Thajsko - Bangkok

20.9.-25.9.2016
Pozn. 1THB (thajský Bhát) = 0,7Kč
Protože jsme nebyli vpuštěni na palubu letištního expresu s koly, zajišťujeme si dopravu na hostel v centru Bangkoku sami. Dnešní neplánovaná etapa tedy měří 35km. 95% z toho šlapeme městskou zástavbou. Musím poznamenat, že přestože se okamžitě mlží čočka objektivu, je mi při jízdě docela prijemně. Jsou to ale intenzivní kilometry. Jsou to nejintenzivnější kilometry v našich životech. Již nedaleko od letiště začínáme být obtékáni dopravními prostředky ze všech stran. "Vedlejší cesta" na mapě má 4-6 pruhů ve skutečnosti. Situaci nepomáhá ani levostraný provoz a zejména ne piloti mopedů řídící v protisměru. Z pohledu evropanů naprostý chaos.
Na druhou stranu je cítit, že řidiči vnímají a jsou až na výjimky ohleduplní. Posledních asi 10km projíždíme bangkokskou centrální zácpou. Následujeme mopedy a projíždíme mezi auty. Krátké úseky natáčím foťákem, neboť mi to přijde celé neuvěřitelné. Celkově nás překvapuje špína a chudobná obydlí. S přicházející tmou pomalu dojíždíme na hostel.
Jsme na kaši. Po 2 dnech bez řádného spánku a tomto blázinci se není čemu divit. Den zakončíme večeří na ulici a kokosovým nápojem.
Příští den ignorujeme všechny budíky a spíme do 1h odpolední. Celý den cítím únavu a hledání plynové kartuše v centru města tomu dvakrát nepomáhá. Nákupní centrum Paragon se nám jeví jako úmorné odpudivé bludiště. Venku je vedro k padnutí, mám pocit, že omdlím. K večeru se spustí krátký, ale velmi prudký déšť. Martinka se nechá nachytat a objednává si jídlo s "uleženými" vejci. Smrdí to příšerně. Po cestě do hostelu mě na ulici vylekává krysa.
Následující dny už naše efektivita roste. Zapomínáme si sice pasy při cestě na ambasádu Myanmaru, ale zažádat o víza stíháme. Pálivá rýže za 35THB/os nám poté slouží jako pozdní snídaně.
Setkáváme se s kamarády Honzou, Luckou a jejím taťkou. Dáváme si oraz od "povinností" a shlížíme s nimi zlatého Budhu v chrámu v čínské čtvrti (40BHT) a poté zlatou horu, jenž nás na chvíli vytrhuje z bankogského virválu. Pochutnáváme si na thajském pivě, zejména nás oslovuje Chang.
V Bangkoku nakonec zůstáváme 5 nocí. Stíháme jednu snídani na hostelu v západním stylu, navštěvujeme velký královský palác s klášterem se smaragdovým Budhou (500THB/os, je to velmi rozlehlý komplex). Líbí se nám doprava lodí po řece, která je v místních podmínkách asi nejefektivnějším způsobem.
Martinka vyzvedává víza zatímco já obíhám další 3 nákupáky. Podaří se mi sehnat čínský vařič kompatibilní s místními kartušemi a 6 náplní k tomu (prodávají je po třech). Procházím pěšky velkou tržnicí a dále nehezkými místy, kde se na ulici pod dálnicí podává rodinná večeře hned vedle rušné křižovatky.
Stravujeme se thajskými pokrmy nejméně 3x za den. Dáváme si nudlové polévky, smažené nudle, rýži s různými druhy masa a ještě různějšími druhy zeleniny. Oslovuje mě zejména kachna, také neznámé maso na špejli a exotické ovoce. Stravování nám připomíná pobyt v Číně, jen tady se to obejde bez plivání a bordelu na zemi.
Po společné večeři a další společné snídani se loučíme s Honzou a Plincelnerovými na nádraží. Poslední den nacházíme na trhu v čínské čtvrti popruhy a přezky, kterými spravujeme naše brašny Ortlieb. Ona vůbec lokalita hostelu na kraji čínské čtvrti je strategická. Tady se dá sehnat vše. Po ulicích se válí hromady převodovek, řetězů, spojek, klikové hřídele, nápravy i celé motory, nechybí ani sekce s plechy, nebo s trubkami a profily.
Běžně tak při cestě z oběda míjíme chlapíky, kteří na chodníku řežou mohutnou nerezovou tyč, nebo vytloukávají čepy z pístů:-D

Pokud bych shrnul naše dojmy z města, napsal bych následující:
Bangkok na nás působil jako místo velmi přecpané, rozlehlé, dost hlučné, a s výjimkou jen některých míst špinavé. Šokovaly nás tu obrovské rozdíly ve společnosti. Nablýskaná nákupní centra tu kontrastují s bídou početné nižší vrstvy. Doprava po městě nám přišla (s výjimkou plavby po řece) pro návštěvníka buď nepříliš efektivní, nebo drahá (taxi, tuk tuk). Na druhou stranu se tu dá velmi dobře a levně ubytovat i najíst. Příjemný je i fakt, že velká část místních umí alespoň základní slova a číslovky v angličtině.