1.11. Nepal (3) - pochod Darbang - Dhorpatan - Maikot - sedlo Jang La - Dhorpatan - Burtibang (Beni - Dolpo a zpet)

1.11. Nepal (3) - pochod Darbang - Dhorpatan - Maikot - sedlo Jang La - Dhorpatan - Burtibang (Beni - Dolpo a zpet)
(pohledem nas obou)
Do Darbangu (1070m) prijizdime kolem 11h. Zastavuji nas 2 straznici a zapisuji nas. Chvilku jim trva, nez si z pasu opisou potrebne udaje a nejsou pritom zcela presni. Ode dneska nas prosim oslovujte "pan Karlovy Vary" a slecna Marianske Lazne) Zjistujeme, ze pul dne pred nami je nejaky par z British country)
Prvni den mijime dost vesnicek posazenych ve svahu nad rekou mezi terasovimi policky s ryzi a dalsimi plodinami. Mistni jsou na polich a sklizeji, mijime je s proutenymi kosi na zadech zavesenymi popruhem pres hlavu. Premyslim, ze bych si povesil batoh stejnym zpusobem, ale pravdepodobne by mi to zlomilo vaz:-) Pocasi je dobre, stmiva se pred 6, kempovaci plac nachazime pred vesnici Sibang v 1700m.
Nasledujici den pokracujeme dale udolim, na chvili se otevrou vyhledy na zasnezene masivy na S a SV. Mijime buvoly a domorodce. Zkazenost prinesena turisty se dostala i sem, nekteri caparti na nas pokrikuji "give me money", "give me sweets", pripadne "give me chocolate" (dej mi penize, sladkosti, cokoladu). V poledne prichazime ke krasnemu vodopadu, idealni plac na hygienu a obed.
Odpoledne je zprvu docela vedro, k veceru pak zaciname stoupat do sedla Jaljala za mirneho deste a doprovodu peti decek, ktere s nami vydrzi jit dosti dlouho a pritom trochu poklabosit po anglicku i nepalsku. Ocividne jsme dnes jejich velkou zabavou. Martinka si hraje na doktora bez hranic a osetruje rizly prst jednoho capartika:-)
Sikana batohu se dostavuje v plne mire, kempujeme nad vesnici Moreni ve 2500m a mame toho tak akorat.

Treti den nasi trasy se probouzime obklopeni mohutnym stromovim a mnozstvim nehorazne velkych rododendronu. Vyrazime strme vzhuru cestou posetou kamenim a uslapanym jilem. Dnesek je bohaty na protijdouci kolony nosicu, tudiz radne potrenujeme mistni pozdrav: "Namaste". Taktez se dozvidame pribliznou polohu "nasich" Anglanu, ktere hodlame dohnat. Jsou tri km pred nami.
K odpocinku a sucharum se syrem (mimochodem syr jime asi po dvou mesicich) vybirame rozlehlou a opustenou pastvinu. Krajina se meni kazdym kilometrem, takze je na co koukat.
Odpoledne potkavame parecek Novozelandanu s pruvodcem. Zjistujeme cenne informace, ze cesta k Dunaji je sice zasnezena, ale pekne proslapana a pruchozi.
Naskok Anglanu se zmensil jen nepatrne. Po dvouch esusech cocky s curry ulehame.

Rano mi neni uplne nejlepe, po 5 navstevach prirodni toalety usuzuji, ze jsem pozrel neco nekompatibilniho s mym travicim traktem. Presunujeme se jen par desitek metru na louku mezi 2 lesy, nedaleko od reky. Cely den lezim, zaludek mam vzhuru nohama a je mi docela zle. Martinka o me ale krasne pecuje, takze se nemusim o nic starat. Vecerni teplota 37,9, venku je jasno a v noci jinovatka.
Nasledujici den je mi lepe, teplota ustoupila, ale na tahani baglu to zrovna neni. Davame si tedy jeste jeden den volna na paloucku. Nadmorska vyska je tu kolem 2800mnm, okoli nam trochu pripomina jakesi udoli v ruskych Sajanech. Nad ranem se ze stanu stava temer ledovy pristresek.
Sesty den pokracujeme podel reky do Dhorpatanu. Ve meste nakupujeme mistni speciality. Malem nevime co driv, vyber je paradni: od syru pres pecivo az po ovoce. Pote pokracujeme k informacnimu centru narodniho parku Dhorpatan. Mistni velitel nas zve dale do sve vkusne zarizene mistnosti. Na zdi visi prehledna velka mapa. Velitel nam dava par uzitecnych rad a zodpovida nektere nase dotazy, vypada docela v obraze. Nabidku kavy s diky odmitame, nechceme ho dale zdrzovat.
Takhle nejak by si to asi predstavil leckdo z nas...
Sesty den opravdu pokracujeme podel reky do Dhorpatanu. Realita je ovsem trosku jina. Ve 2 mistnich obchodech maji holinky, tuzky, cinske polevky, lusteniny a jedny nedobre nepalske susenky. Vedle cesty se povaluje nekolik chlapku, jeden z nich vstava a zastavuje nas, jestli mame povoleni do narodniho parku (lovecke rezervace). Sdelujeme mu, ze si ho chceme koupit tady, nacez se z nej vyklube mistni sef. Odemyka svoji boudu a chce po nas 6000 rupii a pasy. Na vypsani permitu mu prichazi asistovat 3 dalsi zamestnanci. Na zdi visi napadna cedule propagujici ochranu pandy cervene. Pod ni visi kozesina pandy cervene. Ptame se sefa, kde se v rezervaci daji koupit potraviny a kde je mobilni signal. Ten ovsem vidi mapu zrejme poprve, je ji zjevne zaujat. Nasledne nam radeji ukazuje vsechny trofeje obklopujici mistnost, od modre ovce po leopardi ocas. Za patricny obnos si patrne navstevnik muze strelit ledacos.
"Nabiti informacemi" odchazime pryc a pokracujeme dal po nasi trase. Cesta do Dolpy odbocuje doprava a stoupa do kratkeho kopce na 1. sedlo ve 3000m. Vody je zatim vsude dostatek. Po mirnem klesani nasleduje pauza na obed, dnes testoviny s platkem tavenaku a provensalskym korenim, delikatesa. Pote nasleduje prudsi stoupani koncici na sedle Phalgune Phedi v 3900mnm. Kempujeme v polovine cesty na placku s peknym vyhledem, voda je 10min chuze dale.
Sedmy den je rozhodne nejvetsim zazitkem vyhled ze sedla Phalgune, na ktere se predtim drapeme jeste asi 3,5h. Jdeme po stopach karavany mezku?, ktera minula nas stan jeste pred svitanim. Sedlo je zasnezene jen ze severni strany, cesta je ale pruchozi bez problemu. Vyhled na sedmitisicove hrebeny Pyutha Himal, Churen Himal a Dhaulagiri Himal je famozni. Uplne vpravo (na vychode) se v dali "krci" ohromny masiv osmitisicovky Dhaulagiri.
Po obede a pokochani sestupujeme zase o kilometr nize. Spime v lese nad nadherne modrou rekou Ghasdung Khola.
Osmy den je celkem hardcore. Jdeme od 7 ranni hodiny do pul 6 vecerni, cesta si vybira jen z moznosti "prudce nahoru", nebo "prudce dolu". V Kayamu jsou 2 baracky, v 1 z nich mala mistnost coby kramek. Bereme par susenek ruznych druhu. Je tu dokonce i satelitni telefon, ale na zahranicni cislo se nam dovolat nedari. GSM signal po ceste zatim nebyl nikde.
Sestupujeme zase temer kilometr k rece (vyskovy km), hledame chvili spravnou cestu na most a na druhe strane se skrabeme pres hezkou visku Yamakhar nahoru. Kempime na luxusnim placu s vyhledem na cele udoli a stity v pozadi. Prijit vichr, tak nas z tohodle luxusniho placu uklidi o pul kilaku niz do reky:-)
Den 9. zacina hledanim spravne cesty do vesnice Maikot. Ta vede zpocatku zariznuta v ostrem svahu vysoko nad rekou. Nasleduje nekolik povinnych stoupani a klesani a kolem 11h se pod nami objevuje vetsi malebna vesnicka obklopena policky - Maikot. Zastavuje nas policejni prislusnik, ktery umi anglicky jedinne slovo - passport. Vyplnujeme diar tentokrat sami, mezitim se kolem nas vytvari hloucek mistnich. Ze zaznamu zjistujeme, ze posledni zahranicni navstevnici byli z Francie pred 10 dny. Zkousime volat z vypujceneho telefonu, ale marne. Nase telefony nemaji signal, satelitni telefon tu pry nemaji. Timpadem si budeme muset dat z hor trochu naspech kvuli blizicimu se konci pojisteni pro nadmorskou vysku presahujici 3500mnm. Skoda.
Navstevujeme hned 3 "obchody", pouzitelne zbozi pro nas jsou susenky, polevky a ryze. Potraviny jsou casto prosle. Toaletni papir bude muset zastoupit papir ze skolniho sesitu:<>) Dale si davame obed v mistnim podniku. Vlastne uz ani nevim jaka pouzit slova pro popis nekterych mist:) Tak tedy v mistni "restauraci" je na zemi udusana hlina, v rohu potom ohniste s primitivnim kominem, ktery ale neplni svou funkci na 100%. Vari se na zemi. Pro hosty je tu jeden stul s lavicemi. Objednavame si Dhal Bhat, klasicke mistni jido. Pani je moc prijemna, hned se dava do vareni. K nasemu udivu pouziva papinak. Dhal je lusteninova polevka, bhat potom ryze, podavana s necim na kari. Muze to byt i maso, v nasem pripade jsou to brambory a nejaka dalsi zelenina. Jidlo je chutne, jen vlivem stiplaveho koure neni misto uplne vhodne k dlouhemu vysedavani.
Ve "meste" si vsimame, jak si mistni prohledavaji navzajem vlasy, jako kdyby si vybirali vsi. Dale si nemuzeme nevsimnout rostlin konopi lemujicich nasi cestu. Nektere dorustaji i 3m do vysky.
Vystup smerem k osade Dhule bychom doporucili kazdemu kdo stoji o ocistu. 1100 vyskovych metru utiname ve 3/4 na palouku tesne pred prichodem tmy. Dalsi skvostny gastronomicky zazitek je v podobe ryze s cokokadou k veceri. V mistnich podminkach je to extremne luxusni pokrm:-)
10. den mel byti jiz pohodovejsi, nebyl...
Dhule je mala dira, kterou konecne rano prochazime. Na mape (Dhorpatan hunting reserve, 1:150 000) ma o skoro 200m vyssi kvotu nez ve skutecnosti. V mape jsme ale nasli i vetsi chyby, je nutno pouzivat v prvni rade vlastni rozum:-) V "obchode" bereme susenky a nudle, ty potesily. Ptame se opet na telefon, ale pani vrti hlavou. Tez bychom potrebovali doplnit zasoby vody. Tady se ukazuje stedrost vesnicanu, kteri nam nechavaji nalit ze svych zasob. Voda totiz vesnici netece, musi si ji donaset. Marne hledame misto, kam bychom vyhodili odpad. Kos je ocividne vsude, tudiz si balicek ponesem dal. Vecer jsem konkretne ja opravdu vyflusana. Martas nastesti nachazi pekne misto na stan jeste pred zapadem slunce (pred 18 h). (kousek pred kempovistem Phuphal Phedi, cca 3800mnm). Vecerni pruchod udolim reky Sen Khola je paradni, stiny jednotlivych bocnich hrebinku dodavaji mistu na malebnosti. Male ledopady ze zamrzlych pritoku na severni stene nas vitaji do sveta velehor.