Francie - spící střed (Centre - Val de Loire)

Dál na jihovýchod jedeme poblíž hranic regionů Centre-Val de Loire a Akvitánie-Limousin-Poitou-Charentes (pozn.  podle staršího administrativního členění jsou to Centre a Poitou-Charentes). Půl dne nám prší (teplota 17°C), což dělá větší radost Martince než mě. Loučíme se s vinicemi, příštích několik set km je určitě neuvidíme. Jsme ale stále v úrodné nížině, pěstuje se tu převážně kukuřice a slunečnice, některá pole jsou zavlažována. Krajina se pomalu mění z placky na lehce zvlněnou. Projíždíme regionálním parkem Brenne. Líbí se nám zahrádky u domů, některé jsou skoro uměním. Mě také dost baví nakupování baget v pekárnách. Zdá se mi, že prodavačky v pekárnách tvoří specifickou skupinu lidí shodných rysů: velmi sympatické paní či slečny, které zpívají namísto zdravení:-)

Jedeme podél řeky Creuse, kterou ale většinu času nevidíme. Navštěvujeme klášter u městečka Fontgombault s katedrálou Notre Dame. Klášter je funkční a působí velmi příjemně. Musím poznamenat, že atmosféra uvnitř katedrály by strčila do kapsy leckterý klášter v Himálajích. Vážně parádní místo. 

Robert, u kterého jsme spali v Normandii, popisoval střed Francie jako region, kde se nikdy nic neděje. Nu, je nutno uznat, že máme podobné pocity. Čeština zná krásný termín "chcípnul pes", který se velmi hodí na popis míst, které projíždíme. Zdá se, že siesta tu panuje celý den. Někdy máme problém sehnat něco k jídlu, ale kromě toho si nijak nestěžujeme. Některá místa navozují pocit českého pohraničí. Provoz je nulový, pár mraků na modré obloze a lehký vítr v zádech. Tento styl zapadákova se nám na jízdu docela líbí:-) Tachometry to je potvrzují, první den 113, druhý 80km. To už se ale krajina vlní a my se ocitáme v regionu Akvitánie-Limousin-Poitou-Charentes (Limousin).