Laos - Luang Prabang

12.10.-18.10.2016
Pozn. 1000Kip = 3Kč
Jelikož jsme do Luang Prabangu nečekaně dorazili o den dříve než podle našeho plánu, nemáme zamluvené žádné ubytování. V prvním penzionu žádají 65USD na noc s odůvodněním, že je "high season" (hlavní sezóna). Otáčíme se na patě a jdeme do vedlejší ulice. Tady je to o něčem jiném. Jeden "guesthouse" vedle druhého, cena celkem jednotná (100 - 120 000Kip/pokoj a noc=300Kč). Bereme hned ten první.
Ve městě nakonec zůstáváme 6 nocí. Můj stav se celkem rychle lepší. Teplota opadne a s ní zmizí i ostatní symptomy, jen únava se mě drží déle.
Po 2 dnech jedeme zpět pro kola. V dopravním prostředku (opět sawngthaew) se vezou kromě běžných zavazadel také třeba živá kuřata v pytli. Na další zastávce se vedle nich složí ještě 3 komínky dlaždic. Řidič ochotně pomáhá s nakládáním. Tomu říkám služba lidem.
Kola jsou nedotčená. Děkujeme rodince a odměňujeme je ovocem. Martinka jede nazpět kolmo, já nakládám svého oře do autobusu. Trochu jí závidím, protože tento úsek je dost kochací a taky docela zkopce. Ale což. Stavím regulérní autobus a platím 20000Kip za kolo a 50000Kip za sebe. Žádná láce, je to plná sazba ze Sayaboury do Luang Prabang, přestože nastupuji v polovině. Ale dnes jsem stejně rád, že to jde a že to jde bez problémů.
Další dni si dáváme dovolenou. Nejvíce se nám líbí výhled z hory Phou Si, která se nachází přímo ve městě. Luang Prabang je zasazen v nádherné horské scenérii, kterou nijak nenarušuje. Množství klášterů a řeka Mekong dotváří pohodovou atmosféru.
Líbí se nám trh pro místní, kde jediné 2 bílé huby jsou v danou chvíli ty naše. Přehlídka začíná žábami, kraby a úhořovitými rybami. Ropucha na grilu nevypadá špatně, ale z červů a ptáčků nás přechází chuť. Korunu tomu nasazují 4 chundelaté veverky. Děkujeme, dnes si dáme raději ovoce, neboť máme z té podívané trochu stažené zadky.
Ve městě zkouším také laosskou masáž. Záměrně nepíšu "dopřávám si", neb se to hodí asi jako spojení "dopřát si natažení na skřipec". Nu, není to úplně relax, asi třetinu času bolestí zatínám zuby. Vlastně moc nechápu, jaktože všechny moje molekuly drží pohromadě i po masáži. Ale tak co tě nezabije, to tě posílí...
Poslední 2 dni našeho pobytu v Luang Prabangu se slaví budhistické svátky: Boun Ok Phansa a Lhai Heua Fai. Domorodci se oblékají do svátečního, mnichům a dětem se dávají sladkosti, vytvářejí se dekorace a všude se zapalují svíčky. Druhý den večer je také označován jako festival světel. Jednotlivé komunity (např. kláštery) vyrobí bohatě zdobené lodě, které se osvětlí svícemi. Na hlavní ulici se po západu slunce vytvoří slavnostní průvod, kde se sejde odhadem přes 20 lodí. Většinou jsou dlouhé asi 5 - 8m. Průvod se pomalu sune městem, přičemž míjí porotu, která zvolí nejhezčí loď. Nakonec se přesune k Mekongu, kam jsou nasvícené lodě vypuštěny. Některé jsou poté taženy malými motorovými čluny, jiné jsou ponechány proudu řeky. Kromě nich jsou po řece vypouštěny malé zdobené předměty (ve tvaru jednoduchého dortu) se svícemi. Ty jsou vyrobené převážně z přírodních materiálů (banánové listy, květy afrikánů apod). Laošané tímto vzdávají hold řece (prosí ji za odpuštění) a také jim to údajně pomáhá zbavit se neštěstí, nemocí apod. Někteří lidé ještě vypouští do vzduchu lampiony.
Z pohledu pozorovatele je ve městě celý večer nezvyklý shon. Po řece jezdí také výletní lodě, jež trochu kazí atmosféru. Na břehu Mekongu není s výjimkou teras restaurací příliš mnoho míst s opravdu dobrým výhledem. Pokud ale takové najde, světelné divadlo je opravdu velkolepé.