Z Oxfordu k La Manche /From Oxford to the English Channel

Z Oxfordu vyjíždíme pozdě odpoledne takže k vesnici Avebury se dostáváme až příští den. Martinka má defekt následkem trnu. Později si trénuje pád v nulové rychlosti s tretrami zacvaklými v pedálech. Dáváme si i trochu terénu, nejprve jedeme po "hřebenové cestě v oblasti North Wessex Downs AONB (Area of Outstanding Natural Beauty = doslova oblast výjimečné přírodní krásy). Pokračujeme krátkým úsekem po cyklostezkách 403 a 45, což nebyl nejlepší nápad. Povrch je totální tankodrom, na stezce jsou četná vrata s nápisem "bull in field" (býk ve výběhu), je to docela hrozná jizda. Přijíždíme do Avebury, vesničky s pozůstatky největšího kamenného kruhu na světě. Kameny jsou mohutné, některé více než 4m vysoké. Navíc je kolem nich vykopán masivní kruhový příkop. Celá stavba je ale dle mého názoru zruinována vesnicí (ač malebnou) zasahující do kruhu a hlavně přetnutá 2 silnicemi. Jako kdyby je nemohli vystavit o 200m dál. Ploty a ostnaté dráty netřeba zmiňovat. Ani už nepřekvapí, že místní zbourali část 4500 let staré stavby z náboženských a praktických důvodů (potřebovali nějaké kameny do základů?). 

V okolí Avebury jsou i další stojící kameny a také uměle navršený kopec Silbury hill - 40m vysoký kužel podobného stáří jako výše zmíněný kruh. S výhledem na něj si dnes stavíme stan. 

Následující den pokračujeme na jih, je třeba se přiblížit k pobřeží. Počasí je opět cyklisticky optimální - polojasno a kolem 26 stupňů. Celý den potkáváme mraky silničních cyklistů, Froome asi včera vyhrál etapu na Tour:-) Martinka se asi taky dívala, neb mi opakovaně nasazuje k úniku. Míjíme četné stavby s doškovými střechami. Dostáváme se do kolony aut, kterou předjíždíme zleva - Jaguáry si dáváme ke svačině:-) 

Ke Stonehenge přijíždíme vcelku neplánovaně. Monument a hlavně barevný kruh turistů okolo něj je vidět z dáli ze silnice. Odbočujeme z hlavní a skrze dvoje vrátka přijíždíme po krásném vysekaném pásu trávy. Výhodou je, že neplatíme a také máme hezký výhled na celý ten blbinec z odstupu. Monument se nám líbí, jednomu z nás ještě o trochu více rozkvetlá louka okolo:-) Když se snažíme ho objet dokola, jsme s velkou dávkou zdvořilosti vykázáni nazpět místní hlídačkou. Povídá, že na kole můžeme jet jen za dalším plotem (cca o 3m dál, kde je ale vzrostlá tráva). Obracíme se tedy a pokračujeme dál na jih. Míjíme podivnou velkou plochu (cca 200x1000m) bez jediného kousku zeleně, ve které poznáme prasečák. V městečku Wilton pak nakupujeme a svačíme. Zaparkujeme si kola v rohu náměstí, který ovšem někomu patří. Jaká náhoda, že teritoriální paní jde zrovna kolem. Přirozeně neopomene poznamenat, že parkujeme kola na SOUKROMÉM POZEMKU. 

Večer projíždíme sympatickou osadou s názvem Martin a dojíždíme do dnešního cíle, vesnice Alderholt. Nocleh máme domluvený u Philipa, který je farář v místním kostele. Připravuje nám bohatou večeři, dáváme si místní ale (pivo) a ukazuje nám kostel. Je cítit, že je to vzdělaný chlapík, který má rozhled. Kromě jiného nám v hlavě utkví jeho myšlenka: "S výsledky referenda (o odstoupení Británie z EU) vyplynulo na povrch to, co si lidé skrytě myslí, ale vzhledem k neupřímnosti (zdvořilosti, chcete-li) běžně neřeknou." Je tím velmi zklamán a znepokoken. Podle jeho slov byla Evropa brána v Británii jako něco cizího (od čeho je třeba si držet odstup) po 2. sv. válce. V průběhu 2. pol 20. století se to zcela změnilo, ale teď jakoby se tento názor vracel zpět. Také se mi líbí jeho myšlenky ohledně fixace společnosti na majetek a na problematičnost veřejné dopravy v Británii. 

Následující den vyrážíme vstříc jižnímu pobřeží v hrabství Dorset? Po cestě míjíme palmy regulérního vzrůstu a cítíme vůni fíků. Ideální včerejší počasí je ale pryč, dnes se ochladilo a k večeru vyndáme i nepromokavé bundy. Kratší úsek po silnici A351 je daleko od idylického anglického venkova: úzká silnice bez krajnic a silný (nedělní) provoz. Zajíždíme si do přímořského městečka West Lulworth, kam spolu s námi jede asi polovina Londýňanů. Jindy jistě velmi malebné, ale dnes postrádající veškeré kouzlo. Oslavu dojezdu k La Manche odkládáme na neurčito a vracíme se za mizerné viditelnosti do East Lulworth. Je velmi hustá mlha, ale některá anglická individua se neobtěžují rozsvítit si světla. Vyjíždíme překvapivě drsný kopec napříč vojenským prostorem (zcela legálně po silnici) a stavíme stan u pěšiny o kus dál na západ. 

Ráno nás vítá jasný den a krásný výhled na krajinu, kterou večer halila mlha. Míjíme zavřená vrata vojenského prostoru kudy jsme včera přijeli. Dnes probíhají střelby což slyšíme celé dopoledne. Projíždíme kolem hradu Corfe a míříme k zátoce na jih od vesnice Kingston. Vrata zabezpečená 2 zámky překonáváme sundáním bagáže a postupným přenesením. Cesta dále je totiž určena pro pěší - přes plot je udělaný tenký schůdek, který ale s 45kg kolem nepřekonáme. Pár set metrů dále potkáváme patrně majitele pozemku. Nepříjemným tónem nám povídá, že se tu smí jen chodit pěšky, nebo kola tlačit. Sám jede proti nám na čtyřkolce a tváří se velmi důležitě. 

Sjíždíme k dalším vratům, kde kola zamykáme a pokračujeme pěšky k moři. Zátoka je z jedné strany lemována šedým, na dotek nestabilním útesem. Ležíme na vyhřátých oblázcích a užíváme si slunce. Vítr sem z nějakého záhadného důvodu nefičí a v moři se dá nejen smočit tělo, ale dokonce i plavat. Po roce ve Skotsku si tu připadáme jako u Jadranu, navíc tu skoro nikdo není. 

Po příjemném odpočinku nasedáme na kola a jedeme do města Swanage. Využíváme internet v knihovně a pozdě večer odjíždíme směrem ke krátkému přívozu mezi poloostrovem Purbeck a aglomerací Poole/Bornemouth. Krajina je liduprázdná, dokonce evokující Skotsko. Stavíme stan v rezervaci na Purbecku, neboť na druhé straně je hustá městská zástavba. 

Ráno stíháme balení i se snídaní a "koupelnou" pod hodinku, takže na prvním ranním přívozu v 7h10min ještě čekáme. Přívoz (pěší zdarma, kolo 1GBP) vypadá jako běžné trajekty, ale jede po 2 masivních řetězech (zřejmě kvůli silnému proudu v úžině). Vyjíždíme na 10km časovku do přístavu v Poole, abychom se nalodili na "velký trajekt" do Francie. 

Jedeme po patrně nejlepší cyklostezce v Anglii, silnici lemují desítky palem a její šířka je dvojnásobná než obvykle. Domy lemující pobřeží rozhodně nepatří žádné chudší třídě. Před přístavem nás o 10min přibrzdí zvedací most, ale naši loď na kontinent stíháme s rezervou. Máváme Anglii a vyplouváme kolem snobských jachet, které snad mohou patřit jen samotné královně:-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 

After Oxford we are riding along a couple of rough cycle ways. It's really slow motion and no as much fun as it would be on a lightweight mtb. The gates are not among my most favourit obstacles either. We are visiting Avebury with its huge stone circle. Beautiful, but it has been ruined by roads running acros the circle, which I don't find a good example of respect to ancient site. Nex day, further south we are stoping at Stonehenge. It's nice to see it settled in the landscape as opposed to the picture on most photographs. 

In Wilton we encounter a woman whose bit we are parking our bikes on. In a second we are reparking, which makes us laugh. Territorial lady. 

The weather is pefect and we are arriving at village Alderholt before 6pm. Today we are pitching our tent in Philip's garden. Philip is the vicar of local church and definitely a vise man. He is cooking colorful dinner using ingredients from his garden. I know I repeat this a lot but it is really plasure to meet him and listen to his opinions. 

The following day is significantly colder and not much enjoyble. The A351 is super-busy and we are getting some headwind again. Moreover, it seems like one half of all Londoners headed to West Lolworth as well as we did. Beautiful place, but not at all relaxed today. We are puting off our celebration of reaching the La Manche and adding one evel hill instead. After that we are finding a place to sleep on a ridge just outside of military firing range. 

The last full day in UK is sunny again. We are cycling down to the coast. Couple of locked gates and not exeedingly friendly owner are getting on our nerves. The cove south of Kingston is impressive place though. We are sunbathing and swimming, it's really appreciated relax. After that we are cycling eastwards to Swanage. In the evening we are wild camping in forrest still on the Purbeck penninsula. 

Early morning we are taking a chain ferry to Poole/Bornemouth and going on cycling along the coast to catch our ferry to France. We don't have much time but all is going well so just after 8 we are pushing the bikes into the ship (it's forbiden to ride inside). 

In general, it's been great time cycling on the island. We have moved by 1482km in 26 days, seen all kinds of sceneries and met some truly nice people. The route was far from the shortest but we would do it again this way as we enjoy cycling through quiet places a lot. So, good bye Great Britain!