9.10. Provincie Secuan (3) - Kangding podruhe, cesta do Danby, tibetska vesnice Jiaoju, cesta do Chengdu

9.10. Provincie Secuan (3) - Kangding podruhe, cesta do Danby, tibetska vesnice Jiaoju, cesta do Chengdu
V Kangdingu napodruhe spime v hostelu Konka. Je to zajimave zarizeny podnik, spousta dreva, opravdu masivni masiv je pouzit na ledacos. Nekdo by se ale mozna neubranil vyrazu slusna dira) Davam rec s dalsim typkem z Izraele. Ma celkem brutalni batoh a pohory asi kat. B/C, sympatak:-) Miri kamsi do hor a zda se, ze je prozatim z Ciny trochu rozladen.
Dopoledne si jdu zacvicit na nedaleke cviciste. Je tu spousta mistnich, vekovy prumer pres 50 let (je ale vsedni den dopoledne). Nastroje ci stroje jsou jednoduche a ucinne. Ostatni cvicenci jsou z ruznych spolecenskych vrstev. Panove v oblecich rozhybavaji sva tela stejne jako starsi tibetske zeny. Ty nosi i tady krasne tradicni obleceni. Vlasy spletene pod sitkou a barevne kabatky pusobi velmi elegantne. Okoukavam par novych cviku, ktere jsem nikdy nevidel. Jinak samozrejme shyby a kliky na bradlech fungujou vsude po svete stejne dobre:-)
Stihame jeste okouknout trh, ktery je misty pastvou pro oci. V masne casti to tedy chce silnejsi zaludek:<>) Sezenete ovsem leccos. Pulku jaka v kuse? Zadny problem. Odseknout hlavu? Samozrejme...:) Je zde ke koupi ale i spousta skveleho ovoce a zeleniny, tak jako na jinych trzich. Marta si dale kupuje vlnu na pleteni. Stihame jeste omrknout jeden klaster, ktery pusobi spis trochu jako smetiste.
Kangding v nas zanechal rozporuplne dojmy. Tibetsky vypadajici architektura silne kontrastuje s "moderni zastavbou". Ruch je dost neprijemny, mesto utopene v hlubokem udoli nam navozuje sklicujici pocity. Bez vetsiho stesku se s nim loucime a nasedame na autobus do Danby.
Zde je myslim vhodny prostor pro odstavec zabyvajici se rizenim motorovych vozidel, se kterym jsme se doposud v Cine setkali.
Nebudu se zde zabyvat statistikou, kolik jsme potkali za dany casovy usek trikolek ci kamionu Dongfeng, lec by to mohlo byt take zajimave. Popisu jen velmi subjektivni dojmy, ktere v nas zanechali nekteri mistni ridici. Myslim, ze na prvni pohled se muze hodit prirovnani cinskych ridicu k ridicum evropskych jizanskych narodu. Troubeni a bezhlave predjizdeni je jim spolecne. Avsak tady na nas troubeni pusobi trochu jinak. Napriklad: "Je nas sice miliarda, ale ja jsem vic nez vy ostatni a taky mam silnejsi klakson, tak mi sakra vsichni uhnete". Anebo: "Mam velkej kamion a prijizdim do mesta, tak mi jedte a bezte vsichni z cesty, protoze brzdit rozhodne nehodlam." Podobne na nas pusobily i nektere predjizdeci manevry. Co na tom, ze za skalu v zatacce neni videt. Pojede-li tam nekdo, zabrzdi a uhne z cesty. Mozna tu hraje roli i nase evropska uzkoprsost, ale mam-li nase pocity shrnout jednim slovem, napisu jen:" bezohlednost".
Cesta do Danby meri asi 140km a v nasem pripade trvala 6h. Sama o sobe je celkem zazitkova. Zacina odplivnutim mistniho spolucestujiciho na zem autobusu, nasledovanem obligatni rosadou usazenych pasazeru. S nami tentokrat nikdo nehybe, vyborne. Cesta vede udolimi, ci spise kanony, ktere by u nas nemely prirovnani. V prvni casti jedeme kolem reky ?. Jeji pereje se mi jako vodakovi-amaterovi zdaji mimo rozsah klasifikace WW:-) Dale pokracujeme po ceste zarizle ve stene kanonu. Rozsah stavebnich praci v techto mistech je pomerne tezko popsatelny slovy. Nektere mosty, ktere preklenuji udoli reky ?, jsou velikosti mimo nase chapani. Tunely predstavuji znacnou cast silnice do Danby. V jednom z nich projizdime T-krizovatku, v jinych potkavame stada krav.
Osady kolem silnice pusobi docela depresivne. Martinka se kdesi vyjadruje, ze je to tu "k neziti". Prach je vsudypritomny, nebot asfaltovy povrch byste na znacne casti cesty hledali marne. Natrasani je dost i na mongolske pomery (nicmene, step holt nedrnca tolik jako sterkovo-kamenita cesta):-) Marta na navic strevni obtize, takze zadba radost. Pri prijezdu do Danby hodnotime cestu mozna jako zatim vubec nejhorsi.
Danba je podobne sevrena v udoli jako Kangding. "Nocni vysadek v neznamem meste" tentokrat probiha pomerne hladce. Slusne nocoviste by se pravdepodobne dalo najit na teraskach ve svahu nad autobusovym nadrazim. Ty jsme vsak nevideli, nakonec tedy ulehame v rozestavenem dome.
Nasledujici rano si davame rozvarenou ryzi, ci ryzovou polevku, v mem pripade doslazenou a hned 2 porce. Pote mirime smerem k tibetske vesnici Jiaoju. Dle ukazatele je to 7km. Na nadrazi to na uschovnu nevypada, taxikare sponzorovat nehodlame, takze slapeme pesky a s bagazi. Cesta je to ovsem hnusna. Prach je vsude, cestou mijime nehezke stavby v budovatelskem slohu. K oficialnimu vstupu do vesnice je to navic dost do kopce, serpentiny neprijemne prodluzuji cestu.
Na kraji vesnice je "mytna brana". Netusime proc, ale plati se vstup 30 Yuanu/os. Jinymi slovy Cinane jeste rejzujou prachy na zbytkach tibetske kultury, kterou se jinak snazi znicit. Kurvy!
Po odezneni pocatecniho rozcarovani uznavame, ze misto stoji i tak za navstevu. Zajimava architektura zasazena do svahu, prijemni lide, terasovita policka, prakticky zadni turiste (vesnice je dost rozlehla, po cestickach mezi domky jsme temer nikoho nepotkali). V horni casti se cosi buduje, tam to moc idylicke aktualne neni, ale nize nachazime prijemny klid, v Cine zatim docela nedostatkove zbozi. Mistni zeny chodi v tradicnich odevech, vlasy maji prikryte kusem latky, pripominajicim vzhledem pestey koberec. Dale si nemuzeme nevsimnout suseni prave sklizenych kukuric na strechach domku.
Do vesnice se da dostat i z dolni silnice vedouci kolem reky. Tim by se clovek pravdepodobne vyhnul placeni vstupneho. Stejne tak by stal za navstevu protejsi svah na levem brehu reky, kde i v uctyhodne vysce stoji nekolik staveni.
Jedinny kramek, ktery jsme objevili, se nachazi hned vedle oficialniho vstupu. Ubytovani i stravu nam nabizeli leckde mistni. Spokojili jsme se jen s vodou, mist ke stanovani je zde spousta.
Nakonec ulehame kousek nad rekou na terasce v protejsim svahu. Vylez na ni je trosku adrenalinovy, prudky svah v lesiku se sype pod nohama, vypadame po vylezu jako 2 prasatka.
Vstavame v 5h a slapeme zpet do Danby, nebot jiz mame koupeny listky na bus do Chengdu. Udoli by se urcite hodilo i pro delsi navstevu. Slapeme asi 1,5h, odmitame jednoho mistniho "dobrodince", ktery by nas moc rad svezl, kdyby jsme mu do kapsy vyprazdnili obsah svych penezenek. Stejne tak v Danbe u nadrazi je to samy podnikavec. "Chalou, cchengdu?". "Chalou, kangding" nam zni v hlave jeste notnou dobu pote.
Nas autobus do Chengdu odjizdi v 9h. Cesta vede nejprve prijemnym udolim, ktere by samo asi stalo za navstevu, mozna stopovanim. Pote se zveda strmeji, serpentinami vede az na sedlo lezici ve vysce kolem 4400mnm. Zhruba ve vysce 3 - 3500m se nam krajina libi nejvice, zde by urcite nebylo od veci vystoupit na par dni)
Vtipne je pozorovat balene potraviny, ktere se vlivem nizsiho okolniho tlaku "nafouknou". Na sedle je snih, klesane v mlze a desti, v serpentinach nakonec travime 2h. Zajimavy by mohl byt i prejezd sedla na kole, silnice je v horni casti pekna, provoz v nasem pripade nizky. Dalsi zajimave pohledy se naskytuji nize, v okoli rezervace Wolong. Pri zastavce si vsimame, ze kukurice zde dorusta i do vysky cca 3,5m.
Nize pak silnice prestava byt silnici. Zavaly tu znicily nektere useky cesty, jsou to pro nasince nevidane pohledy. Autobus se opet stava terenim vozidlem:-) V jednom miste poskakujeme vedle spadleho balvanu o rozmerech odhadem 8x10x5m. Jinde projizdime jiz prohrnutou hromadou suti, ktera je po obou stranach vyssi nez autobus.
Cesta nakonec trva 10h, do Chengdu prijizdime vecer za deste.