Cesta k jezeru Chara-Nur (pohledem Martiny)

22.7. Cesta k jezeru Chara Nur (pohledem Martiny)
18.7.Idealni susici rano
Vstavani tak akorat, susime veci, neb je krasne, misto je paradni. Vyrazime, uchazime asi 10km a pritom na nas troubi auta, mistnaci se davaji do reci, konecne se nam dari stopnout vhodne auto, hlavne velikostne vyhovuje. Dobrodinci v aute neni rozumet, ale nakonec to klapne. Sveze nas do visky Sajany, platime mu 200 rub. a zjistujeme, ze kousek je super obchudek, paradne zasobenej, k veceri budou tedy makarony s calamadou.Prikupujeme taky toaletak, velmi vazeny artykl na cestach. Davame obed a zajem mistnich nas uz zacina obtezovat, neb snad kazdy se zajima o mapu a jsou uz dost vlezly -sahaji nam na chleba, nuz....Je tezke zbavovat se odpadku,zadny kos a k tomu nase srdce ekologu. Volime kompromis a nechavame balicek s odpadem na plote, je tu pomerne cisto, tak snad to odvezou. Posleze zjistujeme, kam to vozi, na skladku a tam to pali, ale co s tim jinak!? Uz stihame jen par prehanek, staveni stanu v neci ohrade, vecu a prevenci proti medvedum-jidlo na strom.
19.7. Zada na kasi
Vychazime az v pul 12, potkavame pouze ctyri lidi za den. Koupacka a obed u jezirka. Kolem pul 19 stavime stany u reky, je pruzracna....Varime vecu na ohni, cocka se spekem, cibuli a cesnekem, vesime opet zasoby na strom a spat.
20.7. Nekonecny les-aneb opravdu jsme sli dlouho lesem a komari si nas zacali podavat. Potkavame, dle nas a mapy posledni staveni.
Legenda o ctyrech Cesich-aneb uz tu o nas vedi, dokonce i jezdec na koni s psikem se ptal, jaktoze nejsme 4....protoze Lukas byl na toalete.
Prvni brodeni....
Rozdelavani ohne za deste slo az bravurne, vecere opet vyborna-ryze se sus. masem a mistnim snytlikem.Spanek u jezera (Bursagaj? Nur).
21.7. Beh ruskou tajgou, jdem na doraz, komari nas cupujou-cely den v moskytiere a presto sezrani,konecne jezero na lave (JV okraj Chara Nuru), smrdi mi nohy....
22.7. Vsude kameni, zpatky ni krok
Trochu se nemuzeme pohodnout,chceme zustat a odpocivat, Tomas s Lukasem chteji rozhodne jit dal, najit radne kempoviste...Nakonec jdeme vsichni dal, nejprve lavovymi kameny, pote travou, drny a krovim,pak prituhuje-poradnyma sutrama.Dost se kvrdlaj, po chvili ho mam na noze, bajo...Ve skupine to vzbudi vlnu gentlemanstvi, nosi mi batoh.Kdyz vecer zaviram oci, obevuje se opet kameni, doufam, ze dalsi cesty budou jen lepsi!