Pohori Changaj

2.9. Pohori Changaj
Za dalsi cil naseho putovani v jsme si vybrali pohori v centralni casti Mongolska - Changaj. Pohori je rozlehle odhadem jako Ceska Republika, nejvyssi vrcholy sahaji pres 3500mnm. Presto, krajina je v teto casti spise zvlnena, naplnujici nase predstavy o podobe Mongolska.
Jako vychozi bod jsme zvolili hlavni mesto stejnojmenneho ajmagu (kraje), Bajanchongor. To lezi na jizni strane pohori, ktera ma dle map vice stepni charakter (sever je pak zalesnenejsi). To nam vyhovuje, lesu jsme si uzili na Sibiri dost, stejne jako to, ze jsme o tomto regionu nikde nic necetli ani neslyseli (nizka pravdepodobnost komercniho zkresleni realne podoby):-)
Autobus do Bajanchongoru jede z UB dokonce 3x denne. Jedeme v 8 rano, prijizdime po 9 vecerni.
Cestu bych popsal jako 13h tepleni. Ackoliv 9 z 10 Mongolu je mensich nez ja, vedle me sedi ten 10. To by se dalo zvladnout, pokud by nesedel ve stylu "neomezeny vladce na trunu". Ono to obecne vypada, ze tady tu nasi intimitu moc neresi. Nenapada me jine vysvetleni, nez ze tito lide prijedou z liduprazdne stepi a jsou radi, ze se muzou dotykat nekoho jineho nez jaka a kozy:-)
Cestou jsem nezahledl jedinny strom (moc jsem ale z okna nekoukal, spis jsem odstrkoval Cingischana).
V Bajanchongoru spime na placku asi 20min od autobusoveho nadrazi na jih.
Nasledujici den potkavame spoustu vyfiklych skolaku, je 1. zari. Sami se chceme dopravit 40km na sever do mestecka Erdenecogt. Nejaky marsrut by udajne mel jet az v 6h vecer, zkousime to tedy pesky/stopem.
Stopnout auto s bilym xichtem je opet velmi jednoduche. Stavi nam i ridic auta v protismeru. Za odvoz si prirozene rikaji o nemale sumy. Castkam, ktere navrhujeme my, se smeji, ale casto ani sami nevi, kolik by vlastne chteli. Proto maji nekdy potrebu se poradit s kolemjdoucimi, takze hloucek lidi kolem nas neni vyjimecny. Cizince je totiz treba radne sedrit z kuze. Co na tom ze zaplatite vic, nez za 650km cestu z Ulaanbaataru...
Znechuceni odchazime z mesta pesky. Naladu mi zlepsuji odlozene bryle, bez kterych se krajina jevi jako step, nikoliv jako polopoust:-) Totiz jedna vec, ktera by nam realne znemoznila pesi putovani by byl nedostatek vody. Reka tekouci z hor na severu ale potvrzuje mapu a vyvraci nase obavy.
Pred pauzou na obed nam stavi terenni dodavka UAZ. Mongolska rodinka nam trochu spravuje naladu. Jsou fajn, nezistni, dokonce se s nami foti. Pri spolecne konzumaci susenek se jim snazime nazorne vysvetlit, aby obaly nevyhazovali z okenka do prirody. Snad se zadari. Nejvetsi radost jim dela nase mapa, skoda ze jim ji nemuzeme dat. Odmenujeme je alespon malou svitilnou, metrem a loucime se u reky Oromt Gol, asi 20km SV od Erdenecogtu.
V udoli jsou pastevecke jurty a spousta domacich zvirat, predevsim jaku. Bohuzel je tu taky dost bordelu. Vecer k nam prijizdi na kole! klucina a obdarovava nas flaskou mleka (pravdepodobne jaciho). Je chutne, dost podobne kravskemu.
Rano mame 3°C ve stanu, venku je lecos zmrzleho. Vstavame v 5 30, abychom se vyhli chuzi na polednim slunci pauzou. Slunce je tu opravdu vrazedne. Jsme sice jen asi na urovni Rakouska (ve smyslu zemepisne sirky), ale nadmorska vyska 2000-3500 dela sve. Modra obloha od rana do vecera a stepni charakter terenu pak zajistuje, abychom si uzili opravdu plnou davku:-)
Martin snil o nezistnem pozvani do jurty, coz se mu dnes plni. Zastavuje nas mlady Mongol na motorce a gesty nas zve k sobe do obydli. Prijimame. Vsichni psi kousou kosti, takze bez stekotu prochazime. Muz nam otevira vetsi z jurt, je nutno se sklonit. Na zemi je lino, steny oblozene latkou, tri postele, vyzdoba, fotografie s Dalajlamou, televize, menice na elektrinu (baterie nabijena solarnim panelem). Od kamen uprostred jde teplo, dostavame stolicky, a uz nejstarsi pani prinasi dobroty. Teply mlecny napoj s cajem (asi), uz pocitame s tim, ze bude slany, je... Neni vubec spatny, dale se na stul dostava misa se smazenym pecivem. Dalsi talir, ktery na prvni pohled vypada jako s poskladanymi palacinkami ve smetane, ale neni to tak, je to ztuhla smetana. Pani nam ukazuje, jak pochutinu jist. Mysleli jsme, ze to neprijde, ale je to tu. Muz otvira barel, ktery prskne. Naleje si dva plne hrnky, ktere do sebe rychle naklopi, treti je pro nas....
Airag (kumys) je lehce alkoholicky napoj ze zkvaseneho kobyliho mleka. Tolik rikaji slovniky...
Nizko nad jurtou letaji dravci, ale to nas v tuto chvili vyjimecne moc nezajima. Z cela mi kape pot uz po prvnim loku. V ustech se mi rozlinula nechut, ktera tam bude drzet jeste nekolik hodin. Prekvapuje nas celkem ridka konzistence, nic na styl kefiru (po zadne strance). Kysely hnus dela jeste horsi jemna perlivost. Snad ani nevadi, ze na hladine plavou nejruznejsi objekty. Premahame se a pijjeme asi 1/5 salku. To uz se ozyva i zaludek. Zajidame to leccim, ale chute zvratek v ustech se zbavit nemuzeme.
Dekujeme hostitelum, davame jim neco na lepsi a slapeme dal. Kupodivu to trva celou hodinu, nez musim navstivit toaletu. Tedy, stepni horskou toaletu:-)
Dalsi jurty radeji obchazime obloukem a pozvani s diky odmitame. Mame pred sebou jeste dlouhou cestu...:-)
5.9. Kvota 3527
Nasledujici den splhame na 3. nejvyssi kopec na nasi mape (i celeho pohori?). Je jim bezejmenna stolova hora o vysce 3527 mnm. Z vychodni strany je vystup idealni, stran je porostla jen travou. Martina slape jako o zavod. 1000 vyskovych metru natezko zdolavame za necele 3,5h, tempo bez prestavek je 500m/h.
Na vrcholu travime odpoledne i noc. Trochu me boli siska, k veceru se to lepsi. Kupodivu je bezvetri a je tepleji nez v udoli, kolem 5°C (nad ranem). Ovsem ranni smrad ve stanu se tezko popisuje:-)
Rano menime plany na pristi dny a rozhodujeme se nevracet zpet do Bajanchongoru. Namisto toho se pokusime prejit pohori udolimi na sever do mestecka Bulgan, resp. hlavniho meste ajmagu, Cecerlegu. Z vrcholu je to do prvniho zmineho asi 110km. Zasoby jidla by mely vyjit.
Sestup je bezproblemovy, po ceste v udoli potkavame pravidelne jurty, s vyjimkou useku, kde neni voda.
Mongolsti pastevci jezdi casteji na motorkach nez konich. Obvykle se zastavuji pri setkani. Nekdy se prijizdi podivat i ke stanu a chvilku si s nami spolecne pomlci:-) Jeden starik je vcelku zvedav jak tu "bydlime", jak funguje varic a jaktoze nam neni zima. Prijemne.
Venkovane casto vozi sve tradicni osaceni, dlouhy barevny kabat svazany barevnou salou kolem pasu a vysoke jezdecke boty. Stejne casto jsou opili, lhostejno co zrovna ridi a jaka je denni doba.
Po ceste potkavame pocetna stada jaku, koni, dale pak ovci a koz. Z volne zvere potom stovky svistu, 1 lisku (ve stredni fazi rozkladu) a neohrozene dravce, krouzici nekdy jen par metru nad hlavami.
Dalsi den prechazime sedlo Chel Sajyn Dava, ktere tvori zaroven zajimave rozvodi. Voda tekouci na jih konci v jezeru Orog-Nur na suchem jihu Mongolska. Voda tekouci na sever putuje do Bajkalu. Pocasi se strida od ciste oblohy po zatazeno s destem. Schovavame se bud pred sluncem, nebo pred vetrem, nekdy kroupami a zimou. Pres den provadime hygienu v ledove vode, avsak kdyz zaleze slunce, oblekame na sebe 4 vrstvy. 5. den rano se nam naskytuji pohlednicove vyhledy na cerstve zasnezene hrebeny:-)
Potkavame corten (budhisticka stavba na styl kaple) na nemz je vyryt datum stary 2 roky, 2 mesice a 2 dni:-)
Pri jednom setkani s mistnimi jsme obdarovani pytlikem syro-tvarohovych objektu ve tvaru halusek. Martina je tedy nazvala cerviky. Ona tedy snedla jen jedinny a to jeste na 2 pokusy ve 3 dnech:-) Jsou sladkokysele a vcelku odporne, ale protoze jsme je "vymenili" za susenky tak je z duvodu kruciciho bricha postupne likviduji.
Nakonec podstupujeme jeste jednu navstevu jurty. Prilakaji nas k ni rozlehle susaky na syr (vyse zmineny) po jejim boku. Rodina nas hosti cajem, chlebem, syrem a pernicky. Zjistujeme, ze syr je jaci. Prijemne setkani, navic bez airagu:<>) Dostavame dalsi pytel syra s sebou, ma trochu lepsi chut nez ten minuly, takze si ho nakonec oblibi i Martinka:) Pastevec vytahuje vahu, zjistujeme stav svych batohu i sebe. 81,5kg, mel bych si zvetsit pridely:-D
Abychom zredukovali zbytek zasob mouky, v poledne na oslavu 2 mesicu na ceste varime stepni knedliky s cibulkou:-)
Dochazime do mestecka Bulgan, kde se daji nakoupit velmi zakladni potraviny. V regalech nenajdete temer nic, ovsem cola, fanta a sprite nemuzou chybet. Nemuzeme se dorozumet s mistnimi ohledne spoje do Cecerlegu, takze nakonec slapeme pesky i poslednich 35km.
Secteno a podtrzeno.
V Changaji jsme stravili 9 dni, behem kterych jsme si znatelne zlepsili naladu:-) Usli jsme temer 170km, vyspali se ve 3 a pul tisicich a poznali kousek tohoto rozlehleho kraje.