11.11. Nepal (4) - pochod Darbang - Dhorpatan - Maikot - sedlo Jang La - Dhorpatan - Burtibang (Beni - Dolpo a zpet)

11.11. Nepal (4) - pochod Darbang - Dhorpatan - Maikot - sedlo Jang La - Dhorpatan - Burtibang (Beni - Dolpo a zpet)
(pohledem nas obou)
11. den potkavame hned po ranu pocetnou skupinu asi 14 lidi. Maji postavene tri stany, rozhorela tri ohniste a tri bile maniky. Je to skupinka lovcu s doprovodem.
Jeden z nich se s nami dava do hovoru a radi kudy k Dolpe. Vylezame prudsi cast cesty a u zamrzleho jezirka se rozhlizime po krajine, ktera doznala vyznamnych zmen. Mirime k 2. nejvyssimu bodu cesty, kterym je sedlo na sirokem udoli pod hranici 4500mnm. Chvilku se trosku motam, ale v porovnani se zazitky z hor v Secuanu je to pohoda. Aklimatizace tady byla daleko pozvolnejsi.
Dostavam k svatku krasny darek zabaleny na vlasskem orechu - kus ubrousku. Vzhledem k absenci toaletniho papiru je to velmi vazeny predmet:-)
Pri sestupu ke kempovisti Purbang
mijime nejvyse polozene smetiste, ktere jsme doposud videli. Mistni se tu doopravdy vyznamenali, kontrast s okolni krasou hor je nechutny. Omluvy tu nejsou na miste, jsou to prasata a basta.
12. den je vystupovy. Nechavame stan a bagly na miste a vyrazime v pul 6 nejprve k sedlu Jangla a odtud na zapad na vrchol beze jmena, ale s kvotou 5053mnm. Ze sedla neni extra dobry vyhled, z upati kopce a z vrcholu to uz je o necem jinem. Vystup je technicky velmi snadny, neni zde zadny snih, jde se prevazne po travnatem svahu. Na druhe strane jsou temer kolme steny z lamave skaly. Vyhled na temer vsechny strany je famozni.
Pres den nam slunce smazi xichtiky, ale co se deje okamzite po jeho zapadu je mimo nase chapani:<>) Ve vode se zacina vytvaret trist, nebot teplota pada bleskove. Nastesti pro nas, vlhkost je velmi nizka. I tak ale -7°C citime proklate, trebaze ve stanu je tentokrat teplota asi o 3 stupinky vyssi. V pul 5 vecer zalezame s temer veskerym oblecenim do spacaku a vylezame az o 13h pozdeji:)
13. den se zaciname vracet zpet. Zavrhli jsme totiz "klasickou" variantu pres sedlo Jangla do mesta Dunai a z nedalekeho Juphalu letadlem zpet. O tom jsme premysleli puvodne v kombinaci s navstevou oblasti dolniho Dolpa. Cena za povoleni, vstup do narodniho parku a hlavne letenky do neprilis vhodne situovaneho Nepalgunje se nam ale zdala prilis. Udelame si to tedy po svem, zamirime pres Dhorpatan trochu pozmenenou trasou do mestecka Burtibang.
Dnes si delame malou odbocku z 2. nejvyssiho bodu trasy na vychod, kde je na nedalekem kopci pekny plac pro pripadne kempovani. Minimalne vyhled ale stoji za male zdrzeni.
Pri vareni obeda nas zase trochu zlobi technika, aneb ne vse funguje ve 4500mnm stejne jako dole. Zapalovace hori v lepsim pripade velmi skromne, varic Pinguin si casto dela co chce, o regulaci tady tezko muze byt rec. Mam chut ho vykopnout do jeste vetsi vysky:-)
Pote sestupujeme alternativni cestou od zamrzleho jezirka k rece. Stezku bych oznacil jako velmi vzdusnou:-)
14. den nejprve sestupujeme udolim kolem reky Sen Khola, nasledne se prehoupneme asi 200m stoupanim pres hrebinek, za kterym nasleduje klesani do osady Dhule. Cesta je zajimavejsi nez ta kolem kopce "po vrstevnici".
Jestlize vetsinu pozornosti tu obecne sklizeji vrcholy, musim prinejmensim podotknout, ze udoli si ji zasluhuji jakbysmet. Hloubka a hlavne strmost sten nekterych kanonu je zcela nehorazna. Nektere cesticky zariznute ve stenach by si pomalu zaslouzily "via ferratove" jisteni. Ale tady jsme v Nepalu:-)
V Dhule kupujeme susenky, nudle, cesnek a mouku, mistni zasoby se tim rapidne ztencuji:-) Dale pokracujeme dolu pres Guibang a malebnou vesnucku Him. Kempime nad prameny Tatopani, v nohach mame pres 1500 vyskovych metru v sestupu.
Rano je ve znameni povalovani, ryze na sladko a hlavne koupele v horke lazni. Ta je zbudovana hned vedle reky. Po odhozeni vsech hygienickych predsudku rozhodne nema chybu.
Odpoledne si davame pouze vystup k osade Kayam. Tam si kupujeme lahvace Tuborga za 500 rupii, k nemu susenky a cekame na Dhal Bhat. Ten stoji to co pivo a je opet vyborny. Satelitni telefon zjousime podruhe a opet marne. Nepomaha ani to, ze do telefoniho kumbalu 1x2m se sleze krome nas jeste 6 mistnich:<>) Zbytek odpoledne vyuzivame na peceni placek na kameni nad ohnem. Pokrm bez chemickych zlepsovadel je k nezaplaceni. Dokonce zkousime na klacku neco na styl trdelniku s orechy a nutelou. Nakonec to neni vubec spatny pocin:)
16. den slapeme po zname stezce do udoli, pres zaveseny most a nahoru k sedlu Phuphal. Potkavame velkou skupinu nosicu. Jdou priblizne stejne rychle jako my. Obed varime na ohni, veceri na plynu. Kempime na hrebinku kousek pod sedlem, vyhled je tu paradni, zima ovsem take. Vecerime luxusni nudle s cokoladou:<>) Vecer se zveda solidni vitr, ktery neuticha celou noc. Na noc si tentokrat beru na vlnene podvlikacky membranove kalhoty, zima na nohy uz me vazne sere:)
17. den nam ranni baleni dava docela zabrat. Vitr zveda prach a uschle listi z nizkeho porostu na nemz jsme spali. Hnus.
Slapeme po ceste do sedla a posleze mimo cestu do travnateho svahu na zapad. Meli jsme v planu dojit k Dhorpatanu po hrebeni namisto znamym udolim, ale posleze tuto myslenku zavrhujeme. Vyhled z hory nad sedlem ale rozhodne stoji za vynalozenou namahu. Krome znamych sedmitisicovych spicek na severu vykukuje na vychode Dhaulagiri a jeste za ni masiv Annapuren. Velkolepa podivana:-)
Sbihame dolu asi 1300m a kempujeme tentokrat kousek pred Dhorpatanem.
Martinka v noci uzira susenky, neb nemuze hlady spat. Pro to mam ovsem pochopeni, nebot mam s touto aktivitou hluboke zkusenosti:-)
Rano je ponekud zivejsi, nez by bylo zahodno. Pri vareni snidane si opet vybira svou chvilku varic Pinguin. Nejprve si zase sam nastavuje intenzitu horeni, pote zacina upoustet plyn kolem regulacniho ventilu. Plyn prirozene chyta, jeste ze je apsida stanu dukladne pokryta jinovatkou. Vyhazuju varic z pod plachty a mam nebyvalou chut ho rozkopat:<>) Nastesti se nikomu ani nicemu nic nestalo, ale nad varicem musely stat vsechny mistni bozstva, ze sem ho pred stanem nezaslapal do zmrzle zeme:)
Prochazime Dhorpatan pres most na zapade, hned za nim kupujeme v "pasalu" dvoje nudle, ctvery susenky a kilo mouky. Cely den dupeme na jih smer Bobang a Burtibang. Na teto trase je dokonce spojeni dzipy, ale natrasani bude jeste dost a do civilizace nijak nepospichame, takze jdeme po svych. Promeny krajiny i osidleni jsou v sestupu krasne patrne. Nejprve prichazi buvoly, pote policka s ryzi, nakonec i bananovniky a vzrostle bambusy. Udoli je v porovnani s predchozi krajinou dost osidlene. Kramky jsou snad v kazde vesnicce, "silnice" je holt zasadni civilizacni stopa.
Podle minuti druhe skoly usuzujeme, ze jsme v Bobangu (cca 1700mnm). Kempujeme za nim na placku vedle reky. Vyroba placek se dnes nedari, bezvetri a vlhke drevo delaji sve. Spravujeme si naladu varenymi vejci z posledniho kramku a ryzi s cokoladou. Vecer je nebyvale teplo:-)
19. den vyrazime dal kolem reky. Uz po desate hodine prichazime k soutoku rek, misto vypada temer tropicky. Dorazili jsme do naseho cile - mesta Burtibang. Bylo to ponekud rychlejsi, nez jsme cekali. Moc nespechame a tak si varime obed na cinsky zpusob na placku nad rekou. Pod nami je "pradelna", nad nami neci zahradka. Ten nekdo prichazi na kus reci, dokonce jsme obdarovani velkou redkvi. Mile.
Par dni jsme tu premysleli, cim by se v techto koncinach dala definivat civilizace. Vesnicek je tu sice v horach dost, ale civilizaci nasincovi prilis nepripominaji. V Burtibangu ale mame jasno, jednoznacne se shodujeme, ze obezni clovek je tou nejpresnejsi civilizacni znamkou:-)
Mesto samo prilis prijemne neni, ale ani se neohrejeme a naskakujeme na bus do Baglungu. To uz je ale jina kapitola.
Secteno a podtrzeno
V horach jsme proslapali 17 dni, k tomu pribyly 2 dni na miste vlivem strevnich obtizi. Trek z Durbangu na petitisicovku nad sedlem Jangla a zpet do Burtibangu byl skvely pocin. Urcite neni to nej, co si z Nepalu muzete odvezt na pametove karte fotoaparatu, ale pocitove je skvely. Fyzicky to byl zejmena na zacatku docela narez, technicky je ale (v podminkach ktere nam panovaly) snadny. Macky ani cepiny v nasem pripade nebyly treba, dokonce jsme nepouzili ani navleky. Pocasi jsme meli z nasincova pohledu neuveritelne, vyjma prvnich dni bylo celou dobu jasno. Dohromady jsme nastoupali (a naklesali) pres 11 vyskovych km (pocitano z mapy, realita bude o neco vyssi). To se samozrejme podepise na castych a vyznamnych zmenach prostredi, kterym clovek prochazi. Mistni lidi jsme potkavali casto, turisty za celou dobu jen 3.