Pohořím Jura aneb švýcarské pohraničí na kole

1.9.-6.9.2016
Aktuální kurz 1CHF = 25Kč
Do Švýcarska přijíždíme přes hranice na předměstí Ženevy. Na okraji města to vypadá podobně ošklivě jako na krajích jiných měst. Silnice je rozbitá a je jednodušší najít kebap než obchod s potravinami. Vybíráme franky a děsíme se cen v 1.supermarketu. Asi jsme si ve Francii měli udělat zásoby. Centrum křižují tramvaje, trolejbusy, nemálo aut a 2 obtěžkaní cyklisté. Vypadá to tu nablýskaně. Líbí se nám průzračná voda Rhony protékající městem. Nad cípem Ženevského jezera je zbudována masivní fontána, kterou vidíme i ze 40km vzdáleného vrcholu v pohoří Jura. Martinka jí přehlíží, neb stříká o trochu víc než ta v Mariánkách:-) Pijeme vodu z kašny jelikož se honosí cedulkou "pitná".
Motáme se v centru tam a zpátky protože nemůžeme sehnat plynovou kartuši. Je tu spousta sportů pro vyvoněné hodinkáře, ale žádný pro zevly našeho ražení. Nakonec se zadaří, ale za malou 230g bombu platíme 8,50CHF.
Jízda po velkoměstě natěžko není příliš relaxační aktivita. Vítáme cyklopruh při výjezdu kolem Ženevského jezera. Zastavujeme se na koupání. Voda je celkem teplá a čistá. Ještě víc si ale užíváme posezení ve stínu s pohledem na Alpy.
Dál se od jezera odkláníme na sever. Je fajn být opět mezi vinicemi, ale obecně je tento kraj na náš vkus příliš zalidněn. Kvalita silničního povrchu je taková, že je možné cítit drobné nesymetrie plášťů. Vynikající. Kempujeme v malém lesíku, jediném v širokém okolí.

Ráno začínáme stoupáním na pohoří Jura. Od hladiny Ženevského jezera v úrovni 400mnm je to dalších 900m nahoru. Kopec je to docela příjemný, většinu jedeme ve stínu. Asi v polovině stoupání je teplota 24°C. I tak ždímu vycpávky v helmě. Provoz je téměř nulový. Nahoře jsem trochu mimo. Vycházíme pěšky na blízký vrchol Cret de la Neuve (1494mnm).
Výhled je trochu zamlžený, ale stejně nelze přehlédnout přírodní divadlo na jihu. Na obzoru je několik různých linií v postupující výšce. Ty nejvyšší a nejzubatější se schovávají v mase mraků. Nad bílou peřinou se tyčí v úctyhodné výšce zaoblená blýskavá pyramida.
Mont Blanc. Vypadá, jakoby se tam vznášel. Podobná scenérie byla vidět i dole od Ženevského jezera, ale tady to nějak více vynikne. Krása.
Pokračujeme nejdříve zvlněným terénem mezi pastvinami, později sjíždíme po luxusním asfaltu do údolí Joux. Radost nám dělá obchod Denner, kde nakupujeme za lidské ceny. SZ strana jezera Lac de Joux se pyšní cedulemi "camping interdit" (zákaz kempování). Stan tedy stavíme u zahradního domku na kopci nad jezerem. Za cinkotu krajských zvonů večeříme
těstoviny s bulgurem, olivovým olejem a sýrem Gruyere.

Ráno teploměr ukazuje 11°C. Pastviny v okolí jsou zelené a velmi švýcarské. Brzy po výjezdu se zastavujeme v malém obchodě, kde ale nic nenakoupíme. Ceny bych okomentoval jako "k smíchu a pláči." Nezralá rajčata za 5,50CHF/kg (130Kč), bageta 250g za 3CHF, zcvrklé papriky snad za 7,50CHF/kg. To si je tu nechte, klucí neutrální.
Pokračujeme a cestou se mi podaří posbírát pod stromy několik spadlých jablek. Dáváme si dlouhou siestu ve stínu pod duby. Obědváme včerejší bagetu napouštěnou tradičně olivovým olejem. Zjišťujeme závadu na Martiny brašně Ortlieb - vypadl jeden ze 3 šroubů, který drží lištu s háky na samotné brašně. Nahrazuji ho jiným, méně důležitým šroubem z téže brašny. Budeme muset objednat nějaké náhradní šrouby v Německu.
Všímám si několika cedulí oznamujících možnou pokutu za kempování 50CHF. Na místní poměry se mi to nezdá nijak moc, vždyť i košík jablek by stál víc:-)
Do města Sainte-Croix stoupáme z 600 do 1100mnm. Na úpatí vnímám barevné stromy, pote už jen velmi konstantní stoupání. Jede se mi docela příjemně, ale na vrcholu si připadám slušně sedřený. Martince se nelíbí chování řidičů, prý je tu největší koncentrace bu*** (pánů nehodných) z celé cesty.
Večer máme bolesti v oblasti dutiny břišní. Máme podezření na nekvalitní vodu, neb jsme se nechali obměkčit názorem jakéhosi místního cyklisty. Podle jeho zkušeností je všechna tekoucí voda ve Švýcarských městech pitná, nezávisle na tom, jestli je u zdroje cedule "Eau Potable" (pitná voda) či nikoliv. Nu, možná ne tak docela. Hlavně, že máme s sebou desinfekci vody Aquasteril...
Večer trávíme s warmshowers dobrodinci Jérémie a Claire. Stavíme si stan na jejich zahradě, neb pro dnešek upřednostníme čerstvý vzduch. Mají 4 děti, Jérémie pracuje ve vývoji elektronických čidel, Claire je zatím na mateřské. Povídá, že sehnat práci na částečný úvazek je pro ni obtížné. Kromě toho je prý zaměstnanost ve Švýcarsku solidní. Povídají nám o jazykových komplikacích a o své zemi obecně.

Martinka vynechává večeři i snídani. Já padám do mdlob jen při té představě:-) Dopoledne řešíme různé záležitosti na internetu na zapůjčeném laptopu. Vyjíždíme až po poledni. Na uvítanou máme sjezdík po místy regulérně rozbité silnici. Haha, Švýcarsko. Jinak je to ale sjezd ideálních parametrů, kolo jede na volnoběh asi 50km/h a zatáčky jsou příjemné. Na konci se svah asi trochu přiostřuje, neboť dle tachometru překonávám poprvé natěžko sedmdesátku. Obědváme na odpočívadle s německým motorkářem. Dnes mám docela chuť na tuk což se mimo jiné projevuje tak, že se mi litr olivového oleje v pet lahvi nezdá nijak moc. Také se mi francouzský hermelín zdá suchý:-)
Po obědě si dáváme další výjezd hodný zápisu. Převýšení 350m není sice nijak moc, ale průměrný sklon 9% překonává naše všechna alpská stoupání. Rychlost posunu v takovém svahu je asi 6,5km/h při pohodovém tempu. Nahoře se kazí počasí, začíná pršet a teplota postupně klesá z 21 na 14°C. Po dlouhé době navlékáme membránové bundy a jsme za ně rádi. Projíždíme mezi zelenými loukami za cinkotu kravských zvonů. Vypadá to, že přinejmenším každá 3. usedlost musí mít vyvěšenou švýcarskou vlajku. Míjíme velká stavení, která mají v čele i 6 oken vedle sebe a 3 patra. Podle plakátů se tu produkuje mléko na výrobu sýrů Gruyere. A opravdu, zastavujeme se u sýrárny, kde je volný vstup do malého návštěvnického centra. Postup výroby je velmi detailně vysvětlen a vidíme i část výrobních prostor. Automatizace pronikla přirozeně i do tohoto průmyslu takže můžeme obdivovat automatické potírání solí a obracení rozměrných bochníků sýra. Kupujeme si směs sýrů na fondue a těšíme se na švýcarské národní jídlo z ešusu.
Nasedáme opět na sedla a vzhledem k téměř skotskému počasí se mi vůbec nechce stavět stan. Máme ale štěstí, neboť jsme v zemědělské oblasti a během pár kilometrů narazíme na menší otevřenou stodolu. Trochu zameteme betonovou podlahu a pak už si jen v suchu libujeme. Venku se mezitím hustě rozprší. Při večeři si potvrzujeme rčení "sůl nad zlato". Rýže s olivovým olejem a čokoládou je ale výborný dezert.

Ráno je Martinka nevídaně čilá. Venku prší, takže mě se moc ze suchého přístřeší nechce. Podaří se mi dopsat deník, z čehož mám radost. Martinka mezitím háčkuje. Vyjíždíme po 10h. Mlha se válí v mělkém údolí, je 13°C, bezvětří a téměř absolutní vlhkost.
Osady, které projíždíme napovídají, že tento kraj má nejlepší časy za sebou.
Za deště sjíždíme do města La Chaux de Fonds. Nevypadá to tu obzvlášť lákavě a lidé se tváří stejně pochmurně jako dnešní počasí. Martinka povídá, ze jsou to francouzsky mluvící Němci. Nakupujeme. Pokračujeme po cyklostezce č.7, která se vine mezi farmami a pastvinami. Profil je
zvlněný s prudkými stoupáními i klesáními. Povrch je smíšený - asfalt a lejna. Je regulérní zima, podobná jako ve Skotsku, ale alespoň bezvětří. Myslím, že tato část trasy by byla za hezkého počasí malebná, ale teď prostě není moc vidět.
Kempujeme na louce u lesa. K večeři dnes slavnostně děláme místní národní pokrm - fondue. Kousky sýra se rozpustí v bílém víně a do vzniklé hmoty se namáčí kousky pečiva. Směs sýrů máme dobrou, jediný nepříjemný detail je, že jsem nevědomky koupil víno červené. Žhavíme ešus a tavíme sýr. Tušíme, že ani vzezřením, ani chutí to nebude dle švýcarských představ. 400g je asi tak dvakrát tolik, než kolik by nám stačilo. Po 4. přehřátí se směs nevratně separuje na bílou tekutinu a fialový modurit. Vypadá to spíš jako vanilko-borůvková zmrzlina než jako fondue. Odstranit zbylý modurit z ešusu i ze lžíce dá pořádnou práci.
Napravujeme si chuť čokoládovou rýží a precpáni zalézáme do spacáků.

Ráno nás vítá modrá obloha. Krása.
Dopoledne převažuje podzimní atmosféra, slunce je docela silné, ale vítr studený. Listí nám šustí pod koly jak projíždíme smíšeným lesem. Při poryvu větru se pruh oblohy nad námi zabarví dalším padajícím listím. Vzduch krásně voní.
Sjíždíme pomalu z pohoří Jura na sever, směrem k francouzským hranicím. Scenérie se nám moc zamlouvají, je to hezký kraj. Otepluje se s klesající nadmořskou výškou. Utrácíme pár "drobných" za chléb v poslední vesnici a loučíme se po necelém týdnu se Švýcarskem.