Provincie Shanxi (1) - Datong, jeskyne Yungang, hora Heng Shan (2016mnm), (pohledem nas obou)

16.9. Provincie Shanxi (1) - Datong, jeskyne Yungang, hora Heng Shan (2016mnm), (pohledem nas obou)
Z Jiningu odjizdime vlakem do Datongu, cesta trva necele 2h. Ubytovani mame zarezervovano v hotelu Yanbei, hostel byl bohuzel plny. Cena je 280 Yuanu za 2luzkovy pokoj. ****hotel ponekud kontrastuje s nasi posledni noci, ale coz, je levnejsi nez hostel v Moskve. Tim nicmene pozitiva konci, recepcni nemluvi anglicky, na pokoji neni wifi. Skoda.
Datong je na nase pomery velke mesto. Centrum je opevneno hradbami, uvnitr jsou krome nehezke zastavby 2 stare klastery. Celkove je mesto velmi kontrastni, budovy z dob velmi davnych sousedi s nove vystavenymi i 30 patrovymi panelaky.
Jedeme se podivat do budhistickych jeskyni Yungang, od vlakace busem c. 4 a potom 3, kazdy nas stoji 1Yuan na osobu, prijemna cena za mhd. O to horsi je to se vstupem, platime 120 Yuanu/os. V jeskynich jsou vytesane pagody, sochy i lecos dalsiho. Dohromady jich je pres 40, neni to komplex ve smyslu koneprusek, ale samostatne "mistnosti" ve stene piskovcove skaly. Cestou prochazime noveji vypadajici klaster. Celkovy pocit neni spatny, ikdyz cinskych turistu a skupin s pruvodci je tu moc. Je to celkove trochu komercni obluda, zarazeni na unesco pamatkam mozna uplne "nesvedci".
Dalsi den shledneme klaster Shanhua v centru mesta. Prichazime dopoledne a jsme v komplexu skoro sami. Vstupne 40 Yuanu, atmosfera paradni a je rozhodne na co koukat. Vysledny pocit skvely:-)
Presto, nejlepsi zazitek z Datongu je jineho razeni, protoze klaster nemohl trumfnout kucharsky um rodinky v lokalu u kruhace opodal. Uzivame si tu 2 paradni vecere, je to balzam na dusi i chutove poharky. Konecne tu dostavame caj, co je opravdu caj a ne sr**ka, kterou nekdo nazyva caj:-D
Protoze jsme nesehnali mapu provincie, planujeme podle nafoceneho pruvodce. Z Datongu mirime na klaster Xuankongsi. Autobus jede z nadrazi cca 500m JV od krizovatky ulic Yuhe West a Wanshou. Autobusy jsou popsany i latinkou, nas prvni cil je nevzhledne mesto Hunyuan, odkud jede dalsi autobus ("mhd" c.8) k nedalekemu klasteru. Cestou do Hunyuanu mijime nejprve nekolik "panelakovych lesu", aneb novych okrajovych sidlist, ktere opravdu pripominaji betonovy les. Pozdeji mijime 2 neprehlednutelne elektrarny, dohromady 11 bloku na uhli. Kolem silnice je to velmi nevzhledne, tady bych nechtel byt na commissioningu:-) Dale me zaujmou svazkove vodice elektrickeho vedeni, zde jsou svazky tvoreny hned 6 draty (v CR max. 3).
V Hunyuanu se na misto odjezdu 2. autobusu doptavame mistnich, prekladac v mobilu je nedocenitelny. V knihkupectvi kupujeme mapku Ciny s cinskymi jmeny, k dostani je i velka mapa provincie.
Ke klasteru Xuankongsi se dostavame az kolem pul 6, je zavreno, vetrno, chladno a tak jako tak predrazeno (124Yuan/os). Radeji bereme stopa ke vstupni brane na posvatnou horu Heng Shan. Tam nas sice take vyhaneji, protoze kasa uz je zavrena, ale my uz stejne jen hledame a nachazime placek na kemp (asi 1km vychodne).
Nasledujici den se rovnou vyskrabneme na silnici vedouci zhruba do poloviny vrcholu, kde je velke parkoviste. Smog v udoli by se dal krajet, nahore je to lepsi. Jakousi nahodou prochazime kasu kdyz v ni neni zivacka, listky po nas chteji az nahore, kde uz se nedaji koupit. Nakonec nad nami mavnou rukou a pousti nas dal i bez nich.
Hora Heng je doslova "poklasterovana", taoisticke motivy se trochu lisi od budhistickych i z pohledu nasince. Na vrchol potom vede upravena cesta, schodu si clovek uzije do sytosti. Voda se da poruznu koupit, tekouci jsme nevideli.
Zachazime si i na dalsi vrchol, kde jsme uplne sami. Celkove se tu lidi docela dobre rozprostrou. Vyhledy kazi jen rozvinuty tezebni prumysl v okoli. Nejzajimavejsi je asi klaster nalepeny na skale a asi 30m usek sirokych a brutalne strmych schodu (teda na cepiny to zase neni:-)).
Sbihame dolu a kempujeme na stejnem placku, na malem policku ve svahu.
Vypada to, ze Heng Shan je zaroven nejvychodnejsi misto naseho putovani...:<>):(
Nasledujici rano si nechame ujet autobus a posleze chytame nejrychlejsiho stopa celeho putovani. Mlady pan nas odvazi na autobusak zpet do Hunyuanu. Dalkove busy odjizdi odsud, z kraje mesta, zatimco mestske busy z jineho mista v centru. V internetove kavarne vyjasnujeme dalsi plany. Zavrhujeme Wutai Shan (kam jel bus v 9 rano) a rozhodujeme se pro brouzdani mesty. V 17 20 pak odjizdime busem do Yingxianu (16 Yuan/os). Masiv Henshanu vypada ve vecernim svetle naramne. Cestou mijime pocetne vesnicky, na polich se pestuje hlavne kukurice, ale take slunecnice, zelenina i vinna reva (nadmorska vyska je zde lehce nad 1000m).
V Yingxianu jsme vyhozeni v centru. Jdeme k drevene pagode, jenze uz je po zaviracce. Proto ji jen z dalky okouknem a zjistujeme, ze mame hlad. Vybirame z mnohych restauraci "zeleninovou". Á, na stolech se objevuji plotynky, to vypada na polevkarnu. Objednavame si ryzi, ale na maso se zeleninou nam mavaji, ze ne. Ukazuji na chladici pult s hlavkovym salatem, s kousky tofu, s vejci a vsemi moznymi dalsimi neidentifikovatelnymi vecmi na spejlich. Vybiram neco malo a davam do podane misy. Vse je odneseno. Sedame si, uz se nese caj, ktery nechutna moc jako caj, cemuz napovida i odkryti poklicky.... vypada to spis na posekane zrni.
Uz se nam to nese. Polevka v rendliku, miska s vybranymi kusy zvlast, omastena ryze s vejcem a cibulkou, dale svetle hneda omacka (arasidova), jahly a salat, ktere jsou pry pozornosti podniku. Nevime si s tim vsim rady, tak k nam ochotne prichazi pani domaci a vybrane prisady dava do polevky, ktera se na plotynce vari, jeste donese nasekanou cibulku, bylinky a vhazuje je do rendliku. K jidlu se pouzivaji samozrejme hulky, ale pokud mate polevku, donesou vam zvlast dalsi misku a malou lzici.
Jeste dostavame instrukce, co s arasidovou omackou. Do ni se maji vyvarene kousky namacet, nez dorazi do ust. Pochutnavame si. Na zaver nezbytne foto s belochy a jsme propusteni:-)
Domnivam se, ze budu muset vypilovat svoji cinskou vyslovnost. Pri objednavani piva Tsingtao se slecna prodavacka malem zadavila smichy. Pri objednavani caje ve vyvarovne sesikmuji hubu a vyslovuji nejcinstejsi "čcha", jake dovedu. Odmenou je mi jen nechapavy pohled usmevave pani. Ukazuji na konvici, nacez pani opetuje "a, čchá", cemuz zase nerozumim ja (jaky je rozdil?):-)
Kempujeme na vychodnim kraji mesta, autobusove nadrazi nachazime pristi rano na konci opacnem.
Bereme bus do mesta Shanyin, lezici na vlakove trati Datong-Taiyuan.
Nakup listku na vlak (s predstihem na nocni spoj Pingyao-Xian) by vydal na samostatny clanek. Snad staci napsat, ze jsme stravili u kasy skoro 2h, za ktere pan za kasou stejne nestihnul pochopit, ze nerozumime cinsky. Splachujeme to 2 pivama a navstevujeme nedalekou internetovou kavarnu. Zdejsi toalety se bleskove zarazuji na 1. pricku v soutezi nejodpornejsich mist, ktere jsme navstivili:-) Stihame jeste dobry obed (pred 15h mame ale problem najit otevrenou obcerstvovnu) a bezime na vlak.
Mame nejlevnejsi jizdenky, tzv. tvrda sedadla za 42 yuanu (Daiyue = Shanyin - Taiyuan). Ve vagonech je vyhrazene misto (mezi vagony) na koureni, ale protoze jsou neustale otevrene dvere, kour prostupuje do celeho vozu. Turecke zachody ve vlaku jsou po delsi jizde tez pro silnejsi povahy. Dle vzoru "samovar", je mozne nacepovat horkou vodu. V Taiyuanu nakupujeme rychle a bezproblemove listky na dalsi staci do Pingyaa (15 Yuanu). Potrebujeme vydrzet do pul 1 vzhuru. To prece neni problem, kdyz si da clovek zeleny caj... Nateseni vyrazime do ulic, mame dve hodky casu. S prekladacem vchazime do obcerstvoven, nikde zadny caj. V jedne nam dokonce sypany caj prinasi na ubrousku, ale pry ho nevari, musime sami. "Co to ma jako bejt?" Zaciname mit najety cinsky znaky, takze Martas preci jen cajovnu naleza. V prizemi luxusniho hotelu, ale vypada tradicne.
Caj je sice drazsi nez listek na vlak, ale stoji za to. Mlada slecna v tradicni robe zahajuje obrad. Chvilku se s ni pretahuju o nacini, nacez mi asi cinsky vysvetluje, ze je to jeji role. Inu, dobra. Caj je vyborny, skoda ze zas musime bezet na vlak.
Listky na spoj do Pingyaa mame asi v kategorii ultra-hard-seater:-) Kapacita vagonu (cca 120 lidi) je prekrocena tak o 20%. Mame ale stesti na sousedy, kteri nas pousteji sednout. Fotecka nesmi chybet, komunikace pomoci prekladace nam krati cestu.