Mongolsko

Víza: od 12.6.2014 nejsou třeba pro pobyt do 30 dnů. My jsme o ně s úspěchem žádali 24.6.2014 a nikdo nám přirozeně nesdělil, že je už nepotřebujeme. Informace na netu se dle našeho názoru objevily až zpětně s datem 12.6.2014.
Stopování: Bez placení velmi problematické. Nám, jakožto majitelům bílých obličejů zastovovali místní téměř okamžitě, ale často si říkali velmi přemrštěné částky.

Mapy: V centru Ulanbátoru naproti budově pošty je outdoorový krámek. K dispozici jsou klasické komerční mapy, nebo levnější, ale velmi užitečné výtisky, připomínající ruské vojenské mapy.
Pohyb v Mongolsku se nám jevil jako poměrně specifický. Může za to především extrémně nízká hustota zalidnění. Spoje jezdí pravidelně mezi hlavními městy ajmagů. Dostat se na specifické místo (např. kdesi v krajině) za předpokladu, že nechcete využít služby agentur a nemáte auto, může být docela oříšek. To je podle mě také důvod, proč se tam agenturám tak dobře daří. Přirozeně můžete chtít jít pěšky, ale to vyžaduje předchozí důkladné studium mapy (vodních zdrojů). Dostat se bez auta na zajímavá místa v Gobi je podle mého názoru nereálné. V horách na středozápadě (Changaj) stejně jako v N.P. Terelž to bylo bezproblémové.
Domluva: mimo Ulanbatar problematická