Francie - v kopcích Central Massif (Auvergne-Rhone-Alpes)

Další region nás vítá zpočátku mírnými stoupáními. Provoz na vedlejších silnicích třídy D a spojovacích silnicích je opět téměř nulový. K večeru se nám otevírá první výhled na Massif du Sancy - hřeben s nejvyšší horou centrálního masivu. Moc dobře se mi dnes nejede, myslím že si navozuji lehkou dehydrataci. Plácek na spaní nacházíme ale zcela luxusní - nízká tráva a parádní výhledy na všechny strany. 

Narozeninové ráno je zatažené. Před snídaní cvičíme a krátce se proběhneme po trávě. Hory se dnes schovávají do mraků. Pokračujeme na jihovýchod, zastavujeme jen u města Laqueuille v podnikové prodejně místní sýrárny. Krása. Šlapeme dál do Mont-Dore, místního horského střediska. Provoz houstne a město je s výjimkou centra docela ošklivé. Působí to tu na nás trochu negativně, ale je možné, že v tom hraje roli i počasí. Po nákupu se pouštíme do výjezdu sedla Col de la Croix Saint-Robert (1451mnm). Nedaleko za městem vjíždíme do mlhy. Ochlazuje se znatelně, na sedle nemáme vůbec chuť pokračovat pěšky na hřeben podle původních představ. Máme ale aspoň radost, že nás výjezd nijak nerozházel, byť převýšení necelých 400m a průměrné stoupání 6% nejsou nijak závratná čísla. Sjíždíme pod kopec a protože se nechceme vzdalovat od hlavního hřebene, stavíme stan na pasece u vesničky Moneaux v asi 1100mnm. Dáme si sýrové orgie s vínem z Bordeaux a usínáme asi na hodinku ještě za dne. Večer se obloha trhá a při zajížďce nalehko pro vodu se mi naskytají kochací pohledy na hory. Usínáme za cinkotu kravských zvonečků. 

Ráno nás vítá modrá obloha a chladný vzduch, je necelých 8°C. Sbalené věci a kola necháváme schovaná na místě a vyrážíme na pěší túru. Obcházíme po hřebeni údolí Vallée de Chaudefort, část cesty vede po trase GR4. Úmyslně vynecháváme nejvyšší vrchol Puy de Sancy, pod který vede lanovka a na kterém vidíme davy lidí. Namísto něj vylézáme na Puy Ferrand (1854mnm), kde je také parádní výhled a klid. Krajina je velmi zelená, jde se příjemně a tak se celý den kocháme. Při sestupu si lehce zvrtávám kotník, ale není to nic vážného. K večeru pokračujeme na kolech přes historické městečko Besse k jezeru Lac Pavin. Je to zalitý kráter sopky s nádherně zelenou barvou vody, jež jsme viděli už z hřebene. Koupání je tu zakázáno a vzhledem k pozdní hodině a nadmořské výšce 1200m je už stejně slušná zima, takže šlapeme dál nasvícenou krajinou a hledáme plácek na spaní. K večeři připravuji odporně slizkou rýži, jež by mohla konkurovat snad jen daníkovo kuchařským vyplodům, ale Martince naštěstí chutná:-)

Ráno začínáme 15km sjezdem, bereme si fleecové mikiny, nepromokavé bundy a čepice a stejně nám žádný hic není. V údolí je ale úplně jinak. Dojíždíme do Isoire (400mnm), svlékáme se do krátkých rukávů a mažeme se opalovacím krémem. Vyzvedáváme si objednané brzdové destičky a řetěz, který hned měníme. Předchozí hg54 vydržel 3100km a ještě nebyl úplně KO, dobrý výkon. 

Navštěvujeme románskou katedrálu s miniaturním relikviářem Saint-Austremoine. Pokračujeme širokým údolím podél řeky l'Allier. Stáda krav nahradila kukuřičná pole, je tady očividně sucho a teplo. Kopcům jsme ale ještě nedali sbohem, dostat se odsud na jihovýchod nelze jinak než překonáním dalšího horského masivu. Dnes je to ale po rovině a po větru, jede se parádně. Večer navštěvujeme starobylou vesnici Lavaudieu. 

Dnešní dopoledne je zřejmě ve znamení trestu za to, co jsem tu dříve poznamenal (že mám kopce rád). Vyjíždíme poněkud pozdě a hned od začátku stoupáme z 500 do 1100mnm. Slunce praží a ze mě teče směs potu, špíny a opalovacího krému. Kopec není nijak zákeřně zlý, ale v tom teple mi moc nesedí. Martinka zvládá stoupání v poklidu. Nahoře je krásný výhled, starobylé vesničky, úplné mrtvo a o trochu chladnější vzduch. Kupujeme si malé občerstvení a zase se divíme, jak se tu (zatím po celé cestě ve Francii) v obchodech na vše bez problémů sahá rukama. To by se naši hygienici divili:-) 

Sjezd do údolí Loiry si nijak zvlášť neužíváme. Silnější provoz, vítr, mizerné krajnice a naše naložená kola - žádná zábava. V 850mnm je 28°C. Přijíždíme do města Le Puy en-Velay v asi 600mnm. Geograficky i architektonicky je to velmi zajímavé místo. Na 3 sopečných vrcholech tu stojí 2 masivní sochy a jedna románská kaple. Na dalším kopci stojí velká katedrála, do které se vstupuje po schodech zespodu. Není divu, že je to významné poutní místo. Necháváme kola zamčená před infocentrem, powerbanku v nabíječce tamtéž a procházíme si město. Na UNESCO to tu s turisty není tak zlé. Odjíždíme k večeru, překonáváme Loiru a spíme na louce asi 10km za městem. Za dnešek jsme dohromady vypili 10l vody a k tomu snědli 1 melouna:-)

Ráno vyjíždíme v 9h, je 12°C a tak jsme pro chvíli rádi za větrovky. Daň za včerejší návštěvu města je dnešní výjezd ze 700 do 1400mnm. Slunce praží hned od rána, ale jede se mi lépe než včera. Martince údajně ne, ale i tak jsme nahoře ve městečku Les Estables v pravé poledne. Po cestě nás míjí nejdříve mladíci pokřikující z auta, později slečna nabízející vodu a croissant. Máme pocit, že je tady více fanoušků než opravdových cyklistů. 

Les Estables je malé, ale docela živé centrum na úpatí sopečného vrcholu. Dáváme si oběd, siestu a vyjíždíme znovu až před 5h večerní. Protažení se nekonalo a tak rozjezd do dalšího, byť krátkého stoupání je dost bolavý. Za prvním sedlem míjíme ceduli kraje Ardeche a vnímáme vítání cikád. Jedeme po panoramatické klikaté cestě mezi skalami a sopečnými kužely. Nádhera. Přijíždíme k prameni Loiry. Turistický komerční hnus, který nemá s řekou mnoho společného. Pramen protéká vstupní částí obchodu se suvenýry. Nu co, vodu potřebujeme takže si nabíráme Loiru:-) Pramen, parkoviště a stánky jsou na úpatí sopky Mont Gerbier de Jonc. Převýšení je jen 100m, ale svah je celkem prudký a vrchol parádní. Zástupy turistů jsou pryč jako mávnutím kouzelného proutku. Asi to bude tím, že už je docela pozdě. Vítr je příjemně chladný, bez něj by nás slunce spálilo. Výhled je snad nejlepší, jaký jsme na této cestě měli. Sopečné vrcholy, zalesněná údolí, v dáli na východě zubatý hřeben Alp. Při západu slunce by to mohlo být ještě hezčí, ale čekat tu 2 a půl hodiny nechceme. Sestupujeme a po přehoupnutí přes poslední sedlo započínáme sjezd na jihovýchod směrem k řece Rhoně. Po pár kilometrech stavíme stan na louce s pěkným výhledem ještě na hřebeni. 

Dopoledne sjíždíme ze 1400 do 300mnm a definitivně opouštíme Central Massif. Užívám si sjezd, provoz je slabý a platí tu rychlostní omezení. Okolo 500mnm zacítíme vůni středomoří. To už je ale na další článek, přestože jsme stále v tomtéž regionu.