16.10. Provincie Yunnan - Yuanmou a nedaleke piskovce, cesta k pohori Ailao Shan

16.10. Provincie Yunnan - Yuanmou a nedaleke piskovce, cesta k pohori Ailao Shan
Do Yuanmou jedeme vlakem z Chengdu, hardsleaper listek nas stoji 208Yuanu. Je to rozhodne nejprazdnejsi vlak, se kterym jsme doposud v Cine jeli. Mame pro sebe cele oddeleni s 6 luzky. Povleceni je tradicne jete, zajimalo by nas, jak dlouho uz na trati pendluje.
V Yuanmou vystupujeme v pul 7 rano, mesto jeste spi, ale behem nasledujici pulhodinky se rozedniva a se svetlem pribyva i lidi. Teplotni naraz je veliky, hned od rana je to na kratasy. Trochu se rozkoukavame a hledame nejake cedule na Earth forrest (piskovcove utvary vytvorene erozi pudy), lec bezuspesne. Slapeme tedy alespon k benzine, je asi 3km od nadrazi. Cestou mijime Yuanmou man muzeum, vstup je volny, takze do nej take nahlizime. Nedaleko mesta jsou archeologicka naleziste, v muzeu jsou pozustatky predchudcu moderniho cloveka a kostry dinosauru. Popisky jsou bohuzel jen v cinstine, kostry jsou ale paradni. Dale nam trojice recepcnich vysvetluje, ze na earth forest bus nejezdi a ze taxi by stalo kolem 80Yuanu.
Na benzine se obsluha strachuje, ze chceme benzin pit. Nekolikrat nas posilaji do budovy za pumpou, kde tece voda:-) Vzhledem k tomu, ze je tu nainstalovan jakysi automaticky system, je nutno si nejprve zaplatit benzin na pokladne a teprv s carovym kodem jit ke stojanu. Kupodivu to prochazi bez problemu, bereme rovnou litr a mame radost, ze v tom nevidi problem jako v Kangdingu.
Protoze nevime, kde presne se piskovcove utvary nachazeji, rozhodujeme si vzit taxi. Prvni ridic chce 100RMB, posilame ho pryc a zastavujeme taxikarku, ktera nasledne kyvne na 80. Je to nase prvni svezeni taxikem za celou cestu. Stejne tak to vypada ze i pani nema prilis najezdeno:-)
Earth forest de nachazi cca 30km severne od Yuanmou. Samozrejme, jsme v Cine takze volny vstup je utopii. Za listek chteji 80 Yuanu. Navstevniku je tu s nami malo. Pro fotografy je tohle misto rajem. Nejhezci pohledy na "skalni" utvary jsou pozdeji odpoledne, v tomto obdobi zhruba mezi 4 a 6h. Mezi "skalami" jsou vytvoreny cesty, hlavni okruh meri zhruba 2km, po vedlejsich cestickach se da nachodit vice. Nedotcenou prirodu ale necekejte, mistama stoji ruzne zprzneniny, jejichz vystavbu lze tezko chapat. Kolem altanku je klasicky bordel.
Tem, kdo nechteji platit vstupne za kus ohranicene prirody (tak jako nam) zbyvaji 2 moznosti. Bud neodbocovat doprava na parkoviste ke vstupu, ale pokracovat po silnici dale do kopce. Tam se vam po par stech metrech otevre stejna scenerie, jen bez chodnicku a zprznenin. Krajina se da obejit po prasne ceste (odbocka vlevo), pripadne projit trochu dobrodruzneji cestou necestou. Na vrcholcich jsou i mistecka vhodna na kempovani.
Druhou moznosti je vejit do placeneho "parku" vychodem, ktery je za parkovistem pro autobusy. V nasem pripade tam nebyl ani zadny hlidac, ani kamery. Pujdete sice potom v protismeru, ale v nasem pripade to opet nikomu nevadilo (dokonce ani oficialnimu pruvodci:-). Tak jako tak, misto urcite stoji za navstevu.
Po navsteve "parku" si uzivame zapad slunce na placku nad cervenymi udolimi. Vecer se ochlazuje na asi 25°C a zacina byt prijemne. Okoli je zajimave i z pohledu fauny a flory. Cvrcci se tu vyskytuji ve forme supercikada ver. 4.0) Marta si vsima kudlanky, skoda ze nam utika pred poradnou makro fotkou. Vazky maji netradicni barvy. Hadici jsme nevideli zadnou, ac bych se tomu ani nedivil. Vetsinu stromu bud vidime poprve, nebo je zname v podobe malych pokojovych rostlin.
Po ranni prochazce nalehko jsme splaveni, odchazime z kempoviste a davame si 8% pivo v podniku pod parkovistem. Dozvidame se, ze bus do Yuanmou jezdi v pul 1 odpoledne. Chceme si ale jeste trochu uzit venkova, takze slapeme po silnici nazpet pesky. Kraj je to plny libivych policek, pestujou se tu hodne rajcata. Smazime se na slunci, k obedu varime cinske polevky. Bez nekterych prisad nam jdou k chuti. Vecer chytame neplaceny stop zpet do Yuanmou. Kempime za hromadou cervene zeminy asi 30min od nadrazi. Zemedelci makaji az do tmy za svitu baterek.
Za dnesek jsme spotrebovali pres 5l vody/os. Presto mame vecer sucho v hube. Jeste ze meli na vesnicich pivo:-)
Pristi den vstavame pred 5, slapeme na nadrazi a kupujeme listky do Guangtongu (15 Yuanu), kde prestoupime na vlak jedouci do Chuxiongu (a dale do Dali). Odtud bychom se chteli dostat k pohori Ailao Shan, kde by se snad mel pestovat caj a ryze. Plan je to trochu alternativni, v pruvodcich se toho o techto mistech moc nedozvite. Komerce jsme si ale v Cine uzili dost, takze vzhuru do toho.
V Guangtongu stihame behem prestupu navstivit internetovou kavarnu. Tady se rekne "Vambo", na severu to byla "Voba". Dale si davame zatim nejlevnejsi vareny pokrm, nudle za 5 Yuanu. Nejsou zle, lec lokal 5. kategorie pripomina spis garaz. To nam ale nevadi, na toaletu sem neplanujeme jit (ikdyby tu byla):-)
Prohlizime si zblizka rostlinky ryze na poli a bezime zpet na vlak. Vsimam si, ze je zakazano vozit jak plyn, tak benzin. Jinak receno, pro nezavisle vareni to neni zrovna zeme zaslibena. V civilizaci to moc nevadi, ale mimo ni to muze cinit problemy. Benzin jsme zatim ale propasovali vsude:-)
V Chuxiongu trochu tapeme, jsou tu asi 4 autobusove nadrazi, to spravne trefujeme az na 3. pokus. Je to nadrazi Dong, cili vychodni. Kupujeme listek do mesta Shuangbai. Cesta mensim autobusem trva pres 1,5h, silnice vetsinu cesty stoupa. Misty potkavame zemedelce s klasickymi kloboucky ve tvaru kuzelu, u nas znamymi z filmu o vietnamske valce. Na jednom miste potkavame na ceste buvoly (ci jina, buvolum velmi podobna zvirata:-))
Ze Shuangbaie nam uz dnes dale na jih nic nejede, prochazime si tedy neprilis zajimave mesto a kempujeme vyse v lesoparku. Varime a cvicim v peknem historickem altanku. Hygienu vykonavame pomoci vody z petlahve:-) V lesiku je spousta zajimavych barevnych pavouku na obrovskych pavucinach. Nedaleko je take jakysi vybetonovany vybeh se skalkou obyvany opicemi, tusim, ze jsou to makakove. Nemame nejmensi tuseni, za jakym ucelem je nekdo "chova", ale je jich tam pekelne moc.
Sobotni rano v cinskem parku se nemuze obejit bez procviceni tel a hlasivek. My si mezitim v altanku varime snidani, coz se jednomu panovi zjevne libi :-) Pote slapeme na autobusove nadrazi, zaznamenavajic pri tom skutecnost, ze v zadnem ze 4 navstivenych obchodu nemaji ryzi. Podivne.
Autobus do Gasy (Jiasy) odjizdi v 9 30. Cesta nejprve stoupa, pote klesa podek reky cerveno-fialove barvy (barva zdejsi zeminy) stale nize. Ve 12h zastavujeme v neznamem meste, ridic kyve hlavou na otazku, zda jsme jiz na miste. Vyskomer ukazuje 700mnm, je hic a dusno, takhle nizko jsme jeste v Yunnanu nebyli. Obedvame v nedalekem lokalu o malo vyssi kategorie nez v poslednich dnech. Davame si tofu s ryzi a salat, ze ktereho se vyklubou jemne pokrajena vejce s paprikou. Pali jako cert, ale je chutny. V lokalu se opet usmivam nad tim, jak jsem pred nasi cestou nechapal vetu z jakehosi cestopisu o tom, ze casti pokrmu, ktere stravnici nechteji jist, se hazou ci plivou na stul nebo zem, podle typu podniku. V teto vyvarovne je na zemi ruznoroda smes slunecnicovych slupek, nedopalku z cigaret, plivancu, chilli papricek a dalsich casti jidel. Zajimavy pohled.
Z mesta stoupame nazpet proti proudu reky podle cedule na Ailao Shan. Mijime obcerstvovnu s obrazky zvirat, zaujima nas dikobraz. Dnes ale radeji ne, mam pocit ze hodim savli i bez nej. Obed mi uplne nesedl a pachy linouci se kolem silnice jsou nesnesitelne. Zastavujeme a zvedave radeji palce.
Stopujeme dost uspesne, po 10min nam zastavuje lamanou anglictinou mluvici chlapik v Buicku. Je tu na sluzebce a vypada to, ze dnes jede na vylet. Predstavuje se jako James, cinske jmeno jsem v hlave neudrzel:-) Na Ailao Shan je to udajne 90km, asi ma na mysli nejvyssi bod silnice, cedule dole rikala 9km. Jedna se o silnici c. 307. Jedeme tedy s nim nahoru, adaptujic se rychle na cinsky styl turistiky. Prirodni zajimavosti jsou od toho, aby se vyfotily a jelo se dal. Mijime pekny vodopad hned vedle silnice. Zhruba ve 2000mnm odbocujeme doprava k residenci nejakeho vyznamneho historickeho statnika. Vstupne 20 Yuanu za to stoji, probihame ji sice po Jamesovo boku 3x rychleji nez normalne, ale zase se dozvidame par zajimavosti. Je udajne vyjimkou, ze zahrada je situovana na leve strane od domu. Statnik byl pry protikomunisticky a byl popraven v roce 1951, docela se divime, ze je jeho vila pristupna verejnosti. Stary nabytek v nekterych mistnostech vypada jako nektere kusy na ceskych zamcich.
Okoli prilehle vesnicky se nam dost libi a tak vyse uz stopem nepokracujeme. Namisto toho se prochazime po pesinach nad vesnici nalehko. Z udoli stoupaji mraky, vlhkost a nizsi teplota cini byti mnohem prijemnejsi. Vegetace pokryva svahy hor kam az oko dohledne. Na mirnejsich stranich jsou terasovita policka, pestuje se kukurice, cukrova trtina (spise nize), cetne jsou bananovniky a bambus. Ten dosahuje vysky klidne pres cca 12m, prumerem nad zemi je schodny s mensim stromem. V kontrastu k temto plodinam rostou zejmena kolem silnice mohutne agave.
Kempujeme na terasce pod oresaky. Jedinnym neprijemnym subjektem jsou kousave musky.
Nasledujici rano jdeme v poklidu pesky po silnici zpet dolu. Stoupajici mlha hali vse, nas nevyjimaje. V jedne vesnicce prodavaji praseci haxny podobajici se italskemu prosciuttu. Potkavame obyvatele nektere etnicke mensiny, dle nekterych informaci se jedna o Dai. Maji tradicni kloboucky a obleceni. S otevrenou hubou ale koukame az kdyz se usmeji - jejich zuby vypadaji uplne cerne.
Nakonec zastavujeme projizdejici autobus a presunujeme se zpet do Gazy. Bohuzel ho chytame uz nad vodopadem, takze nadeje na hygienu rychle mizi. Dole se v rekach ci potocich myt nechceme, voda tam nevypada moc jako voda.