autopůjčovny. Je to vcelku specifické místo, víc opravna než půjčovna. Nejdřív nám místní chlapík na ulici "poradí", že je v neděli zavřeno. Nedáme se odradit a po chvíli kromě 5 psů potkáváme i kluka, který asi zrovna rozebral motor. Aut je tu spousta, což o to. Naštěstí je tu i pán z vedlejší opravny motorek, který je nápomocen a umí pár slov anglicky. Takže si domlouváme auto na 3 dni. Zrovna mají vyčištěného Mercedesa C s automatem, takže dostaneme toho. 25eur/den, 1 podpis na smlouvu v cyrilici a je to. Kola s vozíkem dáváme do garáže, není to problém. V Hertzu by se mohli učit jak se půjčují auta:-) Je teda fakt že tam nepůjčují auta s nájezdem 350 000km:-) 

Všechny naše věci hážeme do kufru a vyrážíme do Ohridu. Víc místňácky než za volantem letitého stroje s trojcípou hvězdou na kapotě už se rozhodně nemůžeme cítit:-) 

V Ohridu rezervujeme ubytování nedaleko centra. 500Kč/noc za skromný apartmán, to je vcelku fajn. Zůstáváme tu 3 noci. 

Město toho má dost co nabídnout a je to pro nás příjemně strávený čas. Procházíme si historickou část s významným klášterem Sv. Klementa, kde podle zdejšího výkladu zachránili slovanskou gramotnost. Omrkneme i další kostely a mešitu, Víťu ale kromě dětského hřiště nejvíc zajímá zdejší přístav. Obecně poloha na břehu Ohridského jezera je asi největší benefit tohoto města. 

Malá městská pláž sice za moc nestojí, ale úchvatná barva a šplouchání vody se snad nikdy nemůže omrzit. Teplota je údajně 21,5°C a čistota vody je neuvěřitelná. Absence soli, ježků nebo medůz a pohledy na okolní hory jsou také důvody, proč bychom tohle místo nevyměnili za přímořská letoviska. Kromě toho na tom Ohrid je ekonomicky asi lépe než jiná makedonská města, alespoň dle našeho pocitu. V sezóně to možná bude příliš turistické místo, ale začátkem října je tu klid. Počasí je skvělé, chladnější rána a večery, jinak jasno a teplo tak akorát:-) 

Dáváme na doporučení majitele apartmánu ohledně dobré lokální občerstvovny, což se setká s úspěchem. Porce jsou celkem velkorysé a ceny příznivé. 

Vydáváme se odsud také na výlet do N. P. Galičica. Jedeme podél jezera na jih. Cestou míjíme několik hezkých míst na koupání, ale nezastavujeme a pomalu vyjíždíme autem do sedla v 1500mnm. Jezero leží v 700mnm, je to celkem dlouhý stoupák, byť autem to člověk moc neposoudí. Překvapuje nás výběrčí poplatku za vstup do parku, cca 80Kč/os a 40 za auto. Nu ale zato tu nevidíme žádnou skládku, to je celkem bonus. Je pravda že i město Ohrid působí čistěji než jina místa v této zemi. 

Jdeme pěšky na vrchol Lako Signoj (1973mnm). 2km a 400m převýšení nám zabere celkem dost času. Naštěstí jsou kolem pěšiny nějaké malé skalky na lehké polezení a rozptýlení pro Víťu. Na vrcholu jsou pobořené budovy jakési observatoře, které taktéž poskytují zábavu pro dítě. Výhledy jsou tu parádní nejen na obě jezera, ale i četná albánská pohoří či kousek Řecka (jižní část Prespanského jezera). Hřebínek na sever přímo vybízí k pohodovému přechodu. Tak třeba příště. 

Cestou zpět do Ohridu bereme stopaře Omara z Egyptu, byl se projít na protější hoře. Je to zcestovalý mladík, celkem sympaťák. 

Kolem jezera místy rostou cypřiše, které dodávají místu trochu přímořský ráz. Naproti tomu alej bříz dodávají místu domácký ráz:-) Nejvíc se mi v této zemi ale líbí četné ořešáky, je to skoro jako v Bosně:-) 

Poslední den, resp. dopoledne ještě dokupujeme zásoby, abychom se nemuseli zdržovat v Kičevu. Pak jedeme do vesničky Sveti Stefan, není daleko a zdejší pláž nám přijde příjemnější. Vlastně je i dost rozlehlá a jsme tu téměř sami. Mimosezónní čas u Ohridu opravdu oceňujeme. 

Na pláži vidím hada, ale odplazí se do vody tak rychle, že ho nestíhám identifikovat. 

Docela pěkně si zaplavu, byť na místní 30km plavecký maraton mi tak 29km chybí:-)

Po obědě v kebapčilnici Vkusno v Ohridu vyrážíme autem zpět do Kičeva.