Přelet do Asie

18.9.—20.9.2016
Přelet do Bangkoku nám zabere 2 noci. Při odletu z Basileje prší, je 13°C. V Istanbulu je asi 30. Letiště je obrovské, před halou stojí davy lidí kteří zřejmě na někoho čekají, křičíc při tom. První noc trávíme na horním patře garáží u letiště. Lože si vysteleme tureckým tiskem, ale dosáhnout tu hlubokého spánku není snadné. Perioda vzletů a přistání je tu odhadem 90s. Myslím, že na usnutí bychom dnes potřebovali asi o 10s více:-) Přinejmenším si ale natáhneme hřbety, což se při cestování vždy hodí.
V Istanbulu si dáváme za cíl nasát atmosféru spíše než navštívit co nejvíce pamětihodností. Je to taková expresní zastávka v orientu. Cpeme se kebabem, dáváme si výbornou tureckou kávu i čaj. Zvládáme se podívat do velké mešity, kde si Martinka halí vnady. Interiér zaujme příjemnými koberci i majestátními rozměry. V parku před vchodem si pak dáváme siestu. Před odletem na východ se shodujeme, že by to chtělo vymyslet okruh na kolech i tímto krajem:-)
Po probdělé noci v sedadle Boeingu nás oslňují raní paprsky. Pohled dolů odhaluje požáry kdesi nad severovýchodní Indií.
Při výstupu z letadla na letišti v Bangkoku nás praští vlhká horká deka. Předpověď počasí na příští týden je jednoduchá. Teploty 32°C den, 25°C noc. Vlhkost od 70% výše.
Shledání s batohy a s koly nás příliš nepotěší. Krabice vypadají jako po tréninku na střelnici. 3 brašny mají uřezané popruhy. Skládáme kola v klimatizované hale. Vypadá to, že to odnesla jen páčka na zamykání vidlice. Personál zavazadlové kanceláře na letišti nejeví příliš zájmu ohledně našich zavazadel a odkazují nás na webové stránky Turkish Airlines. Přirozeně.
Jdeme s koly k zastávce expresního vlaku do centra. Prodavač lístků nejdříve 3x telefonuje svému nadřízenému, načež nám oznámí, že s koly do vlaku nesmíme. Mohli bychom, ale s koly složenými v krabicích...
Skládat kola do krabic a poté znovu montovat kdesi uprostřed města nechceme. Obracíme se tedy, odmítáme nabídky chtivých taxikářů a vyjíždíme kolmo vstříc obrovské thajské metropoli...