Podel Bajkalu do Ulan Ude (pohledem nas obou)

7.8. Podel Bajkalu do Ulan-Ude (pohledem nas obou)
Z Mondy jedeme do Kultuku brzy rano marsrutkou za neprijemnych 500Rbl/os (cca 200km), navic nam na strese kvalitne zmoknou bagly. V Kultuku nabijime a obedvame v mistni jidelne, ceny celkem prijemne, toci se tu i spousta mistnich. Dezert ve tvaru valecku z testa ala vosi hnizda nema chybu (20Rbl).
Obecne tu mame problem s mobily, odesilani sms funguje podle nalady. Je tezke urcit, na cem je to zavisle, sms poslana ze stejneho operatora (ruskeho) na stejne cislo nekdy projde, jindy ne. Z Mongolske site (na horach mela signal) totez. Vlastnime oba SIM od O2, jestli to takhle pujde dal, tak si poridime v kazde zemi mistni SIM. Problem je dle ocekavani take s pristupem na internet. Posledni wifi jsem chytil na schodech kavarny pri zastavce v Novosibirsku, od te doby nic:-(
Z Kultuku jedeme marsrutkou do Sljudjanky, stale prsi, vlak dal na vychod jede bud pozde vecer, nebo az zitra, takze se rozhodujeme pro prespani za mestem. Placek za rekou u autoskoly je vcelkem fajn, jen rano po nocnim desti se reka stava obtizne broditelnou (most resi vznikly problem). Zajimave je ze v autoskole maji postaven slalom mezi kuzely, jednak s cim vsim se tu jezdi. Jakou kategorii maji pro rizeni obrneneho transporteru, nevime:-)
Protoze wifi nenachazime ani ve Sljudjance (kde se toho da jinak sehnat dost), porizujeme si SIMku ruskeho operatora (megafon) pro pristup na net. Domluva to je celkem srandovni, zatim jsme nenarazili na anglicky mluviciho Rusa, nicmene dostavame 3GB za 300Rbl, fungujici, takze zatim spokojenost.
Stale prsi, na nadrazi potkavame Cecha Martina, dostavame par tipu na dalsi cesty. Jedeme lokalem za nevelky peniz do mestecka Vydrino, lezici u nejjiznejsiho cipu Bajkalu. Nakupujeme famozni rohlicky s tvarohem, testo ala maminka a skvela napln. Odchazime za stridaveho deste k mistni prirodni zajimavosti Teploe Ozera. Je to od zastavky odhadem 7km JZ, cestou nas miji dost aut, coz nam trochu kazi naladu. Jezera jsou 3, je u nich celkem rozvinut turisticky ruch, ale dari se nam najit placek pro stan (mezi 2 nejvetsimi), ackoliv se to tu oficialne nesmi. 2 z nich nijak zvlast tepla nejsou, ke 3 jsme nedosli takze nemuzeme delat zavery. Priroda je tu ale krasna, pyramidovite kopce se zvedaji hned za jezery, voda sama samozrejme paradni.
9.8. Plny den setkani
Rano mirime od jezer skrz kemp zpet do mesta. Nez se tak ale stane,potkavame Juru a Vitu, se kterymi jsme se setkali jiz vcera u jezera. Bodri tatici jsou ocividne radi a zvou nas na caj a buchtu, pote fotecka na rozloucenou a slapem. Sbirame si maliny na moucnik a pokracujeme,ale ne na dlouho, po chvilce nam zastavuje pan v ruskem terennim aute a chce nas popovest k silnici. S diky prijimame. Tahle cesta si rozhodne vuz ruske vyroby zada,neb je tu co metr dira s kaluzi. Setkani dnes nekonci, culime se na protijdouci par, kteri maji podobne velke bagly jako my a to jednoduse potesi, Polaci! Miri k teplym jezerum,pote do Ulan- Ude a nahodou take do Mongolska a pote Ciny, no jak jinak. Rehtame se a predavame si kontakty, neb mame stejne plany.Tapeme do mestecka na nakup a pak konecne k Bajkalu. Po chvili je nam jedno, kde dnes budeme spat,rozdelame si stan na oblazcich hned dva metry od vody. Rusove tu travi vikend, kazdy je tu autem, vybaven stanem nebo alespon motorovou pilou nebo sekerou kvuli ohni a skoro ze vsech koutu zni muzika. Dnes neni idealni den na koupani, zda se, ze si to mysli i Rusove, moc se jich nekoupe. Vecer varime na varici testoviny, pote prichazi mily dezert, Rus od naproti prinasi s usmevem jen tak velke kolo melounu. Rusko ma velkou a pohostinnou dusi.
Dodam nekolik technickych detailu a hlasek, ktere jsem si zapamatoval.
Vita je vojensky oficir v duchodu. Jura je automechanik, pokud jsem dobre pochopil. Vyjeli si spolu na dovcu, zhruba 3000km jednim smerem. Jestli bylo v Rusku neco fakt velkyho, tak tyhle dva typci k tomu rozhodne patrili, a to nejen vzezrenim:-)
Divame se na terenak Gaz, stojici pred rozvodnenou rekou, s kterym mame posleze tu cest se svezt. Vita pravi: "Tohle je skvely auto. To s vama vyjede na hory kam chcete. S tim tady vjedete do reky a tamhle na druhy strane zas proste vyjedete. To kdyz pustite z vrtulniku tak to na zemi udela prask, ale vlezete dovnitr, otocite klickem a jedete:-)"
"A co vy, budete potom psat knihu? Reknete doma ze ste tu potkavali lidi jako treba nas:-)"
"Rusko je jako slon a Ukraina jako moucha. My jim nerozumime, co oni chteji. Z pohledu vojenskeho je to jeden den. Jeden den by Rusku stacil..."
Cesta GAZem byl dalsi automobilovy zazitek, prestoze to bylo jen asi 5km. Nas sofer si se stavem cesty moc hlavu nedelal. Byla to rozmlacena asfaltka s dirami asi 20-50cm hlubokymi. Myslim si ze trefit nektere z nich beznym autem v teze rychlosti by bylo na generalni opravu. Pekne svezeni:-)
U Bajkalu u Vydrina travime 2 noci. Stejne jako jinde i tady bezne prodavaji ceska piva (v lahvi). Sehnat se da Kozel, Krusovice, nam neznamy Zatecky Gus a slovensky Zlaty Bazant. Z ruskych kousku nam nejvice chutnaji 3 medvedi, Baltika se rozhodne taky da pit.
Co nas naopak nemile prekvapilo je cena vlaku po Burjatsku. Skoro se nam nechce verit ze listek na lokalku na 100km je vice nez 3krat drazsi nez v Irkutske oblasti. Podobne za "plackartnyj" na vzdalenost lehce pres 80km platime neprijemnych 560Rbl na osobu.
Z Vydrina se presunujeme podel Bajkalu dale na SV do nahodne vybrane obce Babuskin. Tady je jezero jen kousek od nadrazi, nicmene "plaz" nas ke koupani nesvede, mesto se obecne neda popsat jako prilis krasne.
Potkavame 2 Němky, nakupujeme, stavime stan vedle kamenite "plaze". Ochutnavame uzeno-suseneho Omula, mistni rybi endemit. Mijime pomnik Babuskina, ktery tu byl popraven v r.1920 za pasovani zbrani. Ruska mladez si dava vecerni dostavenicko u nedalekeho majaku. V noci nas otravuji mysi a neustale hlaseni z nadrazi, ktere se rozleha skoro celym mesteckem.
Lokalku do Ulan-Ude jedouci pred 4 ranni zavrhujeme, cas a cena kolem 800Rbl/os se nam nepozdavaji, u rychliku jedoucich pozdeji ocekavame cenu jeste vyssi. Nakonec jdeme rano zkusit stopa, s tim ze kdyz pojede marsrut, tak jej bereme. Neni ale potreba, po necele hodince u nas zastavuje kamion.
Zacina to s nami trochu vypadat jako expedice po ruskych masinach:-) Tentokrat nam osud prihral pod ruku obrovsky Ural. Je to nakladak ve stylu Tatry, jen nase zname prislovi "Tatra nezna bratra" zde trochu narazi, neb Ural je bratr preveliky:<>D Vnitrek je ucelove zarizen, mista pro 3 je dostatek, bagly jdou ale na korbu. Za jizdy mate pocit ze se pod vami vse borti, silnice, sterk, skoro i mosty:) Sofer nam povida ze vaha je 15t naprazdno, s nakladem 30t a vice. Prekvapuje nas nizka udajna spotreba 40l/100km. Premyslim, jestli jsem nekdy v aute sedel tak vysoko nad silnici:-)
Vyskakujeme kousek pred Ilinkou, kde sofer odbocuje z hlavni silnice. Likvidujeme zasobu susenek a stopujeme dal. Miji nas hromada aut obsazena 1 clovekem. Hadame, ze zde plati neprima umera mezi cenou vozidla a pravdepodobnosti jeho zastaveni. Po hodince nam zastavuje 3-clenna rodinka v Toyote s volantem vpravo (toto usporadani je tu videt pomerne casto, ze by sem dovazeli ojetiny z Japonska?)
Mista v aute neni nazbyt, ocenujeme jejich ochotu. Je to asi urcita varianta pravidla "kdo ma moc, chce jeste vic, zatimco kdo ma ho*no, jeste se s nim rozdeli." Vymenujeme si zazitky v mezich urovne nasi rustiny a fotime si cast jejich mapy. Vysazuji nas na kraji Ulan-Ude, kde uz "na nas ceka" cisterna s kvasem a mestsky bus do centra.