Směr Balkán
Směr Balkán
Sobota 28.8.
Po nekonečném martiriu příprav a balení se mě kolem poledne začíná zhošťovat pocit, že dnes snad i odjedeme. Tedy nemít ty poslední 2 dni hlídání Vítka tak jsme patrně už rozvedení a bezdětní, ale to se naštěstí nestalo.
Martinka si v Plzni vyřizuje antigenní test a po 14.h vyjíždíme.
Chceme se za 2 dni dostat autem do Bosny a Hercegoviny, abychom nemuseli řešit další test po cestě. Za odpoledne projíždíme za vydatných dešťů na úpatí Alp. Na kraji národního parku Kalkalpen vím o jednom místě na spaní, ale chtěl bych dnes dojet dál a tak se vydáváme do nitra Alp, dnes zakrytých hustou šedou dekou. Víťa začíná mít chvíli nato trochu slabší hodinku, ale v rámci celého přesunu si počíná výborně. Překvapuje nás, jak je to v noci na dálnici A9 nepříjemná jízda, bílé čáry jsou místy skoro neviditelné. Nakonec projíždíme skrz hory až ke Grazu. Místo na spaní po pár pokusech nacházíme docela pěkné, tedy na poměry takové zevlům nenakloněné země jako je Rakousko.
Ve Slovinsku se zdržíme jen krátce, obcházíme městečko Ptuj. Je tu zejména spousta kamínků na zemi, kanálů, květináčů a dalších zajímavostí, které je podle Vítka potřeba řádně prozkoumat. Vrcholem je bagr a velká hromada cihel na místě, kde parkujeme. Jinak je to pěkné historické město s luxusním výhledem na okolí.
Na nedlouhém úseku Slovinskem potkáváme řadu cyklistů a stejně jako minule mám pocit, že je to tu takový příjemně zelený. Za necovidového stavu bychom tu určitě nasedli na kola.
Přejíždíme do Chorvatska. Zastavujeme se na chvíli ve Varaždinu na severu země, taktéž příjemném městě. Z Varaždinu do Koprivnice je to nějakých 50km, leč nekonečných. Jedna vesnice končí, druhá začíná. Osídlení je převážně jen kolem silnice, trošku na styl vesnic na Jižní Moravě, byť tím podobnosti končí. Je to ale mučírna pro případné spěchající řidiče, 60, 50, 40, 80, 50, 40km/h a pořád dokola. Řídí Martinka a svojí klidnou jízdou uspává i navigaci:-)
Nocleh máme dnes domluvený u Chorvata Nika, který u nás nedávno spal 2 noci při cestě na kole z domova do Berlína. Niko pracuje v archivu, je me něco přes 30. Je to sympaťák a stejně jako minule je s ním fajn pokec. Ukazuje nám rozlehlou zahradu kde toho vyroste spousta. Není divu, Kalinovac leží v zemědělské oblasti ve výšce 150mnm.
Na adresu Bosny a covidu Niko povídá: "Tam je to skvělý, tam funguje všechno normálně. Na nějakej covid lidi serou".
Ráno se cítím docela mizerně, v noci mě bolela hlava tak že jsem nemohl spát. Dávám si paralen a chvíli nechávám řídit Martinu. Míříme na jih k bosenským hranicím, je to něco přes 100km. Myslím že tato místa by překvapila většinu našinců jezdících do Chorvatska. Je to venkovská oblast ležící v nížině, leč nikoliv na rovině. Přijde mi to jako docela sympatickej vidlákov, místy až malebnej a docela rozmanitej. Klidně bych si to tu projel v klidu na kolech.
Dnes ale jedeme na čas, platnost testu nám vyprší před polednem. Víťa se ukazuje jako uvědomělý hoch a celou cestu buď spí, nebo neprojevuje žádné potřeby.
Hranici Chorvatska a Bosny tady tvoří řeka Sáva. Vjíždíme na most do kolony aut, přesně naproti ční ze zástavby první pravoslavný chrám. Dobrá symbolika. Dostáváme razítka do pasů od Srbského úředníka a vjíždíme do města Gradiška. Tady je část Bosny zvaná Republika Srbská.
Na silnici, zdá se mi, trochu klesla přehlednost, ale není to nějaký přelidněný mumraj. Omrkneme dětské hřiště, řeku Sávu, pekárnu, sedneme na chvíli na chodník a pak do café Kafič. Víťa laškuje s prodavačkami a dostává sladký rohlík a poté banán:-)
Odpoledne přejíždíme do města Laktaši. Je to kousek, ale bereme to ze zvědavosti po dálnici. Kvalita je výborná, provoz téměř žádný, mýtné možná leckoho odrazuje.
V Laktaši se ubytováváme, soudíme že malý odpočinek před nasednutím na kola nám prospěje. Město rozhodně nepůsobí chudým dojmem, vilové čtvrti jsou dost příjemné. Zůstáváme 2 noci, můj stav se lepší. Lázeňská nátura města asi vzbudí v Martince nějaké emoce a tak decentním utržením baterie dělá v kuchyni vřídlo. Ještě se nám daří zlomit jeden nůž a nalomit velký plastový květináč, každý si tak připisujeme 1 bod:-)