Z Fort William do Oban

For short english version please scroll down

 

Z Fort William vyjíždíme na Glen Coe po hlavní silnici A82 v domněnce, ze v neděli bude nízký provoz. Nu, možná někde jinde, ale rozhodně ne tady. Nechápeme, proč si tu alespoň nepostaví pořádné široké silnice, když se beztak nedopravují ničím jiným než auty. Hustý liják v kombinaci s nulovou krajnicí nečiní náš posun zcela příjemným. Je pravda, že řidiči se nezdráhají zabrzdit a vyčkávat za námi než se uvolní místo na předjetí. Tedy, většina z nich. 

V okolí Glen Coe jsme si chtěli vyťápnout na nějaký vrchol, ale vzhledem k počasí měníme plán a děláme si krátkou zajížďku na kolech podél zálivu do Kinlochleven. Přestává pršet asi na hodinu a chvílemi dokonce vylézá slunko. V Kinlochleven je centrum pro lezení na ledu, je to hala s 2 stěnami pro klasické lezení a 1 zaledovanou. Vstupné na led 30GBP/os mě odrazuje, třebaže je to včetně instruktora. Před budovou potkáváme u karavanu partu Čechů z Kladna. Chvíli si povídáme načež nejstarší z nich povídá: "Když to tady tak vidím tak musím konstatovat, že nás ten socialismus vlastně zachránil."

Pokračujeme směrem k vyhlášené vesnici Glen Coe a sjíždíme k vyhlédnutému plácku na kempování. Zatímco si libujeme jak jsme to dnes stihli brzy, přijíždí chlapík v Toyotě Hilux a vyhazuje nás. Snažíme se s ním domluvit, ale je to jeden z těch typů se kterými se domluvit nedá. "Můj pozemek a basta, támhle máte kemp, ujistěte se že za sebou zavřete vrata." Přelézáme tedy plot s tím, že si usteleme v nedalekém lesíku, ale chlapík přijíždí podruhé a oslovuje nás z okénka svého auta rovnou vybíravými výrazy. Možná že i lesík patří jemu, což by pro kempování ve Skotsku tedy legálně nevadilo, ale večerní odpočinek si představujeme trochu jinak. Tlačíme tedy kola přes les do kopce, zatímco jsme stále sledováni z povzdálí. V lese máme celkem jistotu klidu, neboť náš pán by musel jít kus pěšky, což je v této zemi krajně nepravděpodobné. Nakonec se ale dostáváme až na silnici a rozhodujeme se pokračovat  směrem ke Glen Coe. V okolí je asi největší koncentrace cedulí "no camping", kterou jsme kdy viděli. Nakonec nacházíme pěkný plácek na zalesněném kopečku An Torr. 

Příští den jedeme po cyklostezce 78 do Oban. Stezka je docela pěkně udělaná, zahrnuje sice minimálně 3 vrata na každých 5km, ale to je její jediná vada na kráse. V tomto kraji jsme doposud nebyli a nutno říci, že se nám tu dost líbí. Skoda že počasí pokračuje v nastoleném trendu, zataženo střídá déšť znovu a znovu, začíná to být trochu ubíjející. Za jízdy je celkem teplo, máme 2 vrstvy funkčního prádla a nepromokavé bundy navrch. Na nohách pak kalhoty na běžky a návleky na tretry - vybavení, které vozím v ČR na kole v zimě Dnes se ale otepluje z 11 na 13°C, čas opalovacího krému se neúprosně blíží

Při cestě podél pobřeží vidíme krátce v zálivu 1 tuleně. 

K večeru přijíždíme na ubytování před městem Oban, domluvené přes síť Warmshowers. To je obdoba Couchsurfingu zaměřená na dálkové cyklisty - skupina lidí nabízející bezplatný nocleh v místě svého bydliště. Sami jsme hostili několik lidí v Plzni i v Invernessu a měli jsme pozitivní zkušenosti. 

Chlapík ve středním věku nás ubytovává v objektu na kopci nad útesem, který sloužil jako pozorovatelna německých ponorek za 2.sv. války. Jsme rádi, že si nabijeme elektroniku a mrkneme se ma maily. Věci ani boty nám neuschnou, neboť v naší zašívárně se nijak netopí. Je to tu celkově dost nechutný. Vlastně nám to navozuje vzpomínky na jednu internetovou kavárnu v Číně, která je naším věrným etalonem v nechutně špinavém prostředí. 

Okolí je ale krásné a tak se alespoň projdeme u pobřeží a pokocháme se zapadem slunce. Tady nejde o Slunce samotné, které obvykle není vidět, ale o hru světel způsobenou rychle se pohybujícími oblaky. Před spaním se moc nerozhlížíme a snažíme se rychle usnout. 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

 

The Fort William to Glen Coe part was not super pleasant cycle due to rain and heavy traffic. Road to Kinlochleven is however very scenic and the ice climbing centre literally cool. The surrounding of Glen Coe is not very free-camping friendly place, but after being forced to leave a nice-looking spot by its territorial owner we managed to camp in the heart of Glen Coe walley (An Torr hill). The mountains were tempting but the weather was rather terrible so we went on spinning the wheels instead of planned hiking. The cycle way 78 to Oban is really enjoyable. Well, the amount of gates per 3 miles must be unbelievable for anyone born outside of UK, but that's how it is. The weather was still scottish: rise from 11 to 13°C is not a super positive factor. We are very glad for our waterproofs and winter cycling clothes. 

On the way to Oban we have seen 1 seal, 1 magical castle and 1x10^6 midges.