Nepál

Víza:
V podstatě to vypadalo jako opak čínského trápení. V Nepálu jsou turisté vítáni s otevřenou náručí, neboť představují značné příjmy do státní kasy. Víza se vyřizují přímo na letišti, personál je ve velkém klidu a jen co zaplatíte úředník vám s úsměvem na tváři vlepí do pasu nálepku.
Prodloužení víz:
O prodloužení jsme žádali v Pokhaře, kde je vše více při ruce než v Kathmandu. Nálepku na 2 týdny navíc jsme dostali během hodiny, stačí zaplatit, úředníci vám položí pár obligátních otázek jestli se vám v Nepálu líbí, kde jste byli, kam se ještě chystáte a jde se.

Stopování:

Bez zkušeností. Soukromých aut se po silnicích pohybuje relativně málo, naopak autobusová spojení jsou častá.

Další povolení:

Nezbytnosti pro treky jsou popsaány v tomto článku z deníku.

Mapy:

V kathmandském Thamelu, nebo pokharské čtvrti Lakeside jsou mapy na každém druhém rohu. Ač nejsou drahé, jejich kvalita je diskutabilní, v každé zakoupené mapě jsme nalezli chyby. Honosí se sice posledními ročníky vydání, ale reálné podklady vypadají letitě, přinejmenším podle zakraslení ledovců např. v údolí Langtang (cca o 3km dál a 300 výškových metrů níž než byla realita).