Galloway a imaginární hranice/ Galloway and the imaginary borders

For english please scroll down

Zpět na "britské pevnině" v Ardrossanu se ocitáme v jiném světě. Máme pocit jako bychom přejeli do "východního" Skotska. Pryč je klid a malebnost vesniček z Arranu. Není to tu ani klidné, ani zvlášť hezké, vlastně se nám zdá, že je to nejošklivější skotské město, které jsme doposud viděli. Na druhou stranu se vyčasilo, modrá obloha zaujímá výraznou část nebe, z čehož máme velkou radost. K tomu první vítr do zad od našeho výjezdu, lahůdka. Vymotáváme se po cyklostezce 73, ale je to velmi zdlouhavá záležitost. Už v Irvine mi dochází trpělivost a nacházíme alternativní cestu po B730. Plácek na spaní nacházíme na posekané louce kousek za hradem Dundonald. 

Další den je po ránu nezvyklé teplo. Dokonce jedu chvíli v dresu s krátkým rukávem. Odpoledne ale začíná mrholit a trochu se ochladí. Dnes to rozhodně není zadarmo, 75km proti větru ne zrovna po rovině. Provoz je ale mírný a silnice širší, než na jakou jsme byli zvyklí. Po cestě míjíme jen několik ošuntělých menších měst, většina z nich působí na místní poměry chudším dojmem. Kolem našeho cíle v New Galloway se ale tento pocit vytrácí. 

Spaní máme dnes domluveno přes Warmshowers u Alison a Richarda. Dostává se nám vřelého přijetí a celý pobyt u nich je velmi příjemný. Bydlí v obrovském domě, kde si připadáme trochu jako v hotelu. Četné dekorace mají cyklistické motivy, Richard je kromě jiného fanda do kol. Večeříme kuřecí maso s pečenou zeleninou a bramborem, jako dezert dostáváme výborný cheescake s domácí zmrzlinou. 

Ráno využívám váhy která ukazuje 81,5kg. Kilo a půl pod normálem, budu si muset zvětšit příděly:-D Znovu vyjíždíme až kolem poledne. Cesta do Dumfries ubíhá velmi rychle. Kopce jsou jen pozvolné a máme pro jednou vítr v zádech. Krajina je tady zvlněná, jednotlivé pozemky jsou často odděleny kamennými zdmi, takže si už připadáme jako v Anglii. Dešti se ani dnes nevyhneme, ale nijak nám to nevadí, neboť teplota je na místní poměry příjemná (kolem 18°C).

V Dumfries je spousta domů postavena z cihlově červených kamenných bloků. V centru je pár hezkých míst a pár odporných. Pokračujeme po cyklostezce č. 7 na JV kolem ustí řeky Nith. V jednom bodě je zakotvená loď, jakási novodobá plachetnice. Starší pán s vizáží mořského vlka nás zve na palubu, takže si děláme krátkou prohlídku. Kajuty pro posádku jsou docela stísněné, společně s představou houpající lodi se mi skoro dělá nevolno. Shodneme se s Martinkou, že plavit bychom se na ní nechtěli. Mořský vlk se ptá kam jedeme a poté povídá ať nejezdíme moc daleko, protože "tam zatím je už jen hnusná Anglie":-) 

Pokračujeme k hradu Caerlaverock, je to krásná zřícenina obklopená vodním příkopem. Je už po otevírací době, takže si ho obcházíme zvenčí, což nám zcela postačuje. Večer přidáváme ještě pres 2h točení nohama, cesta je po rovině a s větrem v zádech se nejede špatně. Stavíme stan na louce 3km východně od Annan, 87km v nohách docela cítíme. Naproti přes záliv vidíme anglické pobřeží. 

Ráno vyjíždíme vstříc další "zemi". 

Zastavujeme se ještě v městečku Gretna Green. Všude jsou cedule na "Famous blacksmiths shops". Představil bych si obchůdky s výrobky místních kovářů. Reálně je to celkem hezký areál plný nehezkých hovadin a turistů, který nemá s kovařinou nic do činění. Údajně to bylo turistické lákadlo dávno před tím, než jsme se narodili. Zcela nechápeme proč. Nu, marketing evidentně funguje, aneb jak udělat z ničeho "prosperující bussiness". 

Martinka má dnes dopoledne pochmurnou náladu, čemuž návštěva tohoto místa zvlášť nepomáhá. Ani svačina jí nepotěší, přitom máme zcela jistě ten nejměkčí chleba na světě:-D Přiznávám, že přejít na britské pečivo po roce konzumace doma pečeného chleba není snadný úkol.

Přijíždíme k hranicím, dle mapy jsou na malém můstku přes malý potůček. Ani zmínka, natož cedule. Na to kolik ve Skotsku vlaje skotských vlajek a kolik pitomých cedulí všude visí se moc nevytáhli. Přitom celý region na severovýchod odsud se jmenuje Scottish Borders (skotská hranice). Vsadil bych se, že skotští vlastenci ani neví, kudy ta hranice vlastně prochází (být pro osamostatnění Skotska je přinejmenším mezi mladší generací dost in). Nu, z našeho pohledu to vypadá stejně před námi i za námi: oplocené pozemky obehnané ostnatým drátem. Fakt je, že postavit si stan na louce už nebude legální, ale z toho si moc hlavu nelámeme. 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

After arrival at Ardrossan we are feeling like in different world. The relaxed atmosphere of Arran is gone. It doesn't look very attractive in here either. We reckon it's the ugliest scottish town we have been to so far. Fortunately the weather improved a lot. Tailwind and sunshine make the ride quite enjoyable. 

We manage to cross the Galloway in 2 days, doing some 160km. The route is hilly, but countryside rather beautiful and roads quiet. Midges are gone, what a relief. It still rains but the temperature rises to about 18 degrees so we do not mind any more. We stay at warmshowers hosts in New Galloway. Meeting Richard and Alison is truly nice experience. 

After crossing Dumfries we go on along cycle way 7, visiting one old style looking ship and castle Caerlaverock. We camp wild on a meadow just east of Annan. 

Last day in Scotland we visit "famous blacksmiths shops" in Gretna Green, that is just disappointing touristy place. After that we find ourself on a bridge on the IMAGINARY border between Scotland and England. Not a single sign here. Doesn't look like there is someone ready for independency. Well, lets see the English...