Francie - za teplem do údolí Rhony (Auvergne-Rhone-Alpes)

Uz ve sjezdu z Central Massif si všímáme fíkovníků, později vinné révy na zahrádkách a ještě níže pak palem a cypřišů. Čemu se zhola nedá uniknout je středomořská vůně vzduchu. Před městem Aubenas nakupujeme na trhu, je tu trochu chaos, ale stojí to za to. V centru města je klid a příjemný stín pod platany na náměstí. Je neděle po poledni, místní se buď nacpávají, nebo nalévají:-) 

Vyjíždíme dál po půl 5, je vedro a okolí silnice neposkytuje skoro žádný stín. Během šlapání máme pocit, že nás někdo nepřetržitě fénuje. Je i nebývalý provoz, takže si jízdu dvakrát neužíváme. Moje pozadí má pohotovost a začínám mít pocit, že hodím šavli. Ionťák ve flašce nemá daleko k varu, což jeho chuti úplně nepomáhá (složení je voda, sůl, med). Snesitelně začíná být až kolem 7 a ještě lépe poté, co narazíme na kohoutek se studenou vodou u vesničky Lagorce. Martinka poznamenává něco o tom, že jsem jako malý harant, ale ona má ze "sprchy" také radost:-)

Kempujeme opodál na cestě k něčí zahradě. Dnes se ale moc nevyspíme, neb ve vesnici hraje pozdě do noci nějaký pouštěč (DJ). Hrozná hudba. 

Ráno vyjíždíme v 8, kolem prvních vinic a olivových hájů míříme do soutěsky řeky L'Ardeche. Hned na jejím severním kraji je přírodní most" Le Pont d'Arc. Časné vstávání se vyplatilo, ještě tu není moc lidí a tak si užíváme koupání v řece. Místo je to parádní, ale myslím že přijet sem ve "špičce" tak bychom měli jiný názor.  

Po koupeli se na chvíli cítíme jako lidi:-) Dál na jih silnice stoupá a posléze vede po východním okraji soutěsky. Je to tady samé turistické lákadlo a spousta kempů. Cyklisté přestávají zdravit a na odpočívadlech se to hemží sebefotiči (vyznavači focení toho nejpodstatnějšího za pomocí selfie tyče). Pohledy dolů do údolí řeky jsou velkolepé, ale začínáme mít toho všeho dost a tak odbočujeme na východ a jedeme nejkratší cestou do Bourg-Saint-Andéol, kde jsme pro dnešek sehnali nocleh u místních. Krajina je velmi suchá, 

zastavujeme se ještě u dolmenu, kde docela neuvěřitelně praží slunce. Sjíždíme do údolí Rhony a míjíme první levandulová pole. Na obzoru se vynořila majestátní Hora, která nemůže být nic jiného než Mount Ventoux. 

Obecně si všímáme, že v tomto kraji přibylo cedulí propriete privee (soukromý pozemek) a dle mého názoru se vytratila dosavadní malebnost z vesnic i samotných obydlí. 

Po melounové siestě se seznamujeme s

Marií-Dominique, Andrém a jejich dětmi. Bydlí ve velkém domě nedaleko centra. André pracuje v místní jaderné elektrárně (4x900MW), povídá že na údržbě jednoho bloku při odstávce pracuje 3000 lidí. Marie-Dominique se zabývá psycho-somato-pedagogikou. Oba trochu bojují s angličtinou, ale jsou to fajn lidi. Mimo jiné žili 2 roky v Kamerunu. Baví nás hláška jejich syna Etiena "jen díky tomu byli dost šílení na to mít 6 dětí".:-) 

Následující den přejíždíme řeku Rhonu. Vypadá dost vyschle, ale na slunci má docela hezkou barvu. Okolí je evidentně velmi úrodný kraj, který je živ bezpochyby i díky zavlažování. Máme radost ze vzrostlých stromů poskytujících příjemný stín. Míjíme jabloně, hrušně, broskvoně, vinnou révu, kukuřici, levanduli i rajčata. Sbíráme také ostružiny na večerní dort, neb Martinka dnes slaví 31. oblet kolem Slunce. Zajíždíme zpět přes řeku do Pont-Saint-Esprit, ale žádná obcerstvovna nás tu nezaujme. Jedeme dál a přes polední horko si dáváme oběd a siestu a posloucháme průlety vlaků TGV po nedaleké trati a stíhaček Mirage po nebi. To už jsme ale na území dalšího kraje, Provence.