27.9. Provincie Shaanxi (2) - Taibai Shan

27.9. Provincie Shaanxi (2) - Taibai Shan (pohledem nas obou)
Autobus na TaiBaiShan odjizdi asi kazdou hodinu z placku pred vlakovym nadrazim (200m na V od pokladen), listek kupujeme na miste za 35 Yuanu. Cesta trva 2h, konecna je u megalomanskeho turistickeho centra na severnim upati hor.
Prvni informace kterou dostavame je anglicky psany odstavec v sesitu, ktery mi predklada slecna na "informacich". Stoji v nem, ze cizincum neni dovoleno vystoupit na nejvyssi vrchol pohori. Dovoleno je svezt se turistickym autobusem, ktery zastavuje na nejzajimavejsich mistech, vzdy s pauzou na foceni. Dovoleno je dale nakupovat suvenyry a stravovat se ve zbudovanych zarizenich.
Myslim, ze to nepotrebuje komentaru.
Teda potrebuje jen jeden: Kurvy!
Pohled na hradbu hor zespodu je ale impozantni. Zubata linie v mracich a prevyseni 3300m se nevidi kazdy den:-)
Kdyz se rekne TaiBaiShan, vybavi se mi prijemny muzsky hlas z repraku na parkovisti pod horami, ktery, ac cinsky, jiste vychvaluje zdejsi hory a krasu prirody. Informacni stredisko a pokladna pred TaiBaiShanem vypada dost ujete, vsude je to nacancane, personal chodi v kostymcich, v radach stoji zamcena i trojsedackova kola, fontanky strikaji a hudba se dere z repraku. Komicke je, ze tu krom nas neni ani noha. Nelibi se nam to, jednoznacne se tedy shodujeme zkusit to po svych podle mapy. Prochazime mesteckem a hned je to razem jine...
Konecne se dostavame do poradne zemedelske oblasti, kde krome kukurice, kterou susi rovnou na silnici, poznavame kiwi a stromy obsypane "kaki". Kaki chutnaji skvele. (Teprve tady si uvedomujeme, kde vlastne jsme. Zemepisna sirka srovnatelna se severem Afriky a 500mnm; pozn. red.)
Vesnicane na nas udivene koukaji, prestavaji pracovat, jist, ale na to uz jsme zvykli. Obcas se ozve "Hallou - spis Chalo". Ochotne nam na mape ukazuji, kde jsme a kudy mame jit. V nekterych pripadech to spis Martin ukazuje jim, kde jsme, ale ochotni jsou a pomoc chteji:-)
Dnesni noc travime pod kiwi, ktere ma pro nase ucely (stanovani) idealni vysku. Stromky jsou podeprene kuly ve tvaru T a z dalky budi vzezreni vinice. Plody k prime konzumaci jeste nejsou, neb jsou tvrde jak beton.
(V noci nas budi koncert cikad a jinych obyvatel zvireci rise, nebyt te desive amplitudy, bylo by to docela prijemne; pozn. red).
Rano vztavame casne a jdeme vstric vrcholum. Zacina to vypadat velice slibne, jednak narazime na vodopad a pote i na schody do kopce. U maleho klastera se doptavame delniku kudy dal a krom rady dostavame i zeleny caj. Pokracujeme az k domku s bagrem, ktery se zda opusteny, ale zdani klame. Po chvili naseho zevlovani vychazi muz, vypada jako taoisticky mnich. Ajaj, cesta tudy nevede, musime uplne dolu. Doprcic!
Volime tedy variantu B, jit zpet k turistickemu stredisku a jet skvelym vyletnim autobusem nahoru.
Opet se dostavame (po 10km chuze a 1 stopu na korbe nakladniho prskoletu (trikolky), pozn. red) do idylickeho centra s duhou nad vchodem, ohromne haly, kde pousti reklamni dokument z hor, jen tu nikdo neni. Nevime kam jit, protoze je to tak pitome neprehledny, ze se o nas musi par zamestnancu postarat. U kasy vyplnujeme osobni udaje, vypada to skoro jako dalsi zadost o viza!? Za pouhy vstup do hor solime kazdy 100 yuanu. A autobus (dalsich 30/os) samozrejme jede "ted". Takze proste nekdy v rozmezi 30 min. pojede, to uz zname. V autobuse krom nas je jedna slecna, nevime, zda to je pruvodkyne nebo pasazerka. Autobus ma stat na vytipovanych zastavkach 20 min., tady si kazdy vyletnik muze udelat par fotek, pokochat se a zase se jede dal. Nevime, zda je to k smichu ci placi. Prvni zastavka je u vodopadu, na skalni stene je vytesan asi Buddha s lotosem. Chvilku si prohlizime a najednou ridic troubi, nereagujeme, troubi furt a vyleza i jedina spolucestujici, aby nas nahnala do autobusu. To teda ne, dalsi zastavku bojkotujem.
Nakonec se nescetnymi serpentinami dostavame na sedlo k dolni stanici lanovky (2800mnm). Zaujmou nas napisy na cedulich lakajici lidi: "lanovkou si lepe uzijete vystup, ktery by vam jinak zabral 3h". Pri prevyseni 400m se mi to docela nezda, vystup posleze zvladame natezko za hodinu. Ale proc motivovat lidi k pohybu, kdyz by z toho nebyly zadny prachy...
Po drevenych schodech se vydrapeme az na vyhlidkovou plosinku nad previsem (asi 3300mnm). Podavam fotak sikmonkovi, ktery se nabizi a ktery ho posleze pousti na zem. Skrabance nevadi, hlavne ze optika vypada ok, ufff:-)
Dalsi cestu nam znemoznuje typek, ktery je zrejme zaroven hlidac cizincu a prodavac zamku (na zamknuti na zabradli). Otacime se a rozhodujeme se pro brzke zakempovani pobliz. (Obejit by se dal asi lesem po leve strane, svah tam neni nelezitelny). Nakonec varime a posleze kempujeme v altanku v lese, pobliz horni stanice lanovky. Legalni to tu asi nebude, ale lidi tu zase tak moc neni (je tu mozna vic delniku, budujicich vse mozne kolem cesty).
Vstavame ve 4, abychom se vyhnuli vsem ocim. Nalehko se prosmykneme kolem nocleharny pro deliky ci personal. Po 5. hodine potkavame delniky slapajici po schodech dolu pro material. Uskakujeme do lesa a nechavame je v klidu projit. Tapeme dal po spickach a divime se, kolik se tady toho buduje. Dale se vyhneme 2 stanum a vyhoupneme se na prvni vrchol (cca 3500mnm). Teprve v tomto pasmu mizi les. Slunce vyjde za chvilku, pohled na hrebeny vykukujici z mraku nize je nadherny. Nejvyssi vrchol je videt dale na JZ. Cesta vede pres horskou chatu, turiste jiz vstali a zrejme si take foti vychod slunce. Prochazime kolem, vcemz nas zastavuje pan s bundou horske sluzby, ze dal nee. 2 kroky dal, pan zvysuje hlas. Snazime se cosi vykomunikovat s pomoci prekladace, ale bezvysledne. Cinane z chaty slapou po ceste dal, my nikoliv. Otacime se tedy zpet. Premyslim chvilku, jestli by nas do kopce dobehl, ale asi to neni dobry napad:-) Misto nelze dost dobre obejit bez povsimnuti vzhledem k charakteru terenu. Nu coz, tak jdeme zase dolu.
Schazime k batohum a posleze k parkovisti na sedle. Voda je zde k mani za neprijemnych 7Yuanu/0,5l. Kurvy!
Sjizdime busem nize, abychom nasli placek na stan a v klidu se vyspali. Nutno rici, ze i krajina v dolni casti je paradni. Svahy jsou velmi prudke, vsimame si nekolika kolmych sten, ktere jsou misty porostle zeleni. Vystupujeme na nahodne zvolenem miste a slapeme pesky po silnici dolu. Cesta se klikati uzkymi udolimi, skoda ze tu neni i nejaky turisticky chodnicek. Kempujeme na placku u reky a maleho vodopadu kolem 1400mnm. Voda z reky vypada celkem zle, z pritoku lepe.
Posledni den v horach tapeme dolu k vodopadu u lotosoveho kvetu. Misty se objevuje dreveny chodnik, prilepeny na skalu nad rekou. Je to fajn zpestreni, jen vzhledem k desti docela klouze. Druha cast (dale po proudu) uz se nam ale moc nelibi, drevo vypada docela nahnile a tak pokracujeme radeji po silnici. Z druhe, spodni strany je pak pristup na stezku zamezen paskou.
Z hor odjizdime turistickym autobusem k centru, do Xianu potom klasickym autobusem.
Secteno a podtrzeno.
Taibai shan jsou paradni hory. Je dost skoda, ze Cinane z nich delaji tovarnu na prachy. Rozsah celeho budovatelskeho projektu je nevidany. K politice ohledne zamezovani vstupu na nejvyssi vrchol se nema cenu vyjadrovat.
Dost nas mrzelo, ze jsme nenasli jinou cestu, zacinajici asi 10km na zapad od turistickeho centra. Mapa se docela lisila od skutecnosti, vesnice nejsou prilis ohranicene, cest mezi sady a polemi je nespocetne. Mistni prirozene vubec nechapou vase umysly, nabyl jsem dojmu ze mnozi ani uplne dobre neznaji okoli.
Potencialnim zajemcum o trek v Taibai Shanu bych doporucil zkusit taxi do nektere vesnice lezici na ceste na hreben (cest nahoru je v mape zakresleno mnoho) a vzhledem k prevyseni si vyhradit vice casu. Cesta turistickym autobusem nahoru je pro dalsi rozsahlejsi pohyb po horach celkem na nic.