Cecerleg, Charchorin a odjezd z Mongolska
10.9. Cecerleg, Charchorin a odjezd z Mongolska
Do Cecerlegu dochazime k veceru pesky. Je to hlavni mesto mongolskeho ajmagu Archangaj.
Asi hodinu hledame misto, ktere by pripomnelo autobusove nadrazi. Nakonec jej nachazime u kruhace na hlavni ulici (osvetlena lampami). Listky se kupuji v malem domku po leve strane ve smeru na UB. Listek do Charchorinu stoji cca 14000MNT.
Ve meste se da slusne nakoupit i najist. Je zde i nekolik internetovych kavaren. S domluvou anglicky nebo rusky mame potize.
Zkousime pivo Tiger v karaoke baru, celkem hnus. Dale zkousime v "restaurantu" berani "polevku" a nudle s masem tehoz typu. Oboji je chutne, ale nic pro dietare nebo nedej boze vegetariany. Kupujeme si Budvara na splachnuti. Nezamenitelny pach mastnoty ze skopoveho je tradicne citit leckde. Mame pro nej vlastni, nepublikovatelny vyraz:-)
Na ulici ve meste jsou k videni prasata prehrabavajici se v odpadcich. Mam na mysli opravdu domaci zvirata, nikoliv Mongolske obyvatele:-D
Z mesta jsme brzy unaveni a tak navecer slapeme do kopce na jih, kde kempujeme.
Nasledujici den nakupujeme a mirime na autobus. Jako obvykle trpim pri nakladani bagaze do kufru, kdy batohy nezadrzitelne starnou. Nakladaci zavazadel jsou vubec srandovni typci. Asi to neni jejich umyslem, ale pocinaji si tak, aby batohy dreli radne nejmene 3 stranami o utroby autobusu:-/
Na listcich je uvedena SPZ, sikovny udaj. Chybi vsak na nem udaj o cilove stanici, takze ridic s asistenci anglicky mluvici cestujici se nam snazi namluvit, ze mame "detske", tudiz moc levne listky. Nakonec se to vysvetluje tim, ze nejedeme az do UB.
Na "zastavce" (prasny placek) tradicne okouni spousta lidi, z nichz nekteri prodavaji piniova seminka, nebo dokonce varena vejce. To bude zase ve stanu teplicko:-)
V Charchorinu vyndavam bagly zas*ane od kumysu, ktery uniknul cirou nahodou do zavazadloveho prostoru. Lahudka.
Prohlizime si klaster Erdene Zuu, vystaveny na miste byvaleho Cingischanova hlavniho mesta. Pred vchodem je skomirajici komerce, vypada to, ze sezona je u konce. Klaster ale rozhodne stoji za videni. Kempujeme hned za zdi na severni strane, prijemne misto.
V Charchorinu je dostatek obchudku a obcerstvoven. Autobusovy placek je u krizovatky na hlavni ulici. Verejny internet je k dispozici v budove posty naproti Policii. K obedu si davame chusur (vetsi smazene pirozky plnene skopovym masem) a skopove v omacce s ryzi. Pivo bodne i teple, hladina mastnoty v mem organismu atakuje HH limitu:-) Chutove ovsem vyborne, cenove take fajn.
Listky do Ulaanbaataru kupujeme den predem, domluva je to tradicne (ne)vesela. Stihame jeste shlednout pamatnik na kopci za mestem na jizni strane, kde jsou na mozaikovych mapach vyobrazeny 3 podoby Cingischanovi rise z ruznych period. Kempujeme na sedle o par set metru dale.
Autobus do Ulaanbaataru odjizdi v 10h dopoledne. Narozdil od nasich zvyklosti, odjezd je tu docela udalost. Krome pasazeru a jejich nebohe bagaze se naklada i spousta kanystru a dalsich cennosti. Skoro bych se nedivil, kdyby na me z kufru vykouknul treba jak:-)
Stihnul jsem si jeste vsimnout mistnich parkovacich zvyklosti. Placek, na kterem stoji autobus, ma odhadem 40x40m, presto 5. prijizdejici auto uz se na nej vejde jen ztezi. Mistni ridici tu parkuji zre jme ve stylu "kam postavit tu jurtu na nekonecne stepi?"
Cesta trva necelych 8h, silnice je na rade mist v rekonstrukci. Vlastne jsem si doposud naivne myslel, ze autobus je vozidlo urcene na silnici. Neni. Objizdky stepi jsou naramnym zpestrenim, takhle nejak si predstavuji safari:-)
Zhruba 2h od Charchorinu mijime lakave vypadajici pohori, pobliz silnice jsou i male pisecne duny. Jako jinde i tady je k videni spousta dravcu.
V Ulaanbaataru na autobusovem nadrazi prichazi opet facka v podobe ruchu mesta. Hemzi se to tu auty, lidmi a cetnymi nabidkami ke svezeni ve stylu "Mongol vidi bilou hubu a razem se stava taxikarem."
Premistujeme se verejnou dopravou na vlakove nadrazi a jelikoz mame cas, jdeme jeste na caj a zakusek. Sladky piroh vypadal narame, ale zdani klame, slo jen o vyschle testo plnene jinak barevnym vyschlym testem:-)
Menime zbytky mongolskych turgiku rovnou na cinske yuany. Vlak odjizdi na cas, nase luzka jsou v uzavrenem kupe pro 4 lidi. Ze by takto vypadala kategorie hard-sleeper, o kterou jsme na prepazce zadali?
Vlak miri na jihovychod k cinskym hranicim, rychlosti je jen o kousek napred pred srbskymi specialy)
Ranni vyhledy stoji za privstani. Pusta krajina osvetlena sikmym svetlem odhaluje rozlehlost tohoto koutu. Vyjma ochraneho plotu a elektrickeho vedeni lemujiciho trat nespatrite temer zadne stopy civilizace. Stejne tak ovsem ani zadne stopy po vode. Vyprahla plan se k obzoru pozvolne vytraci. Rekl bych, ze je to krasne prirodni vyjadreni matematickeho nekonecna:-)
Nasi spolucestujici jsou postarsi mongolsky par, jedou taktez do nejsevernejsi cinske provincie zvane Vnitrni Mongolsko. Mame pocit ze nam chteji nevedomky napravit povedomi o obyvatelich Ulaanbaataru, jsou mili, mluvi rusky a po ceste nas vykrmuji:-) To uz ale mavame Mongolsku a mirime do nejlidnatejsi zeme sveta (kde zije dokonce 500x vice lidi nez v Mongolsku).