10.12. Navrat do Evropy, Anglie, N.P. Lake District
10.12. Navrat do Evropy, Anglie, N.P. Lake District
Z Kathmandskeho letiste, ktere pripomina spise autobusove nadrazi z dob socialismu se dostavame na palubu letadla spolecnosti Etihad Airlines (narodni linky Saudske Arabie). Interier ponekud budi dojem, ze do Nepalu uplne nepatri. Dotykove obrazovky by letadlu zavidel i Vancura (reditel Student Agency):<>) Obcerstveni se mi dostava ve dvojite porci, nebot Marta stale dietkuje. Letusky se zaclonkou na hlave pusobi velmi elegantne:)
V Abu Dhabi pristavame po pulnoci mistniho casu. Vzpominam si na bordel, ktery jsem mel z casovych posunu v ruskych vlacich.
Jiz behem pristani mame pocit, ze jsme snad v jine galaxii. Na letisti je patrne vice svetel, nez dohromady v celem Nepalu. Po mesici a pul vidime spousty jerabu.
2h utecou jako nic a uz se soukame na palubu obriho Boeingu 777. Je to trochu jiny typ letadla, nez se kterymi jsem doposud cestoval. Kapacita pres 400 cestujicich vypovida o leccem. Zrychleni na runwayi je ale slabsi, tady u me stale vede turbovrtule od byvaleho Malevu:-)
Jelikoz letime na zapad, denniho svetla se nam nedostava za cely let. Pred pristanim dostavame teplou snidani. Na Londynske letiste Heathrow dosedame kolem 7h rano mistniho casu, 15h od nasednuti do prvniho letadla.
Sedame do metra a jedeme do centra hodit si batohy na hostel. Plan metra je sam o sobe takova anglicka mandala:<>) Cesta trva asi 1h. V metru je nebyvale ticho, nikdo se s nikym nebavi. Vse kolem pusobi priserne sedive, ackoliv jsme se na to psychicky pripravovali, je to zase rana pres drzku:) Hostel Travel Joy naproti tomu pusobi prijemne. Dokonce to vypada, ze i perou povleceni:-D
Pres poledne se prochazime vybranou casti v centru mesta. Architektura je tu krasna. Vstupne 18 liber do chramu Westminster abbey se nam nicmene zda ponekud nevhodne:<>) Centrum je ohromne. Ceny jsou jeste vetsi:) Vypada to, ze nektere artikly (jako treba obed) "pres noc" zdrazily asi desetinasobne. Hruza.
Martinky stav je uz docela dobry, zato me se po poledni trochu pritizilo. S krecemi v brise vzpominam na cinska mesta, kde byly verejne toalety pomerne bezne, a tam kde ne, clovek si je sam udelal:-D Tady je vse ciste a vymazlene, ale jeden se nema kde vy*rat.
Je zajimave a zaroven trochu smutne sledovat, jak vsichni nekam pospichaji. Kazdy si hladi svuj telefon, ale s nikym se v podstate nebavi. Nakup v Tescu se obejde bez jedinneho slova.
Vune a zapachy ulice tu vystridaly jen vune a zapachy vonavek. Celkove na nas prostredi pusobi docela sterilne.
Odpoledne jsme ztahani skoro jak po 10h tapani s batohem na zadech. Nase tela uz maji pulnoc a davaji to znacne najevo. Nakupujeme male zasoby na vandrik v pristich dnech a jdeme na hostel. Mezi 8 vecerni a 8 ranni se budim jen na 2 navstevy toalety. Marta nevi o svete celou noc:-)
Rano dostavame snidani a nechavame si "zbytecnosti" v uschovne na hostelu. Na obed jdeme do fastfoodu fish&chips, na mistni pomery lokalu nizsi kategorie. V Nepalu by to byl vymazleny podnik. Hranolky za 2,8 a cheeseburger za 1,5 libry nas rozhodne chuti nenadchnou. Nuti nas to tu cele k zamysleni, kam to ty kluci zapadaci vlastne dotahli. Muzou si sice koupit jaguar, ale zerou horsi jidla nez prumerny Mongol.
Po poledni nasedame na autobus do SZ Anglie. Nas prvni cil je mesto Lancaster, odkud se posleze vydame do narodniho parku Lake District.
Silnice ma asfaltovy povrch a je nebyvale rovna v podelne i pricne ose:<>D Zacpy na dalnici ve me vyvolavaji vzpominky na Nemecko. V Lancasteru vystupujeme kolem 8h vecer, bereme mhd na autobusak abychom zjistili, ze dnes uz zadny bus do nasi destinace nejede. Na vlakac nas doprovazi mistni typek. Je trochu pod parou, moc mu nerozumim, ale diky nemu stihame zpozdeny vlak do Oxenholme. Je to typ Pendolino, super komfortni, super rychly a super nahovno, nebot neni si kam dat batohy. Listky nam nikdo neprodva ani nekontroluje, na prvni stanici prestupujeme do lokalu, kde nas kasiruje ochotny pruvodci. 2 listky za 10 liber a 15min jizdy, rekl bych taxa jak ve svajcu:) Vystupujeme ve Windermere, dal se dnes nedostaneme. Marte je chvilemi zase nevolno, nase travici ustroji asi nevi, ci jsou:-/ Kempujeme na rozmocene louce za mestem.
Rano je vse pod vrstvou mokreho snehu. V infocentru kupujeme mapu, stoji 8 liber a vypada dost verohodne. Vlastne musim uvest, ze mi zpusobuje kulturni sok:<>D Je asi 6x podrobnejsi nez mapy nepalskych hor, jsou v ni zcela nepochopitelne detaily, na cestach je zobrazena kazda zatacka, vrstevnice se vyskytuji po 10m a pravdepodobne popisuji skutecny teren, kvoty nejsou zaokrouhleny na 200, ale dokonce na desetiny metru. Trva mi dalsi den nez se srovnam s tim, ze se takovato mapa muze vyskytovat:)
Naskakujeme do mhd busu a za lidove 2 libry se svezeme 5km do mestecka Ambleside. To lezi temer uprostred narodniho parku a predstavuje pro nas idealni vychozi bod. Vyrazime smerem na zapad. Louky jsou zelene, jednotlive pozemky od sebe oddelene kamenymi zdmi. Cesta prekonava nespocet vratek, po pastvinach pobihaji stada ovci. Krajina je celkove barevna a velmi zajimava. Lide se zdravi. Tedy, alespon si myslim ze nas zdravi, neb jim ho*no rozumim:-)
Domy a mestecka jsou velmi vkusne vystavene. Sem tam nenapadna cedule k hotelu ci restauraci, ale zadne reklamy kazici celkovy uhlazeny dojem.
Zda se nam, ze anglani trumfuji v otuzilosti vsechny narody, ktere jsme doposud videli. Londyn byl plny cyklistu v kratasech. Tady jsou borci v trickach, zatimco my mame na sobe plnou palbu nepromokaveho obleceni. Klobouk dolu.
K veceru (tedy spis k pozdnimu odpoledni, nebot po 4h se zacina pomalu stmivat) prechazime posledni staveni a chceme zakempit asi 5km zapadne od mestecka Elterwater. Pocasi ma ale jinou predstavu o vecerni naplni. Dest a hlavne narazovy vitr kvalitne proveruji nasi sehranost. Mame co delat, abychom stan postavili, alespon ze podklad je prihodny.
Marta usina v obleceni "tak jak padla" s celovkou na hlave:-)
Rano je krajina osvetlena mesicem a hvezdami, stan je suchy, proste krasny zacatek dne. Dnesni start je lehce nad 100mnm, stoupame hned od zacatku po hrebeni na zapad. Jeste za sera potkavame nekolik lidi jdoucich stejnym smerem. Vychod slunce nad udolim nema chybu. Chvili po nem prichazi mraky a zacinaji se honit certi.
Nekteri z lidi jenz potkavame maji na batuzcich zaveseny lezecke cepiny, jeden starsi pan tape v mackach. Snad nebudou treba. Asi po 2h chuze jsme na snehu (kolem 500mnm), nastesti se nejedna o zadnou zmrzlou formu. Pocasi se zcela jebe, po rannim azuru neni ani pamatky. Viditelnost je sotva 50m, vitr se snehem nam oslehavaji xichtiky. Ze sedla se drapeme k vrcholu Bow Fell, cesta je zapadana takze jdeme naslepo podle kompasu. Drzime se nalevo od prudkeho srazu, je to dobra orientacni linie. Teren je navzdory nevelike nadmorske vysce 900mnm dost brutalni. Hola skala zavata snehem, temer zadne znamky zivota. Sestupujeme trochu nize kde se oblacnost trha a kde spatrime pleso Angle tarn. Oklikou k nemu slezame, mistama se pritom borime po kolena do snehu.
Troufame si poznamenat, ze rukavice The North Face made in Nepal neplni svou funkci tak dobre, jak o nich mluvili pani prodavaci. Vlastne jsou uplne na pi*u, ruce mame mokre a zmrzle na kost. Nu, zadne prekvapeni:-)
Chceme sestoupit nize nejkratsi cestou, volime tedy uprk do udoli kolem horske ricky. Cesta je to prekvapive prudka az vzdusna, na zasnezene skale to chce klid na dusi a potlacit vnimani pocasi:-D
Udoli je zase neskutecne barevne, prevazuje svezi zelena a cervenohneda. Voda tece naprosto vsude kolem. Pokracujeme po prave strane reky a pred 4h kempujeme na svezim a temer suchem placku.
Vecer vitr pritvrzuje a zacina prset. Chcat neprestava do rana, nas stan Hannah toho ma plne zuby. Jinak receno je mokry tak, jak se to na stan dvakrat neslusi. Rano zjistujeme, ze kempujeme na malem jezere. Nazev Lake District tedy plne odpovida:<>) Balime veci zatimco palba vody z nebes dorazi posledni sucha mista naseho vybaveni. Batoh pribral prinejmensim 5kg vody, jinymi slovy znechutnel. Pokracujeme kolem reky po ceste, ktera se ve velke casti meni v koryto potoka. Bocni strane udoli jsou protkany bilymi stuhami prudkych horskych potoku. Trochu se oteplilo, je asi 7°C, ale pocasi ze by jeden ani Starta nevyhnal:) K nasemu udivu potkavame skupinky lidi. Nekterym z nich je dost pres 50, "ozbrojeni" gore-texem od hlavy az k pate slapou s usmevem na tvari. Nase boty kapitulovaly uz po ranu, z obleceni "drzi" jen Tilak a poncho od Jurka. Vetsina rek, ktere prechazime po mostech, jsou navzdory nevelke siri zcela nebroditelne.
Z puvodniho planu dojit pesky do Keswicku upoustime a kolem poledne sedame na bus, jimz si kratime poslednich asi 8km. Celodenni jizdenka "explorer" stoji 10,5 liber a poslouzi nam pro transport az do Lancasteru. V Keswiku se chceme trochu ohrat v mistnim marketu, lec teplo je jen u regalu s grilovanymi kuraty. V kramu mame v patach typka s mopem, ktery za nami vytira:<>) Kupujeme si par zlevnenych produktu a hned za kasou je v suchu konzumujeme. Mezitim z nas a nasich batuzku vyteka nejaky ten litrik vody. Pote sedame na doubledecker linky 555 do Lancasteru a na celnich sedackach rozbijime tabor:) Na palube je ale celkem zima, takze schne jen to, co si nechame na sobe. Po 2,5h jizdy dorazime do mesta.
Secteno a podtrzeno:
V Lake District jsme stravili 3 noci, ktere kvalitne proverily nasi odolnost. Ocekavali jsme, ze to bude narez, ale realita byla stejne o kousek dal. Podminky v necelych 900mnm byly tvrdsi nez ty, ktere jsme meli v Nepalu v 5000mnm. Tim nechci nijak zlehcovat pohyb po velehorach, ale spis poukazat na povrchnost hodnoceni hor podle nadmorske vysky.
Krajina Lake District rozhodne predcila nase ocekavani. Na druhou stranu je nutne poznamenat, ze silnice a mesta do ni ponekud zasahuji, nedotcenou prirodu tedy neni radno ocekavat:-)