28.3. Svycarsko stopem - deník
12.04.2015 22:43
(pozn 1CHF=cca 26Kc)
Z Nemeckeho Sulzburgu u Freiburgu se vydavame stopem do Svycarska. Nase ocekavani nejsou prehnane optimisticka hlavne po predchozich zkusenostech se stopovanim v Nemecku. Z Regensburgu do Esslingenu u Stuttgartu jsme jeli skoro 2 dni, zbytek jsme vzali vlakem na Baden-Wuertenberg ticket. Prumerna doba cekani byla pres 1h, vzdalenosti jizd neprilis velke. Hlavne ale v hustem nemeckem provozu zastavi tak 1 auto z 500 - 1000, coz je psychologicky docela deprimujici. Na druhou stranu z Plzne jsme se dostali do JZ cipu rise za 400Kc (preshranicni jizdenka CD) + 28eur (BW ticket) za 2 lidi, to zase tak spatna bilance neni. Soferi a soferky, kteri nam staveli jeli vsichni solo a byli vesmes super lidi.
Do Svajcu se tesime, zaciname na najezdu na dalnici Freiburg - Basel, kde si pockame hned 2h na ridice paraglajdistu. Po bezproblemovem prekroceni hranic se doba cekani vyrazne zkracuje. Na parkovisti u Bernu si odepreme parek za lidovych 20CHF a 2 dalsimi stopy se dostavame az do horskeho mestecka Kandersteg. Meli jsme sice v planu jet do Interlaken a mrknout se na Eiger, ale ridic posledniho stopu nas ukecava a menime tedy lehce plan. Kandersteg je obklopeny horami ze 3 stran, navic se take vesel do nasi vypujcene mapy (Kompass Jungfrau) z knihovny. Samotne udoli je od zacatku dechberouci, zda se mi ze jakykoliv prijezd do Alp je vzdycky stejne famozni
Z mesta vyrazime pesky pred setmenim na vychod, stan rozkladame primo na ceste k jezeru Oeschinensee, asi 200 vyskovych metru nad mestem. V planu mame pokusit se prelezt pres sedlo lezici v cca 2800m a dostat se tak na dohled k ctyrtisicovce Jungfrau. Vzhledem k rocnimu obdobi a prevyseni 1,5km je mi jasne, ze to bude radna sobotni vychazka
Rano vyrazime v 7, cestou k jezeru mijime par ceduli s napisy "gespert" a o hodku pozdeji jsme jiz u zamrzle a zasnezene plochy obklopene horami. Snadne tapani po urolbovane ceste se meni na radnou zimni turu. Nad jezerem potkavame 2 typky z Malajsie. V horach neni jinak jedinna lidska stopa a my narazime na kluky z rovniku v dzinech a teniskach. Jsou to ale fajn borci, cestujou po svete prave 1 rok.
Slapeme vys a snehu pribyva. Slunce nam i pres nanosy cinskeho opalovaku spaluje huby. Okoli je fantasticke. Namodrale ledovce na prave strane udoli nemuzou nechat klidnym nikoho bez vyjimky. Narazime na kozoroha s paradnim parozim, prochazi se v klidu asi 20m nad nami v mistech, kde my se posleze borime po pas do snehu. Dobelhame se do chatove osady z niz jsou videt v podstate jen strechy. Slusna snehova nadilka Mame zhruba dvojnasobny cas oproti udajum na cedulich pro letni tury. Cele udoli primo vola po skialpovych lyzich, nebo alespon sneznicich.
Mame zhruba dvojnasobny cas oproti udajum na cedulich pro letni tury. Cele udoli primo vola po skialpovych lyzich, nebo alespon sneznicich.
Nu jednou jsme Cesi, vystacime si s pohorami Snih je na dane pomery pomerne dost pratelsky, borime se jen sem tam. V opacnem pripade by byl postup zcela nemozny. Ve svahu jsem rad za tvrde pohory (Scarpa Nepal) a Marta u Malajci se mnou, neb pod vrstvou prasanu je krusta, kterou je vhodne radne prokopnout. Vystupy nejsou nijak moralne narocne, ale fyzicky je to prvotridni ocistec. Spolu s proslapavanim snehu s radnym cestovnim batohem na zadech je to aktivita premenujici i zdatne jedince v trosky
Snih je na dane pomery pomerne dost pratelsky, borime se jen sem tam. V opacnem pripade by byl postup zcela nemozny. Ve svahu jsem rad za tvrde pohory (Scarpa Nepal) a Marta u Malajci se mnou, neb pod vrstvou prasanu je krusta, kterou je vhodne radne prokopnout. Vystupy nejsou nijak moralne narocne, ale fyzicky je to prvotridni ocistec. Spolu s proslapavanim snehu s radnym cestovnim batohem na zadech je to aktivita premenujici i zdatne jedince v trosky
V pul 3 se vyskrabneme na lokalni vrchol odkud je videt chata na sedle. Cesta k ni nejprve klesa do hloubky, kterou nedokazu vubec odhadnout. Zatahuje se a nekolik bilych horizontu se sleva v jeden. I pres tmave bryle dostavali oci cele dopoledne na frak a ted jako kdyby vypovidaly sluzbu. Vyskomer hlasi teprve 2400mnm, na sedlo zbyva 400, z nej pak dolu dalsi kilometr+. Rozhodujeme se pro navrat, predpoved neni moc vesela a predstava nocniho bloudeni v mlze a pri extremni unave se mi moc nelibi.
Cestou zpet se borime ponekud vice, vzpominam si jak je to hnusny pocit cekat na nahle propadnuti. Lyze jsou vazne skvely vynalez
Zpet do Kanderstegu se dobelhame se setmenim. Jdeme se ubytovat do skautske ubytovny. Presneji receno je to mezinarodni skautske centrum fungujici take jako "levne" ubytovani. Po 12h chuze natezko mam trochu problem vyplnit do karty sve jmeno a adresu. Marta si z prichodu nepamatuje skoro nic
Nasledujici den jsme na kasi. Cena ubytovani se nejakym zpusobem meni z ocekavanych 9CHF na 20 za osobu, ani nevime co bylo spatne, ale jsme radi ze jsme se ususili po predchozi noci. Centrum je navic zajimave a dobrovolnicky personal velmi prijemny.
Jdeme na 3h prochazku udolim Kander nalehko, Marta je chudak cely den trochu mimo. Zacina prset a tak se rozhodujeme zmizet z hor nekam nize. Bereme bagaz a stopujeme zpet na sever. Stavi 3. auto, jedou na opacnou stranu pomoci vlaku skrz tunel do udoli Rhony. Idealni pripad, nemusime objizdet hory severni cestou a budeme dole v udoli kam jsme chteli. Vlak se v tomto pripade plati jen za auto (cca 30CHF). Ze sympatickeho paru z Holandska se vyklubou zkuseni horalove-lezci. V asi 50 letech vypadaji ve velke forme. Kempuji kde se da, jen ne v kempech...tudiz si dost rozumime
Vystupujeme v mestecku u Rhony, kupujeme si 1 pulkilovy chleb za kilo (Kc) a jdeme zkusit jeste stopa kousek na zapad. Pocasi ani v tomto udoli neni o mnoho lepsi, trebaze se jedna o nejteplejsi a nejsussi misto Svycarska.
Cekame v lehkem desti asi 20min, zastavuje nam par vracejici se z vikendoveho lyzovani. Asi po 5min nam nabizeji nocleh u sebe doma, z cehoz na sebe s Martou vzajemne zirame
Mark a Olivie bydli nad jezerem Lac Leman (Zenevske jezero) v jeho severovychodni casti. Jedeme tedy odhadem 100km behem kterych nas zaplavuji informacemi o vsech moznych zajimavostech v okoli. Vsimam si, ze cedule "Ausfahrt" nahrazuji "Sortie", dostavame se tedy do francouzsky mluvici casti Svycarska. Mark k tomu vtipem dodava, ze tady zacina civilizace
"Ubytovavame" se posleze v kraji vinic nad sladkym morem Lac Leman pod zasnezenymi vrcholky Alp.
Vecerime spolecne, podava se polevka, testoviny a syr Gruyere. Olivie je Francouzka. Posleze dostavame velice detailni tipy kam se podivat nasledujici den. Snimky okoli za slunecneho pocasi jsou skoro kycovite
Nasledujici rano si prochazime vinice a pobrezi jezera. Nemile je, ze prestava spolupracovat fotak, zasekava se v poloze s vysunutym objektivem a hlasi chybu.
Courame se ve vesnicce St. Saphorin a posleze v meste Vevey. Vyzvedavame si batohy a loucime se s Olivii, je to opravdu velmi sympaticka pani.
Jdeme natezko smerem k chranene rezervaci ?, predstavujici mokrady v okoli usti Rhony do jezera. Pomahame si jednim kratkym stopem, pred setmenim pak mijime kemp a ubytovavame se na slame ve stodole.
Pocasi je velmi promenlive a neprilis prijemne, na lezeni vys do hor to neni. Nasledujici den si prochazime rezervaci, nakupujeme zasoby a naslepo vyrazime na vyhlidnuty kopecek severne od Villenevue. V lese nad vinicemi nechavame batohy a pokracujeme nalehko. Cesty jsou znacene, je jen treba uhadnout, ktery napis znaci nejaky vrchol Po par hodinach chuze me sokuje cedule v Sanchoix? hlasici nadmorskou vysku pres 1200mnm. Vrchol je dokonce dvoutisicovka, moje ranni odhady byly trochu mimo. Vyhled na jezero je uzasny, barva je neuveritelna a to na nej ani nesviti slunce. Otacime se v asi 1400mnm kde se honi mraky a vracime se k batohum. Kempujeme posleze na placku u chaty Chalet Noir.
Po par hodinach chuze me sokuje cedule v Sanchoix? hlasici nadmorskou vysku pres 1200mnm. Vrchol je dokonce dvoutisicovka, moje ranni odhady byly trochu mimo. Vyhled na jezero je uzasny, barva je neuveritelna a to na nej ani nesviti slunce. Otacime se v asi 1400mnm kde se honi mraky a vracime se k batohum. Kempujeme posleze na placku u chaty Chalet Noir.
Pristi den se vracime k jezeru a 3 stopy se pres Montreaux dostavame do mestecka Gruyere. Stopovani se nam zatim ve Svycarsku dari naramne, zadne dlouhe cekani, lide jsou mili. Stredoveke mestecko uvnitr hradeb, hrad a take uzasne okoli delaji z Gruyeru peknou destinaci. My jsme sem tedy prijeli kvuli stejnojmenemu syru, ktery nam naramne chutna Ochutnavame take meringues? (pusinky) s creme double (brutalni slehacka), mistni specialitu. Vpodvecer se presouvame necely kilometr na vychod pod paradni kopec. Louka nad rekou je idealnim kempovacim plackem. Je teprve 17:30, 2,5h zbyvajiciho svetla me motivuji k rychlemu vystupu nahoru. Martinka zustava v zakladnim tabore
Ochutnavame take meringues? (pusinky) s creme double (brutalni slehacka), mistni specialitu. Vpodvecer se presouvame necely kilometr na vychod pod paradni kopec. Louka nad rekou je idealnim kempovacim plackem. Je teprve 17:30, 2,5h zbyvajiciho svetla me motivuji k rychlemu vystupu nahoru. Martinka zustava v zakladnim tabore
Beru to cestou necestou, nejkratsim zpusobem nahoru. Nejprve rozbahnenym lesem, vyse po pocukrovanem travnatem svahu. Muj odhad prevyseni se opet ukazuje jako zcela lichy, uz na sedle mezi 2 skalnatymi vrcholy je to skoro vyskovy kilometr. Casove se ale strefuju, alespon neco. Dale jdu na levy vrchol (severni) opatrne po uzke pesince oznacene jako alpin path. Prestoze se jedna o kratky usek, mam trochu v gatich. Zasnezena cesticka o siri asi 25cm traverzuje hladky travnaty svah o sklonu tak 55°+. Prestoze to na alpske pomery neni kdovijaka hora, dira dolu tu je jak do pr*ele. Opatrnost je celkem na miste. Dal cesta stoupa ostre vzhuru zlabem ve skale, ani tady bych nechtel jit za tmy, ale i pres snih mi tento usek prijde lidstejsi
Vrchol je paradni, severni stena je skoro kolma skala, vyhled je i pres spatne pocasi krasny. Kdesi dole je utopeny hrad Gruyere. Vrchol je v asi 1750mnm, tvori ho uzky hreben primo vybizejici k prejiti
Pridavam jednu vrstvu navic, vsimam si zmrzleho potu na vnitrku bundy a mazu dolu. Po skale opatrne a pod ni se rozbiham. Tentokrat to beru po ceste a stiham to jeste bez nutnosti vyndat celovku. 2h45min na vrchol a dolu na 1100m prevyseni, dobre skore. Mam sice mokrou pulku obleceni od potu a pristi den nebudu moct skoro chodit, ale stalo to za to!
Nasledujici rano ponekud zdrzuji odchod, neb se mi vubec nechce vstavat. Fouka neprijemne silny vitr. Pred stopovanim je nezbytne ze sebe udelat trochu lidi. Omyvam v rece vcerejsi blato z dolni poloviny svych svrskuPosleze stopujeme smerem na Fribourg a Bern. 3 stopy se dostavame do hlavniho mesta, dostavame take 1 lekci o Bohu a uz slapeme pesky za jemneho deste do centra Bernu. Jsme trochu zklamani vyvedenim historickeho centra v jedne barve (olivove, asi z prebytku armady) a po nekolika dnech opet pritomnosti nemeckych napisu. Jako by se s odeznenim uchu lahodici francouzstiny vytratila z techto mist i ladnost a smrnc.
Posleze stopujeme smerem na Fribourg a Bern. 3 stopy se dostavame do hlavniho mesta, dostavame take 1 lekci o Bohu a uz slapeme pesky za jemneho deste do centra Bernu. Jsme trochu zklamani vyvedenim historickeho centra v jedne barve (olivove, asi z prebytku armady) a po nekolika dnech opet pritomnosti nemeckych napisu. Jako by se s odeznenim uchu lahodici francouzstiny vytratila z techto mist i ladnost a smrnc.
Jinak je ale Bern fajn, mesto je dost male aby se dalo projit pesky, rozsahle podhloubi v centru je za deste velmi prakticke a nakonec i plynovou kartusi shanime bez problemu.
Reka obklopujici centrum ma zcela neuveritelnou barvu, nejen na pomery hlavnich mest.
Protoze je pozdni odpoledne a spat se tady nechystame, zdvihame palce pod mostem na vypadovce na dalnici c.1. Chvilku to nevypada uplne slibne, ale po necele pulhodince nam zastavuje pani s asijskym vzezrenim. Cinu ale tipujeme jen napul spravne, rodacka z Hong-Kongu zije cely zivot ve Svycarsku. Protoze ma namireno az do Basileje, menime trosku sve plany a nechavame se odvezt do vesnicky Diegten, kde jsem si cestou na jih udelal poznamku o hezke krajine. Vystupujeme v podvecer za solidniho deste, na stodolu to v okoli nevypada, takze stavime stan na louce pod lesem napravo od dalnice. Vecerime vyborne testoviny, tentokrat se syrem Vacherin (2. do narodniho pokrmu fondue spolu s Gruyerem). Boty vycpavame novinami, ktere hlasi vcelku neveselou predpoved na zitrek. Nu, nebo az prilis veselou, zalezi na uhlu pohledu
Rano je ale vsechno jinak, vita nas namraza a modra obloha. Balime mokre veci, odchazime po wanderwegu na kopec dal od dalnice a na slunci vse vybalujeme a susime na hromadach dreva. Vesnicku opodal a cast udoli pod nami hali mlha. Pozdeji znovu balime a slapeme pres kopec na sever do vesnice Kaenerkinden. Obchod se nam nedari nalezt a tak nam vodu cepuje mistni chlapik. Nakonec nachazime maly domaci obchudek bez obsluhy, ale s kasickou na penize. Skvele, snad u nas bude neco podobneho take jednou moci fungovat. Vracime se zpet do Diegtenu a nez stihneme napsat ceduli Basel, uz nam stavi mistni farmar. Trosku procvicime nemcinu a vyskakujeme v centru mesta. Basilej na nas pusobi dost prijemne. Je Velky patek, temer vsechny obchody jsou zavreny. Centrum mesta je malebne, atmosfera velmi poklidna. Oproti mistnim pusobime ponekud mene uhlazene, take sprcha by nam neuskodila Smes na fondue se nam sehnat nedari, hlady nicmene neumirame Prochazime mestem smerem na vypadovku na Nemecko. Stopujeme na 3 ruznych mistech, silnice se tu miji ve 4 urovnich, alespon na nas neprsi. Stavi nicmene jen auta jedouci jen 2-5km nasim smerem. Nakonec na jednu takovou nabidku kyvneme, rissky taxikar v civilu nas prevazi asi 2km pres hranice. Zde uz nejsme pod mostem, dostavame tedy nedobrovolnou sprsku. Chvili to zkousime ale vzhledem k pozdni dobe jdeme na protilehle nadrazi a prispivame k hladkemu chodu Deutsche Bahn 16eury (2os cca 30km). Za tmy prijizdime do Heitersheimu, kde uz to zname, vychazime za mestecko a kempujeme vedle vinice.
Smes na fondue se nam sehnat nedari, hlady nicmene neumirame Prochazime mestem smerem na vypadovku na Nemecko. Stopujeme na 3 ruznych mistech, silnice se tu miji ve 4 urovnich, alespon na nas neprsi. Stavi nicmene jen auta jedouci jen 2-5km nasim smerem. Nakonec na jednu takovou nabidku kyvneme, rissky taxikar v civilu nas prevazi asi 2km pres hranice. Zde uz nejsme pod mostem, dostavame tedy nedobrovolnou sprsku. Chvili to zkousime ale vzhledem k pozdni dobe jdeme na protilehle nadrazi a prispivame k hladkemu chodu Deutsche Bahn 16eury (2os cca 30km). Za tmy prijizdime do Heitersheimu, kde uz to zname, vychazime za mestecko a kempujeme vedle vinice.