2.12. Nepal (7) - N.P. Langtang
2.12. Nepal (7) - N.P. Langtang
Noc je prekvapive tepla, ranni +4°C jsme v kamenne boude necekali. Martinka od 1h ranni odhani mysi a nespi. Taky jsem zaslech nejake nalehani na nocni svacinku. Ona ma totiz chudak v tech vyskach hlad. Tedy, alespon to tak zduvodnuje. Mam ale pocit, ze ona si vzdycky najde nejaky duvod proc se zrovna muze najist:-) Kvuli tezkemu batuzku, kvuli zime nahore, kvuli teplu dole...:-D Vlastne toho dohromady sni vic nez ja.
Rano zjistuji absenci cepice Moira, zacnu si asi delat seznam ztracenych veci. Vyrazime zpet ke Kyanjin Gompe, cesta nam trva asi 3h. Vracime stan, kupodivu nejsme zkasirovani za druhou noc. Syr se nam na dva pokusy dnes sehnat nedari.
Protoze mame celkem cas, vybihame si nalehko na skalnaty vrchol nad osadou. Tedy "vybihame" je trochu nadneseny termin. Na vrcholu je spousta vlajek a velmi dobry vyhled. Urcite by stalo za to pokracovat dal po travnatem hrebenu na sever. Davame si k obedu suchary s tunakem. Maso po mesici si docela uzivame. Sestupujeme dolu a s batohy se vracime udolim smerem k Langtangu. Tesim se dolu na vzduch!:-)
V Langtangu je jakasi seslost, dozvidame se, ze zemreli 2 mistni lide. Odchytavame tibetskeho majitele ruzoveho guest housu a jdeme s nim dolu se ubytovat. Mluvili jsme s nim uz po ceste nahoru. Povida, ze mistni 2 noci nespali, zrejme na pocest zesnulych. 3. den je potom vynesou do hor, kde je na hranici spali. Mijime kamenne zdi (Mani), na kamenech jsou vytesany obrazky a motlitby. Budhiste okolo nich chodi ve smeru hodinovych rucicek a modli se. Tak je nam to alespon receno.
Ubytovna je asi nejhorsi, kde jsme v horach byli. Je nam to celkem fuk, jen se podivujeme nad cenikem, protoze je to tu jeste drazsi nez v Kyanjin Gompe. Tibetsky chleb (placka) za 350 rupii je trochu dost.
Davame si typicky tibetske testoviny s vejcem, syrem a zeleninou:<>D Rychlost pripravy je temer cinska. Martinka povida, ze Cinan by nicmene stihl za tu dobu upect kachnu:)
Jelikoz jsem si precetla nelichotivou poznamku na svuj ucet, zasahuji a ujimam se psani.
Noc v priserne ruzovo-modre ubytovne byla prijemne tepla. Dobre jsme se vyspali. Rano se Martas u caje vyptava mistniho mladeho Tibetaka na zivot v teto lokalite. Dozvidame se, ze Tibetane nemuzou do sve zeme, avsak Nepalci ano. Cast rodiny ma chlapek v Tibetu a mohou si pouze telefonovat. Tibetska skola je pouze v Kathmandu. Pres zimu je v okoli Langtangu cca 1,5 m snehu. Mistnaci se navstevuji, sedi u ohne a hrajou karty. Docela bidna vyhlidka..
Loucime se obohaceni o tibetsky pozdrav Tashi delek (totozne s nepalskym "Namaste"). Rozhlizime se jeste po horach, neb dnes budeme vetsinou klesat. Na "cetnicke stanici" zapisuji nas pruchod a informuji nas o poctu pruchozich turistu za den mimo sezonu a v sezone. Vcera to bylo 17 osob, v sezone 200, drsny!
Zasoby se nam tenci, proto se ptame v malem kramku po cene susenek. Pani zahlasi 500 rupii na velke cokoladove a 350 rupii na maly balicek nepalskych sus. Znechucene odchazime, pani za nami vola slevy, ale nemame slitovani. Zlepsujeme si naladu ve vesnicce, ktera se jmenuje Lama hotel. Davame si ryzi s vejcem, zeleninou a syrem. Chlapek se snad vyucil kucharem v Cine. Pekne se na to kouka a je to hnedle pred nami na stole. V Rimce odbocujeme vpravo, abychom zpet nesli uplne stejnou cestou. Slunko ma neuveritelnou silu, svlekame vrstvy a slapeme pro zmenu do kopce. Po hodine jsme v Sherpagonu 2563 m. n. m. Haha, jsme asi ve forme, na rozcestniku uvadeli dve hodiny chuze. Bereme hned prvni barevny hotel a neverime svym ocim. Pokoj ma vlastni sprchu i toaletu! Poprve se tedy na langtanskem treku neumyvame v rece, ale teplou vodou ve sprse, parada. V predeslych ubytovnach totiz bud nebyla sprcha nebo netekla voda. Vecere je jiz v klasickem nepalskem duchu, tudiz trva. Davame si zase testoviny se zeleninou, vejcem a syrem. Vychazeji totiz cenove a mnozstevne velmi dobre. Dnes to ale jednim chodem nekonci, Martas me prestava trapit hlady a prasti se pres srajtofli. Davame si jeste Tsampu a na zaver momo s jablky. Pri jidle nam dela v mistnosti spolecnost modlici se postarsi zena, ktera sedi u kamen na podlaze a zpiva "Ohm mani padhme hum". Po jidle jeste zustavame ve vyhrate mistnost, Martas cte vypujcenou knihu, ja pisu. Na zemi kolem kamen sedi mistni zeny (majitelky) a veceri. Je to zajimave, protoze vsude kolem jsou prazdne stoly. Ocividne zenam chutna, mlaskaji, hlasite krkaji a bodre se bavi. Muzi tu nejsou!?
Rano se budime az hodinu po zazvoneni budiku, tedy v 6.30. Pojidame vlastni posledni zasoby a zastavujeme se pred odchodem na caj v jidelne. V mistnosti jeste lezi nejstarsi z zen. Tibetanky jsou moc mile, za dizko nam serviruji jeste jeden caj. Mavame horam a sestupujeme jeste do kopce :<>) do nizsich nadmorskych vysek. Po asi dvou hodinach chuze se stavime na brzky obed v Khangjimu, neb susenky jiz dosly. Pri objednavani Chowmeina s vejcem a syrem bez curry nepocitujeme prilis hlad, po doneseni jidla jiz ano:) Potkavame tu zase Briana:-)
Do Syaprubesi slejzame za dalsi necele 2 hodinky. Jsme radi, ze jsme pres den nepospichali, mestecko neni extra vabive. Kupujeme si listky na ranni super expres bus a ubytovavame se v celkem nechutnem "hotelu" za 300 rupii/pokoj. Socialni zarizeni je jen pro velmi otrle, trochu si vzpominame na Cinu. Vecere v zelenem guest housu je slabsi nez obvykle, potesi me ale mlecny a velmi sladky caj masala. Rano nasedame na bus zpet do Kathmandu.
Secteno a podtrzeno
V udoli Langtang jsme stravili 9 dni, z toho 1,5 dne jsme stali na miste v dusledku zaludecnich obtizi:-) Priroda zejmena v horni casti udoli predcila nase ocekavani. Okoli Lanhshisa Kharky a Kyanjin Gompy nema vubec chybu. V dolni casti se nam vice libila stezka pres Sherpagaon nez ta, vedouci v sevrenem udoli. Kulturne vzato jsme byli zejmena zpocatku docela zklamani, vesnicky na hlavni (ve velke casti jedinne) trase jsou docela komercne pojate, spousta lidi zije vyhradne z prijmu z turismu, uprimnost tady zrovna necekejte. Na druhou stranu, lide se chovali hezky, nejen k nam, ale i mezi sebou. Ceny jsou ovsem na Nepalske pomery vysoke (v nekterych pripadech i na nase).
Priste bychom si asi vzali s sebou varic i na tento typ treku.
Zajimavym pocinem by urcite bylo spojeni Panch Pokhari treku na vychode N.P. s prechodem Tilman's pass a sestupem udolim Langtang. To by nicmene vyzadovalo plne vybaveni a vetsi zasoby jidla.
Celkove vzato jsme radi, ze jsme napred prosli Dhorpatan, kde clovek vidi realnou tvar Nepalu a potom Langtang, ktery je prizpusobeny turistum a timpadem pohodlny. Obe tvare maji neco do sebe, lec za sebe muzu rici, ze tahat se se stanem a zasobami rozhodne stoji za to:-)