Francie - pekelná Provence I. (Provence-Alpes-Côte d'Azur)
Provence nás vítá vůní. teplomilných borovic, kterou známe ze středomoří. Šlapeme pomalu na východ směrem k Mount Ventoux. Míjíme olivové háje a četné vinice. Na první pohled to vypadá jako réva rostoucí z kamenolomu, ale jak se později dovídáme, kameny v noci vyzařují akumulované teplo, což napomáhá zrání hroznů. Míjíme četné cedule vinařských oblastí (domaine) a k večeru se zastavujeme ve vinotéce v Sainte Cecile Les Vignes. Zorientovat se v druzích vína tu není úplně snadné. Mám pocit, že míchají několik odrůd dohromady a vytvářejí typově různá vína. Ochutnávky jsou zdarma, zkoušíme 2 červená, kterých se tu produkuje většina, ale příliš nám nejsou po chuti. Bílé je vynikající, takže bereme 1 lahvinku sebou.
Pozdě večer se jede pěkně, krajina je nasvícená a teplota je o pár stupňů nižší. Problém je v tom, že někdy potřebujeme spát:-) Jinak by bylo nejlepší jet pozdě do noci a pak hned brzy ráno, ale spát přes odpolední vedro se nám moc nedaří.
Večer kempujeme mezi vinicemi, dělám Martince narozeninový dort z ricotty, máslových sušenek a ostružin.
Následující den nám to zase "jde". V půl jedné po poledni máme na tachometrech 5km a ještě jsme namazaný. Ale stojí to za to. Navštěvujeme totiž rodinné vinařské muzeum - Musee de vigneron Rastau. Procházíme si expozici se sluchátky na uších, shlédneme dokumentární snímek a na závěr si povídáme s paní recepční u vzorků vín. Je k nám velmi štědrá, což je vzhledem k našim netrénovaným jatrům nebezpečné. Mimo jiné se dozvídáme, že do vín nikdy nepřidávají cukr, neboť toho tady hrozny mají spoustu. Vína se zpracují podle odrůd a potom je znalci míchají v určitém poměru dohromady. Je vidět, že celé je to velká věda a že ví, co dělají. Paní také povídá, že světová konkurence je obrovská, takže jsou nuceni zaměřit se na kvalitu.
Zajímavá je i produkce bio vín, pro které se místo pesticidů a umělých hnojiv používají přírodní látky. Problém ale potom tkví v konzervaci, protože bez ošetření oxidem syřičitým víno nevydrží řádově roky a nemůže se tudíž odležet v lahvi.
Dostáváme ochutnat zcela stejné víno z oblasti Rastau a z nedaleké oblasti Chateauneuf du Pape. Různá půda se projeví na různé chuti. Paní povídá, že je škoda ho pít teď, protože by potřebovalo ještě tak 2 roky ležet. To my s sebou určitě vláčet nebudeme a tak si nakonec odnášíme lahvinku dezertního červeného. Je to čistý Grenache, 15,5%, 0,5l za 19 eur.
Pokračujeme klikatě a přijíždíme k městu Vaison-la-Romaine, kde jsou antické i středověké pozůstatky. Pěkné, ale do středověkých uliček už se příště pouštět nebudeme. Stáčíme se na jih a pokračujeme ve sledování vinařské stezky. Odpoledne je 34°C ve stínu, šlapání je umorné. Alespoň že se místy objeví kohoutek s vodou, ty nám dělají velkou radost:-)
Příští den opouštíme vinice a zajíždíme si k Avignonu pro plynovou bombu. Míjíme dost odporná místa, špína, odpadky kolem a silný provoz. Malé lokální silnice mezi ovocnými sady jsou v děsném stavu, leze mi to na nervy. 32°C. Takhle taky vypadá Provence.
Večer si lepím tentokrát levou tretru, ještě den a upadla by mi celá podrážka:-) Poslední 4 dni jezdíme jen kolem 50km denně, ale cítíme se dost unaveně. Chtělo by to trochu chládku pro lepší spaní. Večer je kolem 26-28°C, k ránu 20-21°C. Nohy jsou ale v klidu.
V noci máme návštěvu, kolem stanu se nám toulá divoké prase. Martinku to ale rozhodně nestresuje, myslím že by jí nevzbudilo ani stádo buvolů:-)
Příští den jedeme po severním úpatí pohoří Luberon. Krajina je velmi suchá, ale krásná. Motáme se mezi starobylými městečky na kopcích. Naštěstí jsme vyjeli brzy, takže je docela příjemně. Ve městě Apt si dáváme odpolední pauzu na místním bazénu. Paráda, nic lepšího jsme nemohli udělat. Nabijeme si trochu powerbanku, dáme si oběd ve stínu platanů a ještě se umyjeme:-) Plavání v příjemně studené vodě je jako balzám.
Večer jedeme po úsecích dálkové cyklostezky Eurovelo 8. Je to příjemné, míjíme několik levandulových polí a jede se krásně. Kempujeme na vyprahlém poli s výhledem na městečko Reilanne, které se tyčí na kopci jen kousek na sever od nás.
Příští dopoledne cítíme zase trochu únavu. Zastavujeme se před městem Forcalquier u institutu pro esenciální oleje. Před budovou je tématická zahrádka a vedle ní malá destilerie. Uvnitř lze zakoupit libovolnou přírodní kosmetiku snad s výjimkou levandulového antivlka:-)
Ve městě se zastavujeme na oběd. Dáváme si ratatouille a misku s 6 šneky. Martinka mě v tom nechává samotného, takže je jich až až. Jsou připraveni s česneko-bylinkovou pastou, není to špatné jídlo, ale chutí nejsem obzvláštohromen. Celkově je to výborný oběd, ovšem ne dostačující pro hladové cyklisty. Cena 10eur za 1 talíř a 6eur za šneky. Navštěvujeme patrně románsko-gotickou katedrálu, která nevypadá příliš zajímavě zvenčí, ale o to víc jsme nadšeni interiérem. Masivní kamenné sloupy dodávají temnému vnitřku na majestátnosti.
Martinku těší odpolední přeháňka, po které pokračujeme stále suchou krajinou na sever. Chladný vzduch jakoby mátnul naše smysly, připadáme si jako v jiném kraji. Chvílemi je nám dokonce zima, přestože je mezi 21 a 25°C. Míjíme několik dalších levandulových polí, z nichž jen jedno není posekané. Vzduch ale voní všude. I v 700mnm vidíme olivové háje. Na severovýchodě se vynořuje zubatá linie Alp. Večer stavíme stan v olivovém háji a bojujeme s chladem lahví dezertního vína. Je to prasárna pít tohle z flašky, ale je to slast:-) Fakt vynikající.
Ráno se větve olivovníků ohýbají v čerstvém severním větru. Asi nějaký slabší bratr mistralu, bez kterého bychom se ale dnes obešli. Přijíždíme do města Sisteron, které bylo zbudováno jako nefalšovaná brána do Alp. Řeka La Durance tu protéká mezi 2 skalními pláty, na jednom z nichž stojí citadela. Nakukujeme jen do katedrály, kde právě začíná mše. Interiér je zase opravdu majestátní.
Odkláníme se od La Durance na severovýchod a následujících asi 50km projíždíme docela zapomenutými údolími. O tom ale až v příštím článku...