23.5. Cairngorms N.P. z Blair Atholl

23.5. Cairngorms N.P. z Blair Atholl
Na prvni vicedenni vylet do hor se vydavame koncem kvetna. Za destinaci volime jizni cast narodniho parku Cairngorms v pohori Grampian Highlands. Jedna se o nejvetsi N.P. Velke Britanie, kde take lezi jeji 2. nejvyssi hora.
Vyjizdime rano ze St Andrews autobusem do Dundee. Ranni klidovy tep 55/min vyskakuje o stovku vyse po vyslechnuti ceny 5 liber/os, tj. sazba temer 10Kc/1km. Navic dostavam nazpet plnou hrst drobnych, asi abych nemel zbytecne lehke kapsy. V Dundee probihame kolem plachetnice polarnika Scotta a na nadrazi si vyzvedavame po netu zakoupene jizdenky do Blair Atholl. Zpatecni sleva celkem potesila, ale stejne je to desna cena (18GBP/os zpatecni). Vlak je klasicky zastupce moderni konstrukce. Bus=letadlo bez kridel=vlak. Ocenujeme, ze si za dane penize nemame kam dat bagly, aneb konstruktery bychom poslali na preskoleni do Ruska.
Prestupujeme v Perthu, kde se uz zase nekomu nezda moje curani v parku. Hrajou si na slechtu ale slapou si doma v botech po kobercich:<>) Nemluvim pritom o tom, ze maji 2 kohoutky v 1 umyvadle a volant na stejne spatny strane jako fazi v zasuvce:) Mozna tady budu za povl, ale v nekterych vecech se prizpusobovat nehodlam:-)
V Blair Athollu si opatrime 2 vody za stovku a vydavame se konecne pesky na sever.
Cesta vede udolim reky Tilt, misty je to uzka pesina, casteji ale sirsi cesta pro auta. Udoli je malebne a stoupa jen pozvolna vzhuru. Dnes se chceme vzdalit civilizaci a trochu se porozhlednout. Obloha se meni z kompletne modre na kompletne sedou. V udoli panuje nezvykle bezvetri. Po 2,5h chuze stavime stan vedle cesty a posleze odbocujeme na SZ na nejblizsi "Munro" (vrchol presahujici 3000 stop=914,4 metru). Potkavame prekvapive dost lidi, z nichz nekteri dojeli pod kopec na kolech. Stoupame vzhuru na vrchol Cairn a Chlamain s kvotou 963m. Ackoliv nasinec by se nad timto cislem pousmal, prevyseni 800m a raz terenu si v nicem nezada se Snezkou. Rozhled z vrcholu je velmi dobry, poryvy vetru na jizni strane me nuti zakotvit stativ kamenim:-) Chvili se kochame a posleze pokracujeme dal na zapad po travnate plani. Prekvapuje nas rozpraskana puda v mistech, kde jsou pravdepodobne obvykle baziny. Po chvili se otacime k navratu, pro ktery si vybirame zkratku po jizni strani "naseho" vrcholu. Slapeme pres relativne sucha raseliniste, ktera ukryvaji stopy vysoke zvere. Pozdeji sledujeme pod nami obrovske stado srn, citajici pres 100 kusu. Krasa. Pozdeji se nicmene dozvidame, ze jsou tu prikrmovany a posleze s radosti strileny...holt stejne jako u nas.
Ke stanu se vracime za mirneho deste. Dokonce provadime hygienu v ricce, vecerime testoviny a vzapeti nevime o svete.
Nasledujici den vyrazime po 9 dopoledne zpet na jih. Nase zamyslena trasa vede kolem strelnice, na ktere je dnes rusno, cesta je tudiz uzavrena. Menime tedy lehce plany a pokracujeme na jih temer az k Blair Athollu, kde to obracime na SZ a postupne na S pod tisicovy vrchol Beinn Dearg. Pozdeji se dozvidame ze ve meste dnes probihaji highland games, ktere tedy meskame. Po opusteni bukoveho lesa je cesta misty celkem nezazivna, rozlehle plane pokryte tmavehnedymi vresy pusobi nehostinne. Pocasi si jiz tradicne dela co se mu prave zlibi. Dorazime k otevrene horske nocleharne, stul, zidle, krb a misto na spani z ni dela celkem primeny pribytek. Je ale prilis brzy, pokracujeme dal uzkym udolim podel klikatici se ricky. Na krizovatce uhybame doleva vzhuru, kde po nejake dobe nalezame misto pro stan. Svahy jsou sice pozvolne, ale malo clenite a tak najit rovny placek nemusi byt uplne jednoduche.
K veceru se na obloze strida siroka skala barev. Jsme radi, ze jsme nezakempili dole v udoli, nebot vyhled je uzasny. Fotim primo ze stanu, vitr je velmi nekompromisni. Nakonec se jeste chvilku divame na "TV" otevrenym vchodem a opet za svetla jdeme spat.
Ranni vstavani v 5 se odklada kvuli desti, vyrazime az po 8 na nejblizsi tisicovy vrchol, Beinn Dearg. Cesta stoupa jen velmi pozvolna, oblaka se drzi dostatecne vysoko a tak se muzeme rozhlizet. Krajina mi lehce pripomina vrchol Studnicni hory. Na vrcholu panuje nestoudny vitr, ktery vysava zivot ze vseho, co se za normalnich podminek pohybovalo. Nafotit panorama bez rukavic je doopravdy spatny napad:-) Sbihame zpet ke stanu, balime ho a pokracujeme jinou cestou zpet do Blair Athollu. Pohled na udoli Glen Tilt shora je paradni, konecne zelen, kterou jsme tu ocekavali. Dorazime do mesta, nechavame si ujet vlak a posleze dokonce spalit obliceje od skotskeho slunicka.
Secteno a podtrzeno:
Fajn 3 denni vylet. Z Blair Athollu by se dalo jit nahoru libovolnym smerem. Krajina Grampian Mountains nad cca 500mnm pusobi v tuto dobu pomerne nehostinne. Vody je ale vsude dostatek. Stanovani by tu melo byt zcela legalni. Po cestach se pohybovalo pomerne dost lidi, jakmile ovsem prijde vecer, jste v horach sami:-)